Zločin už se stal, je třeba jít dál, říká britský expert na Čínu

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je i britský expert na Čínu Kerry Brown. Přinášíme ukázku z textu, který je k dostání ve vybraných trafikách od 23. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

V Hongkongu eskalují protesty, obě strany stále častěji sahají k násilí. Když byl na ulici skupinou násilníků zraněn jeden z lídrů demokratického hnutí Jimmy Šam, byl to devátý takový útok na protičínské aktivisty. Ti zase mají na kontě několik zničených kanceláří provládních politiků, blokády letiště, stanic příměstských vlaků a podobně. Je ale osud bývalé britské kolonie směrodatný pro vývoj vztahů mezi Čínou a Západem? Britský expert na Čínu Kerry Brown klade věci do širšího kontextu. Přiznává jistou racionalitu čínské politice Donalda Trumpa a vyzývá k tomu, abychom pohlédli do očí neúprosné realitě spočívající v tom, že v některých ohledech už je Západ prosebník a Čína ten, kdo může dávat.

Protesty v Hongkongu pořád neutichají. Kam až to může zajít?

Trvají už přes tři měsíce, že. Řekl bych, že demonstranti se za tu dobu hodně naučili. Udělali chyby, třeba akce na letišti byla nepochybně píárová bota. Způsobili si tím hodně nepřízně, do té doby lidé s protesty obecně sympatizovali. Ale měřeno jejich požadavky je to hnutí zatím do jisté míry úspěch. Požadavků, jak známo, vyhlásili pět, tím hlavním bylo zrušení smlouvy o vydávání lidí do Číny, ta je už mrtvá. Další čtyři nebude snadné splnit, především politickou reformu. Základní zákon z roku 1991 stanoví, že Hongkong má mít přímo volenou exekutivu. Pokus toho dosáhnout z roku 2014 se nezdařil. Není vůbec zřejmé, jestli hlava tamní exekutivy Carrie Lamová bude schopna něco v tomto směru dotáhnout. Vyřešit ostatní požadavky, jako je zmírnění nerovnosti, si taktéž vyžádá dlouhý čas. Každopádně pokud donedávna panovala představa, že tam bydlí pasivní, nepolitická společnost, tak ta představa je taky mrtvá. Po byznysovém Hongkongu sledujeme zrod politického Hongkongu.

Co je hlavním motivem protestů? Čínské zasahování, nebo i něco dalšího?

Jistěže demonstranti protestují proti zásahům z Číny, ale současně je to i protest proti sociální nerovnosti. Ceny nemovitostí vystřelily v posledních letech prudce nahoru. Životní náklady v Hongkongu jsou dnes nejvyšší na celém světě. Na chod města má obrovský vliv tamní byznys. To město bylo postavené pro byznys, ale žijí v něm i lidé. Skoro 90 procent tamních obyvatel pracuje ve službách a nemají pocit, že by k nim systém byl férový. Opravdu bohatí neplatí dvakrát velké daně. Základní sazba je 17,5 procenta, což je skutečně málo. Odpovídá tomu dost ubohá úroveň veřejných služeb. Takže ačkoli exekutiva by mohla sáhnout na daně, přispěje tím k postupné marginalizaci Hongkongu, která už je ovšem stejně v chodu.

Kdy a jak se zpolitizovali mladí lidé, kteří tvoří základní masu protestů?

Ano, rozhodující většinu demonstrantů tvoří dvacátníci, tedy lidé, kteří už nemají vlastní vzpomínky na britskou vládu. Ale jak říkám, je mezi nimi velice rozšířený pocit nerovnosti, vadí jim ohromný nepoměr mezi nimi a skutečnými boháči. Kdyby to byly protesty jen proti čínskému vměšování, nemohly by vydržet tři a půl měsíce.

Nezkrácený rozhovor je s celým speciálem 30 rozhovorů k dostání ve vybraných trafikách od 23. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.