Nebudu se dovolovat, s kým chodit na pivo, říká ministr Petříček

I české ministerstvo zahraničí trpí po ratifikaci Lisabonské smlouvy, která většinu evropské agendy přenesla do hájemství premiérů, úbytkem váhy. Ale ministr Tomáš Petříček jako kdyby měl zvláštní dar ocitat se co chvíli uprostřed nějaké potyčky. Naposledy to byl střet nad českou politikou k Izraeli a Palestincům a nejnověji sága ruského diplomata, který měl údajně chystat pogrom ricinem na několik komunálních politiků v Praze. Jak pevně sedí Petříček ve funkci? A jak vidí v tichosti projednávaný evropský dluhopis a tzv. plán obnovy, který naši budoucnost může ovlivnit víc a trvaleji než spor o sochu na jednom náměstí v Dejvicích?

Po vašem článku, který kritizuje plány Izraele na vtělení části palestinských území, se strhla lokální bouřka. Vaši kritici připomínají, že vy sám jste letos přivítal Trumpův plán pro Blízký východ, který je předpokladem pro ten plán izraelský. A pak najednou uděláte otočku.

Žádná otočka. Já jsem na počátku říkal, že ten americký mírový plán může být impulzem pro obnovení jednání mezi Izraelci a Palestinci. Ale už tehdy jsem upozorňoval na řadu rizik. Minulý týden jsem mluvil s izraelským ministrem zahraničí Aškenazym, mimochodem jsem ho pozval do Prahy. Z toho rozhovoru vyplynulo, že Tel Aviv chce o svých dalších krocích ještě jednat s USA.

Alexandr Vondra minulý týden v Echu říkal, že podle jeho informací ten článek vznikl v podstatě na přání Josepha Borella z Evropské unie.

To je nesmysl. Diskuse se v Evropské unii samozřejmě vede, kde na jedné straně jsou státy prosazující řekněme propalestinštější pohled. Pro mě je důležité vyvažovat to tak, aby EU přistupovala k oběma stranám sporu stejně. Aby nikomu nestranila a na Blízkém východě podpořila mír a stabilitu.

Čím si vysvětlujete tu ohromnou nesouhlasnou vlnu reakcí? Dotkli jste se něčeho pro českou společnost citlivého?

Mě ta reakce taky překvapila. Zároveň bychom ale o všech citlivých tématech měli být schopni vést věcnou debatu. Jak je to v demokracii normální.

V tom už zmíněném Salonu Týdeníku Echo byl vedle Vondry například i šéf Česko-izraelské obchodní komory Pavel Smutný. Napadl tam vaši narážku na rok 1938 a Mnichov s tím, že takováto srovnání jsou antisemitská.

Ale ne. Pro Českou republiku s našimi historickými zkušenostmi je důležité především hájit mezinárodní právo. O tom, jak vážně bereme mezinárodní právo, byl i ten článek. Podobné názory ostatně zaznívají i od našich sousedů, Rakouska a Německa. Přitom to jsou dva státy, které mají velice blízko k Izraeli. Pokud na ochranu mezinárodního práva rezignujeme, může to nakonec dopadnout i na nás, na naši bezpečnost.

Neustále se píše o tom, že prezident Zeman k vám nemá ideální postoj. Váš text zkritizoval i premiér, nelíbil se údajně ani vašemu stranickému šéfovi Hamáčkovi. Kdyby vás politicky vynášeli v rakvi, bude článek o Izraeli jedním z hřebíčků té rakve?

Podívejte – minimálně z izraelské strany je to uzavřená záležitost. Byl to od nás přátelský vstup do debaty, Izrael i nadále považujeme za našeho hlavního spojence v oblasti. Jen říkáme, že pro Česko, středně velkou zemi v centru Evropy, je důležité, aby i naši partneři respektovali mezinárodní pravidla a spíš do situace ve světě vnášeli stabilitu. Pro nás je Blízký východ velmi důležitý s ohledem na bezpečnost Evropy. Podívejme se na to, jaké dopady, třeba v migraci, měly pro Evropu boje v Sýrii. Další konflikt v oblasti by bezpečnost v Evropě rozhodně neposílil.

Cítíte se politicky ohrožen, když si čtete spekulace o tom, že vás chce premiér tady na ministerstvu vystřídat?

Věřím, že důvěru předsedy Hamáčka a ČSSD stále mám. I s premiérem vycházím velmi korektně a hodně spolupracujeme. Například v otázce cestování spolu komunikujeme skoro každý den. Že by mě pan premiér chtěl vyměnit, přede mnou nikdy ani nezmínil.

A co vaše vztahy s prezidentem?

S prezidentem diskutuji stejně jako s ostatními činiteli, kteří mohou mluvit do české zahraniční politiky.

On vám nedávno zase vyčítal kontakty s Miroslavem Pochem (představitel pražské ČSSD a bývalý nominant na ministra zahraničí za tuto stranu v roce 2018; Miloš Zeman ho vetoval, poté na ministerstvo přišel Petříček – pozn. red.). Vy jste mu opravdu při jmenování do funkce slíbil, že se s ním nebudete kamarádit?

Jako jestli už jsem ve stavu, kdy se musím dovolovat, s kým chodit na pivo? To ne. Když jsem začínal na ministerstvu, trval jsem na tom, abych měl stejně jako jiní ministři právo vybrat si své spolupracovníky. A chtěl bych zdůraznit, že zahraniční politiku nedělám podle toho, jak mi kdo radí, ale podle programového prohlášení vlády. Na to nemá vliv žádný jednotlivý poradce.

S panem Pochem spíš konzultujete, nebo se spíš kamarádíte?

Pan Poche je spíš kamarád. Ale občas s ním konzultuji evropskou politiku. Má zkušenosti z Evropského parlamentu.

Tím jsme se pěkně dostali k evropské politice. Nejsou incidenty s Ruskem, spor o Izrael atd. malé věci ve srovnání s řadou věcí, o nichž se rozhoduje v EU a které mají přímý dopad na naše životy?

Všechno to, o čem jsme mluvili dosud, je důležité. Ale ano, je to například méně důležité, než že potřebujeme nastartovat evropskou ekonomiku a vypořádat se s dopady začínající hospodářské krize. Povede se diskuse o budoucím evropském rozpočtu. Hledají se zdroje, se kterými bychom nastartovali ekonomiku všech členských zemí.

Ten plán obnovy je od šéfky komise. Ursula von der Leyenová jednak nadhazuje vznik evropského měnového fondu. Pro fond shání peníze a požaduje dvakrát vyšší unijní rozpočet. Kvůli tomu plánuje zavést čtyři nové daně, což budou vlastně první společné daně EU. To chceme?

Co se týče nových příjmů do evropského rozpočtu, tam jsme spíš rezervovaní. Tady jde třeba o zdanění neekologických produktů, například jednorázových plastů. Tady samotná myšlenka není špatná, ale k té podobě, jak byla předložena, samozřejmě máme řadu výhrad. Stejně tak se s návrhem komise neztotožňujeme u kritérií pro rozdělování peněz.

Co je pro českou vládu důležitější? Jednat o samotném programu obnovy, nebo se smířit s celkovým rámcem a uvnitř toho rámce zápasit o to, podle jakého klíče se nově získané příjmy přerozdělí?

To jsou spojité nádoby. A ještě musím zdůraznit, že i když k těm kritériím na přerozdělování peněz máme výhrady, tak z toho Česko nevychází úplně špatně.

Máme být čistí plátci.

Taky říkám, že s návrhem nejsme ztotožněni a budeme usilovat o kompromis. Ale nastartovat ekonomicky Evropu je v našem zájmu. Pokud se ji nastartovat nepodaří, pokud bude část Evropy hospodářsky pokulhávat, tak to prostě bude mít vážné dopady na Česko, které do EU stále vyváží 84 procent svého vývozu. Ty koronakrizí nejvíce postižené státy jako Španělsko, Francie, Itálie patří mezi top ten našich nejvýznamnějších vývozních trhů. Takže to klidně může mít dopady na naši zaměstnanost. My bychom si teď měli především vypočítat, jaké pro nás bude mít náklady, pokud se země jako Francie nebo Itálie budou s dopady této krize vyrovnávat roky místo měsíců. Proto potřebujeme kompromis mezi rozumným nakládáním s veřejnými penězi a potřebou nastartovat evropskými investicemi ekonomiku celé Unie.

Moment – jaká je přesně souvislost mezi plánem, který je z větší části zaváděním drahé zelené politiky, a nakopnutím ekonomiky v konkrétních členských zemích?

Plán komise počítá s tím, že část zdrojů by měla jít do nových technologií, do digitalizace a také právě do udržitelnějších technologií. Což by mělo přispět k tomu, že Evropa bude konkurenceschopná a zároveň že splníme i naše závazky z Paříže, co se týče klimatických změn.

Celý rozhovor, kde se ministr Petříček vyjadřuje ke vztahům s Ruskem a kauze ricin, čtěte již nyní na ECHOPRIME. Celý rozhovor si můžete od čtvrtka přečíst v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.