Kdy začne policie stíhat levici?

Při veřejně šířeném nápadu na faktickém znárodňování a špiclování vlastníků bytů v hlavním městě, je možno uzavřít, že extrémní politické nápady, které směřují i přímo proti základům demokratického zřízení a naší ústavy, pronikají z politického suterénu okrajových stran a obskurních parlamentních seskupení, do čelních řad politických uskupení, které reálně ovlivňují život zemí. Je na tomto místě třeba si připomenout, že zde existuje trestní zákon, který zná Oddíl trestných činů proti lidskosti, zejména jeho § 403 a 404.

V České republice je stále trestné založit podporovat a podporovat hnutí, která prokazatelně směřují k potlačení práv a svobod člověka, nebo těch , které hlásají rasovou, etnickou, národnostní , náboženskou nebo třídní zášť , nebo zášť vůči jiné skupině osob. Jedná se o velmi závažné trestné činy, protože směřují svojí podstatou proti demokracii jako takové. I když se nám může zdát že žádné nebezpečí nehrozí,  pro „bohulibé úmysly“ těchto úvah.  Možná proto tak nezodpovědné nápady Pirátů stojících v čele pražské radnice,  vnímané jako extrémní výplod zhýčkané mysli politiků, kteří nemuseli vlastní snahou vydělat nikdy ani korunu, nic neohrozí.

Může se nám může zdát , že není na světě spravedlnost sociální, někdo má bytů víc a někdo míň, a někdo nemá vůbec žádné, tak ať si říkají co chtějí. Bohužel to neznamená , že to snění a představy se nemohou zhmotnit v reálnou praxi vedoucí v hromadu kostí obětí koncentračních táborů. Neznamená to, že se nemohou každým dnem zhmotnit v ožebračení a potupení skupin osob a tříd, které jsou  nám/jim nesympatické, protože jsou nositeli nějakého znaku, v daném případě úspěšnosti založené na vlastní píli, či náhodě, na tom vůbec nezáleží. Ano, vlastník bytu je třída, ano vlastník bytu je jiná skupina osob, a takto můžeme postupovat dál a dál.

Každý, kdo se oprávněně politicko filosoficky domnívá, že někdo je v nějaké skupině osob, která si zaslouží z jakéhokoli důvodu preferenci, musí zvážit, jestli se čirou náhodou nepotkává se základy právního státu, a jestli čirou náhodou nedochází ke spáchání trestné činnosti.  Shora uvedené trestné činy nejsou samoúčelným dílem zákonodárce, nejsou v trestním právu jen tak pro nic za nic. Ti, kdo trestní zákon psali, už méně věřím tomu, že ti, kdo trestní zákon přijímali , dobře věděli, proč zakomponovali právě nebezpečí těchto extrémních trestných činů, které popírají samu podstatu, a to se opakuji u právního řádu a demokracie ve svém základu, do trestního práva. Je na jednu stranu věcí politologů, aby odhalili, proč jsou levicová vábení také svůdná v současné společnosti, avšak je věcí právníků, aby upozornili, kdy dochází již k destrukci základních stavebních kamenů právního řádu a státu. To se právě děje ve výzvách směřujících ke zjevné diskriminaci osob, skupin a tříd, zejména těch, které něco vlastní, které něco mají, nebo smýšlí, chcete-li konzervativně a tradičně.

Zcela vážně si kladu otázku, zdali státní zastupitelství, když už mělo takovou odvahu bourat demokratický řád spektakulárním zásahem na úřadu vlády pro podezření z korupce, (což je skutečně závažný trestný čin, rozhodně však nikoli tak závažný jako zločin proti lidskosti), zahájeno v této věci prověřování?

Čím dál tím více se projevují ve společnosti soft levicové názory na jakoukoli věc, které mají, jak už jsme z historie poučení, tendenci přerůst ve smrtící řádění. Myslím, že je na místě, aby se policejní orgány a státní zastupitelství začali tímto problémem seriózně zabývat, více než jen okrajově, nebo tak jako v devadesátých letech při zásazích proti lokálním levicovým aktivistům. A nejde mi zde o extrémní terorismus, který také levice má v oblibě. Jde tedy o skutečně kvalifikované podporování extrémistických názorů a nenávisti či zášti vůči jednotlivým skupinám osob. 

Rozhodně se také domnívám, že by bylo na místě začít v tomto směru vzdělávat i soudce, neboť posouzení a výklad těchto právních a politických pojmů je nakonec vždy v jejich rukou. Základním měřítkem toho, co je skutečná nenávist, bude jednoduchý test. Zjistit, jakým způsobem uvažují ti , kteří hlásají názory regulující jednání a  chování druhých osob. Přesně podle úvahy: Moje přesvědčení mi zakazuje v pondělí a v úterý pít kávu. To je v pořádku, tak to tak dělejte. Vy mi nerozumíte, já chci, abyste to dělali taky. Vnucování názorů a omezování jednotlivých individuálních práv tímto způsobem je toho nosný rys. Čeká nás těžká doba v právu i na tomto poli.