Sháníme jadernou elektrárnu. Zn.: Levně

Nová technologie malých modulárních reaktorů by mohla snížit cenu nových jaderných elektráren na přijatelnou výši – za předpokladu, že všechny plány vědců a techniků vyjdou, jak mají.

Ostrůvek Olkiluoto, oddělený jen uzoučkým proužkem bažin od finské pevniny, by za normálních okolností nikdo neznal. Takových ostrůvků je podél Botnického zálivu spousta a většinou jsou liduprázdné.

Olkiluoto zná ovšem celý svět, nebo aspoň všichni ti, kdo se zajímají o energetiku. Stojí tu jaderná elektrárna se dvěma reaktory. Třetí reaktor je ve výstavbě – bohužel už sedmnáctým rokem. Staví jej francouzská firma Areva s pomocí celé armády subdodavatelů a její dílo se snad konečně chýlí k závěru. Třetí blok by měl být spuštěn v březnu 2022.

Původní termín spuštění přitom zněl květen 2009. A náklady na třetí blok vyrostly přímo astronomicky, ze tří miliard eur zhruba na jedenáct. Tím se nový blok finské elektrárny zařadil na seznam nejdražších budov postavených lidstvem. Před ním jsou už jen dva poutnické komplexy v Mekce, obří fyzikální výzkumné centrum ITER – a také francouzská jaderná elektrárna Flamanville 3, stavěná toutéž firmou Areva už od roku 2007. Ani ta ještě není v provozu, její spuštění se odhaduje na rok 2023.

A hned za Olkiluotem jsou v seznamu slovenské Mochovce, konkrétně rozestavěné bloky 3 a 4. Další jaderná elektrárna, a opět v malé zemi, která není ani hospodářskou velmocí, ani ropným královstvím.

Celou analýzu Mariana Kechlibara si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.