Kde lidé ještě mají tvář. Pár kilometrů za hranicemi je jiný koronavirový svět

Čtyři policisté na přechodu z Českých Velenic do Gmündu nemají mnoho práce. Jen pár lidí za hodinu překračuje o Velkém pátku dopoledne hranici, která po třiceti letech opět rozděluje dvojměstí na řece Lužnici. Zkontrolují potřebné dokumenty, přátelsky poradí, jaké formality je třeba vyřídit při návratu. „Dnes jsou tady i Rakušané,“ upozorňují na policejní auto zaparkované o pár metrů dále. „Pokud budou problémy, tak se můžete vrátit,“ uklidňují předem. Dva rakouští policisté jsou ale stejně vstřícní. Nechají si vysvětlit důvod návštěvy, něco zkontrolují v počítači, popřejí krásné Velikonoce a cesta do ciziny je otevřena. Historické náměstí Gmündu je stejně prázdné jako centrum Velenic. Lidé ani nemají důvod sem chodit, pokud něco nepotřebují od pekaře, řezníka, lékárníka, případně v trafice či v obchodě se zdravou výživou. Zásadní změnu si návštěvník z druhé strany Lužnice uvědomí až po chvíli. Nikdo tady nenosí roušky. Strhne ji tedy, aby nebudil pozornost, pořád ji ale má při ruce, kdyby náhodou někdo obligátní povinnost požadoval jako v Česku. Na normální stav, že člověk nemusí zakrývat tvář, si zvykne až po pár hodinách.

V Gmündu očekává Čecha ještě další zvláštnost, otevřené dveře místního kostela. Rakušané začali kostely zamykat záhy po pádu železné opony, důvodem znovuotevření ovšem není fakt, že případné loupežné nájezdy z druhé strany hranice zastavil koronavirus. Zdejší vláda kvůli infekci zakázala bohoslužby, a tak dostali věřící možnost oslavit Velikonoce aspoň o samotě v kostele. Podle předpisu by měl někdo dohlížet, jestli se v něm nesejdou víc než čtyři lidé. Ovšem prostor pod pozdně gotickou klenbou je prázdný a nikdo ho ani nehlídá.

Místní pochopitelně poznají návštěvníka z Česka, kromě předepsané metrové vzdálenosti však nedávají najevo žádný odstup. „Všechno si vymysleli novináři,“ pochybuje o nebezpečí koronaviru Ernest, spisovatel a průvodce turistů po nedalekém starobylém městečku Weitra, kterému vládní nařízení zničila byznys nejméně do června. Návštěvu z ciziny oceňuje jako doklad, že něco aspoň funguje normálně, a vyptává se, jak to chodí na hranicích.

Celý text Petra Holuba si můžete přečíst na EchoPrime zde. A nebo v tištěném Týdeníku Echo.