Edward Lucas: Mám Česko rád, proto jsem od něj čekal víc

Echo připravilo knihu 50 rozhovorů s předními světovými a českými osobnostmi, které odpovídají na nejdůležitější otázky začátku 21. století. Jednou z nich je Edward Lucas, dlouholetý redaktor týdeníku Economist, expert na Rusko a východní Evropu i autor několika úspěšných knih. Kritizovat Evropskou unii je podle něj správné – a sám to dělá –, ovšem ne za cenu jejího zničení.

Edward Lucas měl v Economistu v minulosti dlouhou dobu na starosti zpravodajství z východní Evropy a Ruska. V roce 1989, když byl zpravodajem v Praze, zařídil odeslání textu Několik vět do britského deníku Independent – k jeho vlastnímu překvapení se mu podařilo ho odeslat faxem z pošty v Jindřišské ulici. Byl také zpravodajem v Moskvě a v Tallinnu. Tento rozhovor vznikl v roce 2016.

Jak odhadujete výsledek britského referenda o EU?

Hlava mi říká, že zůstaneme uvnitř, ale srdce se bojí, že ne. Protože většina lidí se o politiku moc nestará, mají politické třídy z dobrých důvodů plné zuby. A já se obávám, že v referendu se nebude hlasovat jen o podmínkách členství v Unii, ale i o tom, jak jsme spokojeni s tím, jak se v zemi vládne.

Napsal jste na Twitteru, že se omlouváte svým evropským přátelům za referendum…

Máme teď v Evropě vážné problémy. Migrační krizi, ekonomickou krizi, problémy s terorismem a s Ruskem. Zejména velké země jako Británie by se měly usilovně snažit hledat řešení, a ne vyčerpávat pozornost ostatních s naším sebestředným, neurotickým, samolibým referendem, které nepomůže vyřešit žádný z těch problémů.

Když jsme u vaší twitterové omluvy, omluvil se někdy někdo z lidí, kteří vymysleli a prosazovali euro, národům EU za tento katastrofální projekt?

Ne a myslím, že by měli. Byl jsem vůči euru vždy velmi skeptický, myslel jsem si, že jde příliš daleko příliš rychle. Měl jsem za to, že se měla dát přednost prohlubování společného trhu a úspěchu rozšiřování, euro byl elitářský projekt. Teď s ním musíme dělat to, co se v Evropě děje často: vytvoří se něco, co nefunguje, a pak se to velmi nákladně opravuje a dodělává. Možná se to povede. Jsem v neobvyklém postavení, že jsem velmi proevropský Brit, který si nepřál, aby Británie přijala euro. Většina mých přátel na straně „zůstat“ má pošramocenou reputaci tím, že před patnácti lety podporovali přijetí eura. Někteří z nich tvrdí, že kdybychom tehdy vstoupili do eurozóny, bylo by euro lépe spravovanou měnou. Nezastávám tento argument, jen upozorňují, že existuje.

Čím dál tím častěji slýcháme: Pokud jste proti EU, jste objektivně pro Putina. Souhlasil byste s tím?

Myslím, že každý, snad kromě pár lidí v kabinetu pana Junckera, ví, že EU je nedokonalá. Měli bychom být rádi, že existuje, ale taky k ní být kritičtí. Jsem skeptický k Evropskému parlamentu, myslím, že to je pseudodemokracie. Nemám rád posedlost regulováním. Jsem nespokojený s postupem digitálního trhu, nemám rád cestující cirkus mezi Štrasburkem a Bruselem, nelíbí se mi, jak jsou rozdělovány kulturní dotace… Je toho spousta. Je normální být kritický vůči EU. Ale žádný z těch problémů se nevyřeší tím, že ji zničíme. NATO nás může chránit vojensky, ale EU je jediná multilaterální organizace, která může udeřit Rusko tam, kde ho to bolí, a to do peněženky. Může rozbít zneužívání postavení ruského plynového impéria. Jen EU může zastavit ruské praní peněz v našem finančním systému. A řekl bych: jestli se bojíte Putina, měli byste chtít víc EU, ne míň. Ale té správné EU.

V roce 2014 jste napsal pro časopis Reportér článek Vyznání čechofila. Je to zvláštní název pro text, který nenachází na České republice prakticky nic pozitivního.

Myslím, že je tomu naopak. Tuto zemi mám velmi rád, a právě proto jsem měl vůči ní vyšší očekávání než třeba od některých jiných, sousedních zemí, kde jsem nežil, jejichž jazyk neumím a nemám k nim tak osobní pouto (Lucas mluví česky – pozn. M. W.). Ale myslím, že kombinace hlubokých civilizačních kořenů, vysokých aspirací a popularity po roce 1989 s tím, co dnes vidím, když se rozhlédnu – Miloš Zeman jako prezident, pan Babiš, někteří další... –, cítím se zklamaný. A myslím, že Češi jsou taky zklamaní. Není příjemné být kritizován lidmi zvnějšku, ale v zásadě jsem napsal to, co mi říkají mí čeští přátelé. Česko nemělo dluhy – na rozdíl od Polska. Mělo tradici kvalitního průmyslu, mělo vynikající předpoklady a vzhledem k nim dosáhlo mála.

Česko patří mezi země s nejnižší mírou relativní chudoby v EU, mezi země s nejnižší nezaměstnaností, nezaměstnaností mládeže i dlouhodobou nezaměstnaností. To není nic?

Ano, ale v jiných východoevropských zemích existují firmy se skvělými nápady, které konkurují svým západoevropským protějškům. Chtěl bych vidět Česko v této kategorii.

Celý rozhovor Martina Weisse s Edwardem Lucasem si můžete přečíst v knize Proměny světa, kterou vydává Echo. Můžete ji výhodně získat zde.

Prohlédněte si, jak kniha vypadá a další snímky z redakce Echa.

Níže najdete seznam všech osobností, se kterými jsme rozhovory vedli. Kniha je také koncipovaná jako ojedinělý dárek.

Orientace

ROGER SCRUTON, filozof
DOUGLAS MURRAY, spisovatel a aktivista
TIMOTHY SNYDER, historik
EDWARD LUCAS, novinář a spisovatel
GEORGE FRIEDMAN, odborník na národní bezpečnost a geopolitiku
ROD DREHER, spisovatel
MATTHIAS BURCHARDT, antropolog
ALAIN FINKIELKRAUT, filozof
PASCAL BRUCKNER, spisovatel a intelektuál
GUY SORMAN, ekonom a filozof
ALAIN DE BENOIST, filozof
IVAN KRASTEV, politolog
MANFRED SPITZER, psycholog a neurolog
PAUL RUSESABAGINA, aktivista

Evropa, Izrael a islám

ŠMUEL BAR, specialista na radikální islám
DANIEL SCHUEFTAN, akademik
PAUL LENDVAI, spisovatel a komentátor
JIŘÍ HABSBURSKO-LOTRINSKÝ, podnikatel a diplomat
PAWEL SPIEWAK, ředitel Židovského historického institutu ve Varšavě
ANDRZEJ NOWAK, historik
DANIEL PIPES, historik
TOM HOLLAND, historik a spisovatel
JOHN O’SULLIVAN, spisovatel a komentátor
ROBERT GERWARTH, historik
DANIEL HANNAN, poslanec Evropského parlamentu a intelektuál
SEYRAN ATESOVÁ, bojovnice za lidská práva

Český svět

DOMINIK DUKA, arcibiskup
JIŘINA PREKOPOVÁ, psycholožka
MARTA KUBIŠOVÁ, zpěvačka
KAMILA BENDOVÁ, matematička
PETR ČORNEJ, historik
JOSEF KOUTECKÝ, lékař
JAROSLAV RÓNA, sochař a malíř
DEBORAH TIGRIDOVÁ, lékařka
ROBERT KVAČEK, historik
STANISLAV KOMÁREK, biolog
JIŘÍ BARTOŠKA, herec a prezident festivalu
MICHAL PULLMANN, děkan Filozofické fakulty UK
JAROSLAV VRZALA, veterán protikomunistického odboje
PAVEL KOLÁŘ, fyzioterapeut
JAN PIRK, kardiochirurg
KAREL SCHWARZENBERG, politik
ONDŘEJ FOUS, zahradník
JAN MACEK, akademik
RADKIN HONZÁK, psychiatr a spisovatel
PETR PITHART, politik a esejista

Rusko a my

VIKTOR JEROFEJEV, spisovatel
PETER POMERANTSEV, novinář a spisovatel
MARK GALEOTTI, analytik
VLADIMÍR BUKOVSKIJ, disident