Švejci v první světové technologické válce

Prezident České republiky Miloš Zeman se chce sejít se šéfem čínské firmy Huawei, před níž jako bezpečnostním rizikem špionáže varují rozvědky západních zemí včetně českého Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost. Oznámil to ve své pravidelné talk show Týden s prezidentem v televizi Barrandov. Hlava státu si prý chce osobně vyjasnit, co se v poslední době kolem Huawei a další čínské technologické firmy ZTE odehrává. Varování před ní je podle něho součástí obchodní války „počítačových firem“.

Miloši Zemanovi bude Huawei poté, co se s firmou seznámí, jistě sympatická. Nejenže je mu velmi sympatická Čína, kde se mu dostává poct, k jakým se jinde ani nepřiblíží. Kdyby si Donald Trump, se kterým se chtěl Miloš Zeman tolik přátelit a stále zdůrazňoval, že ho odvážně podpořil jako jeden z prvních státníků, opečovával českého prezidenta stejně, jako to dělá čínský prezident Si, stál by český prezident v technologické válce jistě na straně Západu. Miloš Zeman obdivuje sílu. A Spojené státy jsou stále ještě světovou mocností číslo jedna.

Jenže pozvání do Bílého domu ani po dvou letech od Trumpovy inaugurace nepřišlo. Takže se Miloš Zeman v technologickém konfliktu Západ versus Čína, který se skutečně naplno rozjíždí, zařadil po bok Číny. Ona ho chce a váží si ho. Amerika ne.

Huawei je firma vlastněná svými zaměstnanci. I to jistě vzbudí v Zemanovi sympatie. Právě tento typ vlastnictví byl českému prezidentovi velmi blízký v době, kdy se ještě profiloval v roli premiéra a opozičního lídra jako odborník na ekonomiku. Stále volal po tom, aby se firmy privatizovaly formou zaměstnaneckých akcií, anglicky nazývanou jako ESOP (Employee Stock Ownership Plan). O ESOP mluvíval ještě nedávno. Teď si ho pojede prohlédnout do Huawei. Svůj velmi shovívavý přístup k podezřelým čínským technologickým firmám vysvětluje prezident mimo jiné tím, že dělá ekonomickou diplomacii a hájí zájmy českých firem v Číně. Už v předchozím dílu své barrandovské talk show upozornil, že podle jeho informací jsou v Číně už teď ohroženy investice mladoboleslavské Škody Auto a firmy Home Credit ze skupiny PPF Petra Kellnera.

Čína je pro nás čtyřikrát méně důležitá než Británie

Ve stejnou chvíli, kdy na domácí i mezinárodní scéně kulminuje kauza Huawei a ozvuky technologické války, přichází z Londýna zpráva, že parlament odmítl dohodu o brexitu, kterou vyjednala premiérka Theresa Mayová. Británie má opustit Unii v březnu. Takže pár desítek dní před vystoupením není vůbec jasné, podle čeho se den po brexitu budou řídit vztahy mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím. Především to, jak bude vypadat obchod. Premiéra Andreje Babiše, který v té době právě poletuje po Singapuru a Indii, ani prezidenta Miloše Zemana, řešícího Huawei, to příliš nevzrušuje. Neslyšíme žádné konkrétní návrhy, jaké Česko předloží na krizových schůzkách v Bruselu, které se zcela jistě budou muset kolem vyhroceného odchodu Britů z EU odehrát. Neslyšíme scénář co nejvolnějších pravidel pro obchod, která se premiér a prezident budou snažit prosadit, aby obhájili české zájmy. Oba jen nečinně přihlížejí tomu, jak se značná část elit v Bruselu, Berlíně i Paříži chystá Britům znepříjemnit život. Jenže Evropská unie včetně Česka se střílí do vlastní nohy. Jestli je pro nás v této chvíli něco skutečně nebezpečné, není to ohrožení pozice českých firem v Číně, ale ve Velké Británii.

Role obchodu a investic obou zemí v české ekonomice jsou dramaticky odlišné. Británie je pro náš byznys a celé hospodářství nesrovnatelně důležitější. Přestože pozornost a energie, kterou věnují čeští politici Číně, je naopak násobně větší. Stačí pohled do statistik obchodu a investic. Poslední za celý kompletní rok jsou z roku 2017. Z Česka se vyvezlo do zahraničí zboží za 4244 miliard korun. Čína není v první patnáctce nejdůležitějších trhů pro české vývozce. Ta má složení Německo, Slovensko, Polsko, Francie, Velká Británie, Rakousko, Itálie, Nizozemsko, Maďarsko, Španělsko, Belgie, Spojené státy americké, Rusko, Švédsko, Švýcarsko.

Jedničkou je samozřejmě s obrovským náskokem Německo, kam míří přes 32,6 procenta českých exportů. Pak následuje Slovensko se 7,6 procenta. Třetí je Polsko se 6 procenty, Francie s 5,1 procenta a Británie s 5 procenty. S výjimkou Ruska na třináctém místě jsou to všechno západní spojenci z Evropské unie nebo ze Severoatlantické aliance. Takže se ukazuje, že právě se spojenci se také nejlépe a nejsnáze obchoduje. Je to přirozené. Při dobrých bezpečnostních a strategických vztazích, které přinášejí důvěru, také nejvíce padají všechny obchodní bariéry.

Do Číny se za celý rok 2017 vyvezlo zboží za 56 miliard korun. To jsou 1,3 procenta českého vývozu. Do Británie ve stejné obě zamířilo zboží za více než 212 miliard korun. Takže britský trh je pro nás skoro čtyřikrát důležitější než ten čínský. Měli bychom mu věnovat čtyřikrát silnější ekonomickou diplomacii a obhajobu našich obchodních zájmů. Opak je pravdou. Kdy jste naposledy slyšeli mluvit prezidenta Zemana nebo premiéra Babiše o obhajobě našich obchodních zájmů v Británii? Kdy jste četli nějaké jasné české stanovisko k tomu, jak by měl obchod s Brity po jejich odchodu z Evropské unie vypadat? Je to v lepším případě na okraji jejich pozornosti.

Kdo na říši středu opravdu vydělává

Donald Trump v poslední době výrazně přitáhl pozornost k obchodním bilancím a obchodním deficitům. Na obchodování má většinou výrazně silnější zájem země, která je na trhu svého partnera schopná prodat víc, než odtamtud doveze. Proto stojí za pozornost žebříček největších dovozců zboží do Česka. Jsme země s poměrně velkým obchodním přebytkem, takže celkové importy jsou výrazně nižší než vývozy. Celkově se za rok 2017 dovezlo do Česka zboží za 3801 miliard korun. Tady je pořadí států, odkud dovážíme, úplně jiné. Jedničkou je opět Německo, a to s podílem 25,6 procenta. Jsme jednou z mála zemí, s níž má světový exportní hegemon obchodní schodek. Do Německa vyvezeme zboží v hodnotě o 402 miliard korun vyšší, než odtamtud přivezeme. Velkou roli tady sehrává to, že jsme dodavatelem dílů a součástek pro německé firmy a součástí jejich výrobních řetězců.

Druhým největším dovozcem je s podílem 7,6 procenta Čína. Celkově odtamtud přivezeme za rok zboží za 476 miliard korun. Proti našemu exportu 56 miliard do Číny je to dramatický schodek 419 miliard korun za rok. Velmi rychle je ale srozumitelný, když si uvědomíme, co všechno se odtamtud dováží. Veškerá elektronika amerických značek včetně iPhonu je vyrobena v Číně.

V obchodních statistikách jsou proto iPhony vykazovány jako čínské zboží. Nejen v těch českých, ale i v amerických, přitom Apple v USA sídlí a iPhony se tam vyvíjejí. Z toho vzniká ten obrovský schodek, proti němuž Donald Trump tak urputně bojuje.

Obchodní skóre s Velkou Británií je úplně jiné.  Za rok 2017 jsme tam vyvezli zboží za 210 miliard korun, zatímco jsme odtamtud přivezli jen za 99 miliard korun. Obchodní přebytek s Brity je se 111 miliardami korun po Německu druhý největší ze všech. To nejsou žádná abstraktní čísla, ale úplně konkrétní zakázky úplně konkrétních firem, které mohou být při špatné obchodní dohodě mezi Británií a Evropskou unií ohroženy. Premiér ani prezident se o ně nestarají. Pro Škodu Auto, kterou chtěl Miloš Zeman tolik hájit před odvetou za Huawei, je právě Británie nesrovnatelně důležitějším trhem než Čína.

Hlava českého státu se profiluje jako investiční prezident. Tady ale dopadá Čína stejně špatně jako v obchodě. Podle posledních dostupných statistik z obchodní bilance, které zveřejňuje Česká národní banka, tvoří 89 procent všech investic v Česku peníze ze zemí Evropské unie. Je to stejné jako u obchodu. Nejvíc tady investují spojenci. Na prvních místech jsou Nizozemsko, Německo, Rakousko, Lucembursko, Francie, Británie, Švýcarsko a Slovensko. Čínské investice nedosahují podílu ani jednoho procenta. Dlouhodobě nejsou ani asijskou jedničkou u nás. Tou bývají Korejci a Japonci. Ještě před deseti lety to býval Tchaj-wan. Tolik velebné čínské investice Jaroslava Tvrdíka, jako je fotbalová Slavia Praha, pivovar Lobkowicz nebo pražský palác Florentinum, jsou v celkových číslech jen drobné.

Čína má jistě obrovský obchodní potenciál. V této chvíli to pro nás ale není ani patnáctý nejdůležitější obchodní partner. A z úspěchu čínských investic Škodovky nebo Home Creditu v Číně český občan nic nemá. Firmy odvedou daně tam a domů už přivezou jen zdaněné zisky. To si Čína, která bedlivě sleduje příliv a odliv kapitálu a na všechno tam potřebujete úřední povolení, velmi pečlivě pohlídá.

Jestli v něčem v této chvíli role Číňanů v naší ekonomice skutečně stoupá, je to turistika. Oblíbili si především Prahu. Rádi se sem vracejí a při dalších návštěvách, poté, co už si stačili s nově nabytou životní úrovní sjet všechna atraktivní místa Evropy, se rádi vracejí. Hoteliéři, restauratéři a obchodníci s luxusem tvrdí, že Číňané jsou jedni z vůbec nejlepších turistů. Chovají se slušně, nejsou na rozdíl od opileckých nájezdů z některých zemí hluční, a hlavně tady neváhají utrácet opravdu hodně peněz. Vybírají ty nejdražší hotely, restaurace i obchody.

Podle čísel Českého statistického úřadu o turistice jen za první čtvrtinu loňského roku vzrostl meziročně celkový počet turistů, kteří do Česka přijeli, o 11,4 procenta. Číňanů ale přibylo víc než dvakrát rychlejším tempem. Meziročně o 28,2 procenta. Na žebříčku zemí, odkud se k nám turisté vypravují, už jsou Číňané s více než 80 tisíci návštěvníků za čtvrtletí na osmé příčce. Vedou stále s náskokem Němci, následováni Rusy, Slováky, Poláky, Brity, Italy a Korejci. Číňanů k nám ale už jezdí víc než Američanů a Francouzů. Statistici vycházejí pouze z čísel z hotelů a penzionů. Nemají přehled o tom, kolik turistů bydlelo v soukromí přes Airbnb a další podobné portály.

V Pekingu se smějí

Celkově ale zatím váha Číny v české ekonomice ani zdaleka neodpovídá tomu, jakou jí politická scéna věnuje pozornost. Je to samozřejmě nastupující velmoc s obrovským trhem, na němž se velmi snadno dosahuje míry zisků, která je při obchodování na Západě nepředstavitelná. Proto Čína tolik zahraničních firem láká. Pravidla pro obchodování a investování jsou tam ale úplně jiná než v západním civilizačním okruhu. Přestože je Čína už od roku 2001 členem Světové obchodní organizace, její pravidla brutálně porušuje. Jak u intelektuálního vlastnictví (nápady krade a kopíruje ve velkém), tak u manipulací s měnou nebo ochrany vlastního trhu. O úspěchu nebo neúspěchu zahraničních firem v Číně velmi často rozhoduje politika a byrokracie. A to cestami, které jsou s nedostatečnou znalostí čínské reality velmi obtížně srozumitelné.

Proto je tak důležité chápat širší kontext, v němž se souboj o Huawei odehrává. Většina západních zemí si vybrala, jestli na podezření, že Huawei a ZTE zneužívají nebo mohou zneužít svých mobilních a datových sítí ke špionáži, reagovat buď tvrdým, nebo měkkým přístupem. Nejtvrdší zvolili už v roce 2012 Američané, kteří zakázali využívat Huawei pro svou strategickou infrastrukturu. Následovali je Britové, Australané, Nový Zéland. Ti zakázali, aby se firma Huawei podílela na budování nových mobilních sítí páté generace 5G. Později a v menší míře se přidala Francie.

Naopak Němci až do posledních dní žádné varování před Huawei a ZTE nevydávali. Proto se také prezident Miloš Zeman ve své talk show na Barrandově odvolával na to, že německým zpravodajcům věří víc než českým, což je samo o sobě u prezidenta suverénního státu pozoruhodné. Ve čtvrtek 17. ledna ale ekonomický deník Handesblatt přinesl zprávu, že i v Berlíně se mění názor. „Jak lidé obeznámení s tématem potvrdili, ve vládě je v plném proudu diskuse, jak by Huawei mohla být vyloučena (z výstavby sítě 5G),“ píše německý list. Času pro rozhodnutí není nazbyt. Už na jaře se v Německu budou dražit frekvence a telekomunikační firmy do té doby potřebují vědět, s kým mohou pro výstavbu potřebné infrastruktury počítat. Miloš Zeman do uzávěrky tohoto vydání Týdeníku Echo zatím na změnu německého názoru nereagoval.

V žádné zemi se ale ostražitost před Huawei a debata o tom, jak Číňany nepouštět do strategické mobilní a datové infrastruktury, nestaly tématem vnitropolitického souboje, vyřizování osobních účtů a provokací. Pouze v České republice. Premiér Andrej Babiš nejdřív na varování Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB) reagoval zvoláním na sociálních sítích, že nechá z Úřadu vlády vyhodit všechny mobily Huawei. Pak naopak kritizoval NÚKIB a v Sokolovně v Průhonicích si nechal vyčinit od čínského velvyslance, kterého zase později obvinil ze lži. Pak začal Huawei hájit a české zpravodajské služby opakovaně kritizovat prezident. Miloš Zeman si podle dostupných informací na tématu odehrává své osobní zájmy a vztahy. Kromě přátelství s Čínou je to i tvrdý odpor Michalu Koudelkovi, šéfovi BIS, a Dušanu Navrátilovi, který vede NÚKIB. Koudelku Zeman odmítá přes návrh vlády jmenovat generálem a na Navrátila má spadeno ještě z doby, kdy vedl Národní bezpečnostní úřad, jenž odmítl vydat bezpečnostní prověrku jeho kancléři Vratislavu Mynářovi. Babišovy a Zemanovy švejkoviny nemají s hájením českých zájmů vůbec nic společného. Je to jen obrana jejich vlastních zájmů politických. V Pekingu se musí pohledem na to panoptikum bavit.

Prezident si správně uvědomuje, že Západ a Čína proti sobě stojí v technologické válce. Podle některých informací už ji dost možná Číňané s Huawei vyhrávají. V mobilních sítích páté generace 5G, které se chystá stavět většina vyspělých zemí, už jsou podle dostupných informací dominantní. Poměr ceny a výkonu jako Huawei neumějí západní firmy nabídnout. Rychlý sled událostí nás ale nejspíš v dohledné době donutí vybřednout ze švejkování a projevit jasný názor. Polsko, které obvinilo tamního šéfa Huawei ze špionáže, chce, aby se na společném postupu vůči Číně dohodla Evropská unie a NATO. Budeme si muset vybrat.