Odlehlou norskou komunitu poznamenaly desítky případů sexuálních zločinů
Sexuální skandál v Norsku
Norská policie zjistila v malé komunitě dvou tisícovek lidí na sever od polárního kruhu 151 případů sexuálního obtěžování včetně dětských znásilnění. K útokům docházelo po desetiletí – už od 50. let minulého století. K odhalení došlo až teprve nedávno. Odehrávaly se totiž ve značně odlehlé oblasti norského Tysfjordu a jejich oběti se po dlouhou dobu místo porozumění setkávaly jen s odmítáním. O případu informovala BBC.
Když Nina Iversenová vyrůstala, snažila se o sexuálním násilí ve své obci hovořit. „Vždycky jsem o tom mluvila. Od doby, kdy mi bylo 14 let, jsem si říkala, že o tomhle zneužívání napíšu knížku. Učiním tomu přítrž. Ale samozřejmě jsem nemohla,“ cituje jí britská BBC. Podle ní se mladí lidé a teenageři jejího věku svěřovali s případy, kdy byli sexuálně zneužiti, dospělí je však neposlouchali. „Říkali nám, že jsme děvky a lháři. Zacházeli tak s mnohými z nás. A když jsme o tom chtěli hovořit, akorát na nás plivali,“ vzpomíná žena.
Lidé, kteří ji znásilňovali, byli jejími příbuznými, a tak jako dítě podle svých slov žila v neustálém strachu. Nyní jí je 49 let, v Tysfjordu už léta nežije, ale přesto se necítí bezpečně.
Zapadlý Tysfjord, kde komunita žije, se skládá ze dvou polovin rozdělených vodou. Z Dragu ležícího na západním břehu a z Kjopsviku na straně východní. Mezi nimi přejíždí přívoz. Přibližně polovina místních obyvatel pochází z domorodých Sámů, taktéž známých jako Laponci. Jedni z původních obyvatel Skandinávie žijí také ve Švédsku, Finsku a Rusku. Právě Sámové jsou podle záznamů zodpovědní za sexuální zločiny (83 zdokumentovaných obětí a 92 viníků) ze dvou třetin.
V roce 2005 byla Nina Iversenová matkou. Bála se o své děti a možnosti toho, že by i ony mohly být zneužity. Pověděla o svých potížích firmám zabývající se péčí o děti, mluvila o nich i se svým lékařem. „Řekla jsme to všem,“ uvedla. „Ale k tomu, aby vás někdo poslouchal, jste museli pocházet se správných kruhů. Někoho z chudé rodiny jako mě ignorovali.“
Čtěte také: Prostitut odhalil identitu desítek homosexuálních italských kněží
Iversenová nebyla jedinou, která se snažila získat pozornost okolního světa. V roce 2007 napsalo několik rodičů dětí, která byla sexuálně zneužita, dopis, v němž žádal norského premiéra o pomoc. Dopis se dočkal alespoň jisté pozornosti médií. Místní politici nebo policisté však nevěřili, že by příběh stovek znásilněných mohl být pravda. Na druhé straně ani Sámové nikdy úřadům ani policii příliš nedůvěřovali. „Nikdo nic nezjistil, protože ti lidé o tom nemluvili,“ říká k tomu starosta Tysfjordu Tor Asgeir Johansen. „Lidé v komunitě nejsou to samé co policie. My nemůžeme vrážet lidem do domů. Lidé musí přijít s žádostí o pomoc za námi,“ dodal.
Když však postižení postupem času zjistili, že jim alespoň někdo skutečně naslouchá, více se otevřeli a začala se objevovat desítky let stará svědectví. Trvalo to nicméně téměř dalších deset let, než došlo ke skutečnému průlomu. Iversenovou zkontaktovala další žena z komunity s podobnými zkušenostmi. Měla vazby na nezávislé novináře pohybující se v dané oblasti. Dvojice dokázala pro svou věc získat další postižené, a tak mohla 11. června 2016 v deníku Verdens Gang vyjít rozsáhlá reportáž informující o případech znásilnění v Tysfjordu, v níž vystupovalo celkem 11 svědků, mužů i žen.
Reakce přišla okamžitě. „Tohle bylo opravdu vážné,“ nechala se slyšet náčelnice místní policie Tone Vangenová. „Najednou se z toho stala nejdůležitější položka na našem seznamu. Našim hlavním cílem bylo zabránit dalším případům dětského zneužívání v Tysfjordu. Další pondělí jsme začali pracovat na vyšetřování,“ dodala.
Policisté začali s vyslýcháním obyvatel a studiem kultury Sámů. Výslechy celkově pojaly více než 1000 svědků. Z finálního počtu 151 usvědčených viníků jich však k soudu zamíří jen hrstka. Mnoho ze zločinů totiž bylo vzhledem k časové mezeře promlčeno.
Když nakonec v listopadu 2017 vyšla konečná policejní zpráva, Vangenová se za celý místní policejní celek obyvatelům Tysfjordu omluvila. „Práce, kterou policie do června 2016 vykonávala, nebyla dostatečná,“ prohlásila. „Tento zločin na dlouhou dobu postihl velké množství lidí.“ Život v obci se podle svědků pomalu začal vracet do normálu. Na děti teď pravidelně dohlížejí společnosti k tomu určené. Lepší se rovněž ovzduší a mezilidské vztahy. Skandál, který rozbil mnoho rodin i psychiku jedinců a je zodpovědný i za několik sebevražd, si vybral svou daň, komentuje Iversenová. „Ale dnes mohu říct, že jsem pyšná na to, co jsme dokázali. Teď nám naslouchají. Něco jsme dokázali, lidé nám věří,“ uzavírá.