Krásná hra dává zapomenout na katarské utrpení

KOMENTÁŘ

Krásná hra dává zapomenout na katarské utrpení
Katar nemá žádnou fotbalovou tradici. Jeho pořadatelství se tak zdůvodňuje přáním FIFA šířit fotbal v arabském světě. To je tak jediné plus, píše Ondřej Šmigol. (snímek z katarské vesnice Al Džumail) Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Světová fotbalová federace FIFA je považována za jednu z nejzkorumpovanějších organizací na světě. Do očí bijícím důkazem je světový šampionát, který právě začal v Kataru. Málokdo pochybuje, že ropný emirát si mistrovství světa koupil, protože jinak by nikoho soudného nemohlo napadnout uspořádat turnaj právě tam.

Přidělování pořadatelství se řídí dvěma protichůdnými filozofiemi. První velí šampionát přiklepnout zemím s nezpochybnitelnou fotbalovou kulturou, jelikož u nich je záruka, že vystrojí opravdu nezapomenutelný turnaj plný nadšení. Druhá naopak tvrdí, že mistrovství světa by měly pořádat země, které žádnou velkou fotbalovou kulturu nemají, aby se tak rozšířila láska a uznání pro „krásnou hru“. Příkladem turnajů přidělených podle první filozofie je šampionát v Německu nebo Brazílii, podle druhého schématu bylo pořadatelství přiděleno Japonsku a Koreji a Jižní Africe.

Katar nemá žádnou fotbalovou tradici. Jeho pořadatelství se tak zdůvodňuje přáním FIFA šířit fotbal v arabském světě. To je tak jediné plus.

 

Pak jsou již jen minusy. Kvůli nesnesitelnému vedru, které by pro hráče mohlo být až smrtící, se turnaj přesunul z léta na přelom listopadu a prosince, doprostřed evropské fotbalové sezony.

Výstavbu nových stadionů zajišťují hlavně migranti hlavně z Indie, Pákistánu, Nepálu, Bangladéše a Srí Lanky. Spíše než o námezdní zaměstnance se jedná o otroky, kteří pracují v otřesných podmínkách. Od roku 2010, kdy Katar získal pořadatelství turnaje, jich snad až 6500 zahynulo.

Když minulý rok probíhalo mistrovství Evropy, hlavním tématem byla údajná homofobie v Maďarsku, Viktor Orbán byl pasován na hlavního homofoba kontinentu. Němci nasvítili své stadiony duhovou barvou, Angličané nastoupili s duhovými kapitánskými páskami. Vše kvůli maďarskému zákonu omezujícímu materiály zobrazující LGBT témata mezi nedospělou mládeží.

To Katar homosexuály opravdu utlačuje. Za sodomii hrozí pět let vězení, za homosexualitu mezi muslimy teoreticky trest smrti (zatím nikdy nebyl vykonán). Kapitáni týmů Anglie, Walesu, Německa, Belgie, Nizozemska, Dánska či Švýcarska tvrdili, že zopakují svůj protest z loňska a hrdě vyběhnou na trávník s páskou v duhové barvě a nápisem One Love. Po nátlaku katarské vlády FIFA pohrozila, že všichni dostanou žlutou kartu. S duhovou páskou nakonec nevyběhne nikdo.

Ještě je tu šaráda s alkoholem. Ten je s fotbalem neodmyslitelně spojen. Americký pivovarnický gigant Budweiser je jedním ze sponzorů šampionátu. V roce 2014 FIFA dokonce donutila Brazílii k změně federálních zákonů zakazujících pití alkoholu na stadionech. Katar sliboval, že konzumaci alkoholu povolí, i když se jedná o muslimskou zemi, 48 hodin před prvním výkopem toto odvolal.

I na Západě se najdou obhájci tohoto kroku. Dělají si legraci z fanoušků, kteří musí zůstat na suchu, a tvrdí, že pokud nevydrží chvíli bez alkoholu, mají asi nějaký problém. Navíc je potřeba ctít kulturu cizí země.

Jen o kulturu a dodržování islámských zvyklostí ale nepůjde. Zákaz totiž platí jen pro plebs na stadionech. Ve VIP boxech se pít smí, stejně tak ve fanouškovských zónách mimo stadiony, kde ale půllitr stojí 13 eur (a maximálně lze vypít čtyři kousky). Lze tak sympatizovat s fanoušky Ekvádoru, kteří během zahajovacího utkání s domácím Katarem skandovali „chceme pivo“.

Ukazuje se tak zbabělost západních progresivních aktivistů. Jsou ochotni jít tvrdě tam, kde neočekávají žádný odpor a nic jim nehrozí, ale když je načase projevit opravdovou odvahu, couvnou. Žádají respektování všech kultur, s výjimkou té své, která se vždy musí podřídit.

Člověk by rád věřil, že mistrovství světa v Kataru alespoň upozorní na tamější porušování lidských práv. Historická zkušenost však ukazuje, že zločinným režimům to spíše prochází. Mistrovství světa ve fotbale v Rusku v roce 2018 je považováno za velký úspěch, který Vladimiru Putinovi rozhodně neuškodil. Asi úplně nejkontroverznější šampionát byl ten v Argentině v roce 1978, kdy tam vládla brutální vojenská junta zodpovědná za „zmizení“ desetitisíců. Domácí tehdy vyhráli. Režim vězněné disidenty vzal na projížďku do ulic slavícího Buenos Aires, aby jim ukázal, že jejich osud nikoho nezajímá. Podobně novinář Dan Hodges okomentoval úvodní vítězství týmu Anglie nad Íránem 6:2. „Vyhráli jsme, dobře. Takže hádka ohledně pásky nyní bude zapomenuta. FIFA je šťastná. Katar je šťastný. Anglická fotbalová asociace je šťastná. Gareth Southgate a jeho tým jsou šťastní. Krásná hra,“ povzdechl si.

 

×

Podobné články