Předsedkyně unie židovské mládeže: Protestovat 7. října není důstojné, situace je bezprecedentní

S takovou intenzitou protestů na univerzitách na podporu Palestiny, respektive proti Izraeli, jsme se dosud nesetkali a musíme to řešit prakticky pořád od začátku tohoto akademického roku. V rozhovoru pro Echo24 to řekla předsedkyně České unie židovské mládeže Emma Günsberger. Dodala, že je potřeba rozlišovat právě mezi propalestinskými a vyloženě protiizraelskými formami protestu. Že protestující využili k velkým protestům 7. říjen, tedy výročí masakru izraelských obyvatel, považuje za nedůstojné. Konstruktivní kritiku Izraele ale chápe, výjimkou ovšem nejsou ani osobní útoky na izraelské či židovské studenty.

Po letních prázdninách se rozjela na českých univerzitách nová vlna propalestinských protestů. Věděli jste, že se podobné akce chystají?

Určitě jsme to věděli, není to žádná novinka. K podobným akcím dochází už měsíce, teď se akorát zintenzivnily. Známe precedenty ze západních univerzit. Jsme sice Česká unie židovské mládeže, ale spolupracujeme s obdobnými uniemi všude po Evropě. V Německu, Francii či Británii k podobnému studentskému aktivismu dochází už roky, začalo to dávno před 7. říjnem. I díky tomu jsme trochu věděli, na co se připravit. Tím, že jsme postkomunistická země, tak jsme akorát trochu pozadu za trendy ze západních zemí.

Protiizraelský aktivismus jsme řešili i v minulých semestrech, teď se to akorát zintenzivnilo. Je zde spousta organizací a spolků, které ty protesty organizují, my se snažíme sledovat jejich aktivity, takže jsme tušili, co přijde. S touto intenzitou jsme ale ještě nesetkali, ta je bezprecedentní a musíme to aktivně řešit.

Jedná se spíše o deklaratorní protesty, třeba ve formě vyvěšení vlajek, nebo dochází i k přímým střetům mezi židovskými a studenty z Palestiny, respektive studenty, kteří Palestinu podporují?

Je potřeba rozlišit propalestinské a protiizraelské protesty. Ten propalestinský je samozřejmě v pořádku, dokud je konstruktivní, ale v řadě případů už nemají některá vyjádření nic s podporou Palestinců a jde o přímé útoky proti Izraeli a Izraelcům. Záleží na univerzitě a fakultě. K nějakým potyčkám třeba na uměleckých školách nebo některých humanitních oborech docházelo už předtím. Nově ale dochází k protiizraelskému aktivismu i na školách, které jsou obvykle apolitické, jako je VŠCHT. To byla za nás do minulého týdne naprosto apolitická škola.

Většinově jde ale o deklaratorní věci, typicky vyvěšování vlajek a bannerů, plakátů, samolepek, občas je to i čmárání na záchodech na dveře. Došlo ale i k přímým konfrontacím studentů se studenty a bohužel i k pár incidentům, kdy vyučující konfrontovali studenty, což je samozřejmě závažnější a tedy i komplikovanější řešit. Teď je to spíš na úrovni těch vlajek a plakátů, občas svým židovským spolužákům něco ti aktivisté řeknou a snaží se je verbálně konfrontovat. Na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy například došlo i k vyostřenějším osobním konfliktům, ale k fyzickému násilí, co já vím, tak zatím nedochází. Aktivismus je všudypřítomný a dochází k němu i na různých studentských platformách.

Kde přesně?

Studenti to šíří třeba i na whatsappových nebo facebookových skupinách jednotlivých kateder. A když někdo z izraelských nebo židovských studentů upozorní na to, že nejde o vhodnou platformu, kde by se měly takovéto věci šířit, protože je to citlivé, tak schytá online negativní zpětnou vazbu nebo i obviňování z toho, že podporuje genocidu. Studijní platformy a prostory univerzit by měly být neutrální a apolitické, zejména když to vůbec nesouvisí s obsahem studia.

Pomáháte řešit i problémy v cizojazyčných programech, kde spolu často koexistují studenti přímo z Izraele a z Palestiny?

V tomto jsou největší problémy na lékařských fakultách, protože většina izraelských studentů, kteří v Česku studují, jsou studenti medicíny. Já osobně vím o mnoha incidentech z právě zmiňované 3LF. Právě na té třetí lékařské, se koncentruje mnoho studentů z Blízkého východu. Takže tam byli Izraelci, Palestinci, Syřané, Libanonci a tak dále dohromady v jednom studijním kruhu. Po 7. říjnu začalo docházet nejen k hádkám, ale i k vyostřenějším potyčkám. Fakulta musela změnit způsob rozdělování studentů do zmíněných kruhů. Řekla bych, že cizojazyční studenti jsou častěji mnohem aktivističtější než ti čeští, ať už z palestinské, nebo z izraelské strany. Jich se konflikt na Blízkém východě také obvykle mnohem víc osobně dotýká, což vede ke konfliktům. Fakulta se k tomu ovšem postavila čelem a zakázala jakékoliv politické projevy na své půdě, což si myslím, že je dobře.

Proč myslíte?

Na třetí lékařské fakultě není geopolitika součástí výuky. Chápu, že na Filozofické fakultě nebo Fakultě sociálních věd by to byl problém, protože tam se aktivně politika a historie probírá jako součást výuky. Na té 3LF se tedy snaží proti této věci bojovat zákazem politických vyjádření. Vedení fakulty je aktivní v této věci, nicméně nyní kvůli tomu čelí velkému tlaku na změnu. Slyšela jsem, že v jednu chvíli ty vztahy byly tak vyeskalované, že jedna z těch propalestinských skupin tam „obsadila“ kavárnu, nebo bistro (které zřizuje studentský spolek fakulty) a Izraelci se do něj báli chodit. To na jiných univerzitách, kde třeba není tolik zahraničních studentů z této oblasti, neevidujeme.

Proti proděkanu Marxovi měla vzniknout i petice. Vyjadřujete vy jako Česká unie židovské mládeže třeba takovým akademikům podporu, respektive jak se k takovým situacím stavíte?

My se k tomu veřejně příliš nevyjadřujeme. Když nás média žádají o komentáře a rozhovory, tak se snažíme tlumočit své postoje a samozřejmě apelujeme na vedení univerzit, aby se postavilo za své židovské a izraelské studenty. To pan Marx dělá, což my oceňujeme a stojíme za ním.

Jinak jsme velmi opatrní a spíše, když se stane konkrétní incident, tak se postavíme za toho svého studenta a přímo zprostředkováváme komunikaci mezi studentem a danou univerzitou, obracíme se jejich jménem na příslušného děkana či děkanku, někdy i na rektora či rektorku, případně jim radíme, jak se obracet na ombudsmany, jak podat podnět k etické komisi, zkrátka jak se takové incidenty dají řešit. Cítíme, že veřejná vyjádření často nemají kýžený dopad… nemáme na ně ale ani kapacitu. Účel a náplň činnosti naší unie nejsou primárně politické. Věnujeme se zejména kulturním a vzdělávacím akcím pro naší komunitu. Být více politicky aktivní vyžaduje mnoho energie, času a úsilí. Jsme všichni neplacení dobrovolníci a děláme to ve svém volném čase paralelně se studiem nebo s prací.

Zasahují do těch konfliktů naopak i vyučují, kteří vyjadřují podporu Palestině?

Na některých fakultách jsou někteří vyučující také velmi aktivističtí, často to téma nějakým způsobem vkládají do výuky i v oblastech, které nemají zjevnou souvislost. Třeba na Filozofické fakultě UK je mnoho vyučujících, kteří nosí do školy kefíje, podepisují různé petice, rozvěšují plakáty, jsou součástí různých iniciativ, chodí na protesty a pomáhají i s koordinací těch studentů a protestů. To je problematické, protože naši studenti se někdy bojí chodit na jejich přednášky, respektive projevovat svou identitu v jejich přítomnosti. Zároveň se objevují různá deklaratorní vyjádření některých vyučujících, která nejsou neutrální.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad, který z vašeho pohledu vystihuje celou situaci?

Hned po sedmém říjnu se řadě židovských studentů z různých zemí stalo, že s nimi jejich kolegové (studenti) přestali komunikovat, začali je ignorovat. To nevím, zda se dá klasifikovat jako forma šikany, ale je to velmi nepříjemné. Čelíme mnoha konfrontačním otázkám a poznámkám, které i české židy staví do pozice mluvčího izraelské vlády nebo armády, respektive do pozice někoho, kdo se přímo války účastní nebo za ní nějakým způsobem nese zodpovědnost. To je velmi problematické, protože u nás v unii jsme většinou čeští židé, většina z nás nemáme izraelské občanství, většina nemluví pořádně hebrejsky, nemůže tam narukovat do armády ani tam volit. V žádném případě tak neneseme zodpovědnost za to, co se v Izraeli nebo v Gaze děje. To je velmi časté.

Došlo ale i k závažnějším incidentům včetně pokřikování propalestinských hesel jen na základě toho, že nějaký student má židovskou identitu. Zaznamenali jsme i případy, kdy vyučující tímto způsobem konfrontovali studenty, což je mnohem větší problém, protože studenti se v těchto případech výrazně více bojí se bránit, protože vyučující jsou v pozici moci a to může studentovi dost znepříjemnit studium. Studenti se skutečně báli, že by se jim vyučující mstili, kdyby daný incident nahlásili. Poslední dobou máme velký problém, který už jsem zmiňovala, s těmi skupinami na sociálních sítích, kde když někdo napíše, že by mělo jít o neutrální prostředí, tak pak čelí verbálním útokům, že podporuje genocidu a tak dále.

Váš otec se před pár dny, na výročí 7. října, dostal do situace, že nebyl vpuštěn do budovy FF UK s tím, že tam má zakázaný vstup. Jak jste to vnímala jako studentka té fakulty?

Minulou neděli 7. října 2025, na druhé výročí teroristického útoku na Izrael, jsme si na Náměstí Jana Palacha připomínali v poklidu jména obětí a unesených rukojmí. Nebyla to žádná demonstrace, šlo o klidnou akci. Následně jsme měli jet domů, ale potřebovala jsem si dojít do budovy fakulty a táta mě doprovázel. Tam ho ale zastavil vrátný u vstupu s tím, že musí prostor fakulty okamžitě opustit. Oba jsme byli překvapeni, mysleli jsme si, že je to vtip nebo nedorozumění. Vrátný ale vytáhl tátovu fotku s tím, že mu 7. října ráno přišla instrukce z bezpečnostního odboru rektorátu, že ho nemá vpouštět do budovy. Vrátný sám nevěděl, z jakého důvodu, ale dostal tuto instrukci. To vnímám velmi problematicky, protože škola by měla být neutrální a apolitické prostředí. Budova je stejně jako celá univerzita veřejná, což deklarují na svých stránkách.

Co jste šli do budovy fakulty dělat?

Já jsem si jen šla odskočit a táta mě doprovázel. Celá situace mě velmi zaskočila, bylo mi to hrozně nepříjemné a přišlo mi, že univerzita chrání jen jednu část studentů, ale zároveň ani vlastně nevím od čeho, protože jsme tam opravdu nešli nic ničit ani nikomu nadávat. Já si neumím vysvětlit, proč bezpečnostní oddělení rektorátu posílá fotku mého otce na vrátnici FF UK se zákazem vstupu zrovna na výročí 7.října.

Ptali jste se později na ten důvod, proč vašemu otci nebyl vstup umožněn?

Mluvčí FF UK následně řekl, že jde o nedorozumění a v podstatě to svedli na toho vrátného, což vnímám jako nespravedlnost, protože ten pán na nás byl v podstatě milý, sám říkal, že neví, proč tátu nemůže pustit. Říkal, že se snaží jen splnit úkoly, které dostal od vedení. To, že to pak fakulta svedla na toho vrátného, vnímám jako problém.

Jak silný symbol je pro vás 7. říjen a jak na vás působily propalestinské protesty právě v den výročí vraždění izraelských obyvatel?

Myslím, že je to silný symbol, protože 7. říjen je výročí opravdu tragického masakru. Ten den bylo zavražděno 1200 lidí, 250 lidí bylo uneseno. Jde o traumatizující den pro všechny Izraelce a i židovskou komunitu v diaspoře. O té následné invazi izraelské armády do Gazy si může každý myslet, co chce. Může si myslet, že je disproporční, že přestala být adekvátní, že v nějakém bodě přestala splňovat vytyčené cíle. To je všechno legitimní kritika, ale válka začala až koncem října, ne sedmého. Když někdo dělá protiizraelské demonstrace 7. října s tím, že jde o výročí začátku války (nebo dokonce genocidy), tak je to nejenom dezinformace, ale je to i neuctivé a vnímám to jako manipulaci narativu o tom, co a jak se stalo, což je velmi nebezpečné.

Mě a mnoho mladých Židů neuráží, když někdo jenom nosí kefíji nebo deklaratorně vystavuje palestinskou vlajku a vyjadřuje tím podporu nevinných obětí v Gaze. To je v pořádku. Osobně mě ale hrozně mrzí, že nám pak nedají prostor ten jeden den, abychom truchlili a připomínali si tu tragédii v důstojnější atmosféře, ale využívají to jako další prostor k tomu si prosazovat svou politickou agendu. Navíc velmi nedůstojným způsobem, protože ta válka prostě 7. října nezačala.

Do určité míry tedy ale jindy než při 7. říjnu důvody těch protestů svým způsobem chápete, pokud nejsou úplně agresivní?

Do určité míry je chápu, na řadě věcí bychom se určitě s těmi protestujícími i shodli. Jen si myslím, že použité prostředky v rámci protestů překračují hranici únosnosti. Vadí mi, když se používají nějaké staré antisemitské narativy, mýty o židech, což je bohužel často ten případ. Dále mi vadí ta manipulace s fakty, ať už je to vymýšlení si čísel nebo přibarvování reality, která už takhle je dost tragická. Když někdo líčí, co se děje teď, to je samozřejmě v pořádku a je to strašné. Když to ale někdo nafukuje a přibarvuje, tak to vnímám jako škodlivé.. Dále považuji za problém, když někdo zaměňuje Izraelce a židy, když někdo používá slovo „sionista“ nebo „sionismus“ v pejorativním smyslu jako nadávku. Lidé si často neuvědomují, že sionismus jako ideologické hnutí má mnoho historických a názorových variant a může to znamenat mnoho různých věcí. Když nás nebo Izraelce na českých univerzitách někdo konfrontuje jen kvůli naší identitě, tak je těžké se s tím vyrovnat. Pro řadu Izraelců i českých židů je ten konflikt velmi intimní věc a často se o něm nechtějí bavit a pokud ano, tak konstruktivně, ne když na ně někdo zvyšuje hlas, pejorativně nás nálepkuje nebo nás obviňuje za věci, které nemůžeme ovlivnit a v některých případech nejsou ani pravdivé. Často je problém právě zvýšený hlas, emočně zabarvená slova, ale i zavádějící historické paralely, které pro daný kontext nesedí.

Zdá se, že konflikt se chýlí ke konci, zbylí přeživší rukojmí se vrátili do Izraele. Očekáváte uklidnění situace na českých univerzitách?

Nejsem si jistá. Doufám, že se situace a ta fáze toho velmi intenzivního propalestinského aktivismu se teď zklidní, protože přece jen ti aktivisté mohou pak vnímat, že došlo k naplnění jejich požadavků, tedy příměří, začne poválečné budování Gazy, snad i vpouštění dostatečného množství humanitární pomoci do Gazy. Nicméně se domnívám, že byla zažehnuta jiskřička, která nepůjde jen tak uhasit a řada z těch lidí se bude tomuto tématu věnovat i po konci války, někteří se do toho tak moc ponořili, že si kolem toho vybudovali svou identitu. Ti s tím nepřestanou, pořád budou mít za co bojovat. Naši kolegové ze zahraničních unií třeba ve Francii či Německu počítají s protiizraelskými protesty i nadále, přece jen tam probíhaly už i před 7. říjnem 2023. Obávám se, že tohle se odteď bude dít i u nás, protože žijeme v globalizovaném světě a ideové skupiny se formují napříč různými státy.

Česká diplomacie neochvějně za Izraelem stojí, naopak třeba Španělsko je ostře kritické a negativně se vyjádřil k situaci v Gaze třeba i německý kancléř Friedrich Merz. Jak důležitá je ta role nejvyšší státní diplomacie pro fungování židovských komunit v těch daných zemích? Řešíte to třeba s těmi partnerskými uniemi?

Velmi záleží na jednotlivých politicích, vládách a zemích a také na daném kontextu. Například zmíněný Friedrich Merz je sice kritický, ale snaží se být na svou rétoriku opatrný, zatímco ve Španělsku nebo v Irsku je ta rétorika výrazně tvrdší a často problematická. Jasně, že konstruktivní kritika Izraele je na místě. Ale svoboda projevu má také nějaké své hranice a ve chvíli, kdy ti politici v rámci tlaku ze strany veřejnosti začnou používat antisemitské mýty nebo narativy, které v minulosti měly tragické důsledky, začnou manipulovat fakty, tak je to nebezpečné. Jednotlivé unie v daných státech pak podle toho, o jaký kontext jde, jednají.