1 komentář

Cena pro největšího naboba tentokrát nejde do Francie, ale do...

komentář

Témata: , , , ,

Belgický premiér se zlobí, že Visegrádská skupina blokuje společné azylové právo pro EU. Vyloučit je za to ze Schengenu je asi ten nejbizarnější možný nápad.

Summit EU ve čtvrtek přinesl různé plody. Jedním z nich je neochota 27 států vyjít vstříc britské premiérce, která si domů neveze žádné ústupky a porážka jejího měkkého brexitu v dolní sněmovně se zdá být hotovou věcí. Dalším je mírný ústupek Německa Francii v jeho tažení za společný rozpočet pro eurozónu. A ještě dalším nulový pokrok na frontě, kde chtěli „reformátoři“ homologovat azylové právo pro celou EU.

Ruku v ruce s „narovnáváním“ pravidel pro udělování azylu jdou plány na posilování Frontexu, unijní jednotky pro ochranu vnější hranice.

Belgický premiér Charles Michel je pro politiku otevřených hranic, o minulém víkendu se mu kvůli tomu rozpadla vláda. Nejsilnější vládní strana splnila svou hrozbu, že odejde, pokud se Belgie připojí k migračnímu paktu OSN. S Novou vlámskou aliancí (N-VA) odchází z koalice nejsilnější parlamentní strana, zatímco Michel se svými relativně slabým Reformním hnutím je odkázán hledat pro hlasování v parlamentu podporu ad hoc. 

A tento politický desperát si pro ventilování své frustrace ze summitu vybral visegrádskou čtyřku. „Tím, že tvrdohlavě, opakovaně, systematicky odmítají prokázat aspoň minimální solidaritu, otevírají automaticky politickou debatu o schengenském prostoru, ve skutečnosti otevírají otázku svého vlastního setrvání v schengenském prostoru.“

Pokud Michelův výrok očistíme od politické taktiky, dává nulový, až záporný smysl. Schengen je skvělá věc, bez ironie hmatatelný počin evropské integrace – za předpokladu, že se účinně kontrolují vnější hranice EU. Státy Visegrádu verbálně a Maďarsko prakticky přesně o to poslední tři roky usilovaly. Že se zrovna Viktor Orbán nežene do několikanásobného posílení Frontexu, je pouze jiný výraz Orbánovy nedůvěry vůči Bruselu, který by Frontexem mj. oslabil suverenitu členských států na svých hranicích, ale zásadní slovo o omezení hospodářské migrace do Evropy z něj nevychází. Podobné obavy o suverenitu na svých státních hranicích má ostatně populistická vláda v Itálii. 

Jakouže politickou taktikou jsou politici Michelova typu vedeni? Odvádět řeč od vrozených vad evropského projektu ke Středovýchodoevropanům. K tomu slouží oblíbená myšlenka, že příjemci dotací na Východě mají být politicky poslušní. Opět Charles Michel: „Není možné, aby některé země považovaly EU za bankomat, ze kterého mohou dostávat podporu na svůj hospodářský rozvoj,  a zároveň odmítat princip solidarity v otázce migrace.“ Je to narážka na dotace, které jsou zvrácené, nicméně jejich smysl byl pomáhat v Evropě k narovnání historicky postiženým zemím. A to celý Visegrád včetně České republiky je. K jiným historickým znevýhodněním komunismu patří, že v zemích postižených reálným socialismem bylo během transformace málo domácího kapitálu, a velké banky tak levně, někdy dokonce s přisypáním postkomunistického státu končily v portfoliích zahraničních bank. Například ČSOB je ve vlastnictví belgické KBC a během finanční a ekonomické krize před pár lety odcházel celý čistý zisk ČSOB do Belgie. V zemi, kde od roku 2005 převyšuje odliv zisků do zahraničí příliv zahraničních investic, bude potřeba už jen pár takových arogantních výstupů, aby volání po sektorové bankovní dani začalo být relevantní. 

V této souvislosti je zajímavý pohled do rodokmenu premiéra Michela. Jeho otec Louis byl v letech 1999–2000 ze své funkce ministra zahraničí Belgie horlivým propagátorem diplomatických sankcí proti Rakousku. Michel starší nezískal tehdy mezi Rakušany sympatie – a vzpomínku na sankce bychom našli docela brzy, kdybychom dnes hledali důvody, proč se Rakousko postupně odcizilo tzv. tvrdému jádru Evropy a Bruselu. Politická dynastie Michelových nic nezapomněla a ničemu se nenaučila.

Týdeník Echo přináší nejdůležitější společenské události doma i ve světě, jedinečné komentáře, exkluzivní analýzy a rozhovory od uznávaných osobností. Je pro nás důležitý film, literatura, architektura, výtvarné umění a samozřejmě i historie.

Digitální Týdeník Echo + komentáře Echo24.cz

od 199 Kč

Získejte plnou verzi jedinečných komentářů, esejí, exkluzivní analýzy a rozhovory s inspirativními osobnostmi a další klíčové texty Echo24.cz

Více info

/
komentátor

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhl Havlovo prezidentství, vyšel v roce 2014.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení čtenáři,
internetový deník Echo24 se rozhodl změnit podobu čtenářských diskuzí pod texty, které na našich stránkách publikujeme. Diskuzí se nově mohou účastnit pouze ti čtenáři, kteří jsou přihlášení a kteří mají zaplacený nějaký typ předplatného. To si můžete pořídit již od 149 korun měsíčně zde.

K tomuto kroku jsme se rozhodli kvůli neúměrně velkému počtu diskutujících, kteří nerespektovali pravidla slušné diskuze, napadali ostatní diskutéry a podobně. Navíc používali i různé anonymizéry, které jim umožňovaly se do diskuze vrátit i poté, co jim redakce jejich účet zablokovala.

Kvůli malému počtu členů redakce nebylo v našich silách neustále procházet všechny diskuze a mazat urážlivé či jinak nevhodné příspěvky. Slušní diskutující jsou nadále na našich stránkách vítáni.