„Rozepnutí pásu mi zachránilo život.“ Nič přežil pád vrtulníku, pak létal s Havlem

Rozhovor s pilotem

„Rozepnutí pásu mi zachránilo život.“ Nič přežil pád vrtulníku, pak létal s HavlemNOVÉ
Svatopluk Nič Foto:

Foto: Archiv Svatopluka Niče

1
Domov
Sdílet:

K pilotování se dostal po zranění při seskoku padákem. V roce 1979 byl jedním ze dvou přeživších devítičlenné posádky vrtulníku, který havaroval při záchranné akci v Mlynické dolině ve Vysokých Tatrách, když hledal zraněnou německou turistku. I přes těžká zranění se k létání vrátil a po Sametové revoluci létal s prezidentem Václavem Havlem a dalšími představiteli státu po celém světě. To vše prožil nyní již bývalý pilot Svatopluk Nič.

Jak k nehodě v Tatrách vlastně došlo?

To proudění v horách se mění při každém větru a ono to s námi v podstatě bouchlo o skálu. Vypnul rotor vrtulníku, useklo nám to ocas a šli jsme k zemi. Já jsem měl otevřené pravé dveře, protože jsme koukali zda tam ta zraněná Němka, kvůli které celá ta akce byla a která mezitím došla do horské chaty, neleží. Když jsme začali padat, tak jsem si rozepnul pás. Nevím proč, ale to mi zachránilo život, protože při dopadu mě to vymrštilo. Po pádu tam mám pauzu, ale pak jsem se probral. Uplácal jsem na sobě oheň, a pak jsem seděl na kameni a čekal na pomoc.

V televizním dokumentu Osudové okamžiky, který o nehodě natočil reportáž, zaznělo, že vrtulník, se kterým jste šli do záchranné akce, vůbec nebyl uzpůsoben k takovému letu. Souhlasíte s tím?

To byla Mi-8. Je to pravda, nebyl uzpůsobený, hlavně byl strašně těžký. V té době tady ale žádný jiný vrtulník nebyl, který by to mohl dělat. Mi-8 nebyla tak obratná jako nové typy. Byla to bohužel shoda špatných okolností.

Jak dlouho trvalo, než jste se dostal z rekonvalescence, a co se vám přesně stalo?

Necelý rok. Na rozdíl od Janigy (druhý přeživší Ladislav Janiga – pozn. red.) to nebylo nic moc. Asi 44 procent popálenin těla, z toho pravou nohu jsem měl na stupeň 4, čili vyhořelou na kost. Tam se pak jednalo, zda ji budu mít nebo nebudu. Dále popálený obličej, ohořelé vlasy, ruce, nohy, díru do hlavy, přeraženou lopatku, vytrženou klíční kost, nějaká ta zlomená žebra a zlomenou nohu. Jinak nic. Laco Janiga měl úraz hlavy, a to větší než já. Měl asi kolem 30 procent popálenin, ale k úrazu hlavy měl přerušené nervy v zádech. Ale nejsem žádný odborník. Vím, že pak byl v Česku na neurochirurgii a dávali ho trošku dohromady.

K vrtulníkům jste se ještě vrátil?

Ano, asi do roku 1983. Ještě taková zajímavost. Po dvou měsících po nehodě mě vezli z košické nemocnice do Prahy. Jel jsem domů, a neměl jiný nápad než se zastavit na Kladně na letišti. Tak jsem si vlezl do větroně a svezl jsem se.

A to jste se nebál létat krátce po pádu?

To je těžké. Je to jako když se vybouráte autem, tak pak máte taky trošku obavy, ale jezdíte dál. Samozřejmě, že všechno má svoje, každý člověk by to asi nezvládl. Ale naše fyzická a psychická kondice nám v tomhle pomohla.

Když jste působil u letky ministerstva vnitra, respektive u vládní letky, kdo byl vašimi pasažéry?

Vezl jsem třeba komunisty Biľaka nebo Kempného. Když pak v roce 1989 padl komunistický režim, tak jsem zůstal dál u vládní letky. Pak jsem létal po celém světě se všemi delegacemi, s Václavem Havlem i tehdejšími předsedy vlády.

Poznal jste některé z nich i osobně?

Samozřejmě. Většinou se přišli podívat dopředu do kokpitu, kdo je vezl. Mám pěknou vzpomínku právě na Václava Havla, když jsme letěli s Jakem-40, ruským letounem, u kterého se vystupuje zadem. On ho viděl, podíval se na mě a zeptal se: „Doletí?“ a já mu na to odpověděl: „Pane prezidente, nebojte se, já večer musím být zpátky za svými holkami.“ Načež on řekl: „Tak to jsem dobrej.“

A vzpomínám si ještě na jednu, když byl prezident na dovolené na italském Capri, tak bulvár napsal, že „prezident nemá hodovačku“. Tak mě nenapadlo nic jiného, než že jsem mu ji sám upletl. Poznal jsem i první dámu Olgu Havlovou. Ta s námi také létala třeba do Jižní Ameriky, Afriku jsme oblétali a byli jsme i na Velikonočních ostrovech. Prostě celý svět.

Svatopluk Nič se narodil v roce 1950 v Kladně. První zkušenost s letadlem pro něj bylo svezení ve větroni, když mu bylo 14 let. O rok později nastoupil do učení na leteckého mechanika. V osmnácti letech si vyzkoušel seskoky padákem, ale po jednom z pádů si zlomil nohu, a rozhodl se místo seskoků zaměřit na létání. Začal s větroněm, pokračoval s motorovými letadly a v roce 1972 složil své první zkoušky. V roce 1977 nastoupil k Leteckému oddílu Ministerstva vnitra, kde ze začátku létal s vrtulníky. Po nehodě v Tatrách a následné rekonvalescenci se vrátil k létání a během následujících let vozil československé státníky. U letky, která mezitím přešla pod Armádu ČR, působil až do roku 2000. Následující rok nastoupil k letecké společnosti Travel service, kde létal s dopravními letadly až do roku 2015, kdy mu bylo šedesát pět let. U společnosti dodnes působí v administrativě.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Piloti letecké společnosti Ryanair v Portugalsku odvolali stávku

Plná pohotovost na Letišti Václava Havla. Ruskému pilotovi se udělalo špatně

Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

×

Podobné články