Škoda ústavní žaloby. Pro všechny

Projednávání ústavní žaloby na prezidenta Zemana ve sněmovně byla spíš formální záležitost, od počátku bylo zjevné, že většina ANO–SPD–KSČM ji odmítne a Ústavní soud se jí zabývat nebude. Škoda. Nejenom pro kritiky Miloše Zemana, ale i pro ty, kdo současnému prezidentovi fandí. Po debatě ve sněmovně zůstane jen vzpomínka na pana místopředsedu Faltýnka, který se cítil být „postříkaný“ nenávistí artikulovanou panem senátorem Láskou. Protože žalobu politická scéna vnímala výhradně jako jeden z projevů aktuálně probíhajících politických sporů.

Samozřejmě že podání mělo i tuhle výraznou dimenzi. A i pozorovatel nakloněný tomu, souhlasit s tvrzením, že se prezident v některých klíčových situacích v rozporu s ústavou skutečně choval, si může myslit, že Láskova žaloba v některých bodech zabředává do zbytečných detailů (ne všechny sporné, či dokonce odpudivé a bůhvíjak motivované politické kroky a vyjádření musejí být nutně protiústavní). Ale kdyby dostal Ústavní soud šanci se k žalobě vyjádřit, mohlo být jasněji. Zdejší politika přitom trochu toho jasně v ústavních věcech potřebuje skutečně hodně. A ne jenom proto, že současný prezident ústavu soustavně a programově „natahuje“, mírně řečeno.

Jenomže Miloš Zeman za tři roky ve funkci prezidenta skončí, nakonec i ten Andrej Babiš z politiky jednou odejde. Ale problém s možností značně „kreativního“ výkladu ústavy ze strany hlavy státu tu může zůstat dál. Miloš Zeman může v tomhle ohledu být „inspirativní“ i pro svoje nástupce, třeba i takové, kteří dnešnímu prezidentovu fanklubu nebudou ani trochu konvenovat.

Přímo volený prezident je neústrojný prvek v českém ústavním systému, zavádět ho byla velká chyba, tehdy motivovaná pomýleným přesvědčením, že lid dostane, po čem podle průzkumů delší dobu prahl, a nic vážného se nestane. Stalo. S Milošem Zemanem přišla destabilizace, která se vždycky může pohodlně odvolat na zástup voličů a jemu odpovídající silný mandát. Ta chyba není v dohledné době napravitelná. I proto by bylo dobře, kdyby Ústavní soud s ohledem na to zpřesnil výkladem formulace základního zákona, které možná vznikly v bohužel neoprávněném přesvědčení, že ústavní činitelé k nim budou přistupovat s respektem, spíš v dobré vůli. To se neděje a těžko se spolehnout, že se to dít bude. Stejně jako je naivní si představovat, že se změnou prezidenta skončí éra agrese a rozdělení ve zdejší politice. Česká „studená občanská válka“ bude pokračovat, mohla mít aspoň trochu jasněji stanovená pravidla.

Další texty komentátora Ondřeje Štindla najdete ZDE.