Anglická pohádka o StB

Obvinění, že lídr britské opozice Jeremy Corbyn udržoval na konci 80. let vědomý styk s československou StB, nabralo včera jistou dynamiku. Konzervativní premiérka Theresa Mayová Corbyna vyzvala, aby byl ohledně své minulosti otevřený a transparentní. Řekla to v odpovědi na dotaz listu The Sun, který minulý týden zveřejnil informace z archiválií StB, že se Corbyn v letech 1986–87 nejméně třikrát sešel s „českým“ diplomatem a rozvědčíkem v jedné osobě Jánem Sarkocym. Ten později informace Sunu potvrdil a opepřil výroky, že Corbyn o něm musel vědět, že je špion, a že se dokonce od československé tajné služby nechával platit.

Ale Sarkocy nedělá věrohodný dojem. Když například zjistil, že má přistavené mikrofony, nezapomněl se pochlubit, že už v 80. letech věděl o spolupráci českého premiéra Andreje Babiše s StB. Je málo pravděpodobné, že by se člověk, který nebyl nadřízený Babišova řídícího důstojníka Julia Šumana, dozvěděl o pravé totožnosti nějakého agenta, navíc v té době začínajícího a poměrně nevýznamného kariéristy. (To už by snad člověk spíš uvěřil, že vystoupení Sarkocyho je od začátku nějaká fikaná operace ke znevěrohodnění těch, kdo o Babišově spolupráci s StB fundovaně mluví, a že Corbyn se stal kolaterální obětí.)

A hlavně – to, co skrývají archivy v Praze, Sarkocyho tvrzení nejen nepotvrzují, ale spíš zpochybňují. Labourista Corbyn mluvil tak, že to ze zpravodajského hlediska nemělo význam, Sarkocymu předal článek z novin. O nějakých platbách ani stopy. Zřejmě nejpovolanější expert na svazky StB u nás, Radek Schovánek zde, dovozuje, že věcně vzato je aféra údajné spolupráce Corbyna s StB bouří ve sklenici vody. Ta část britské žurnalistiky a politiky, která aféru dál rozvíjí, tedy vaří z vody, absencí důkazů v českých archivech se nezabývá.

To neznamená, že by zpráva nebyla skandální jinak. Corbyn ochotně konferoval s tajemníkem ambasády komunistické země, který měl v Londýně v referátu mírové hnutí. Byla to doba, kdy britské levici přišlo normální spolupracovat, v některých případech kolaborovat, s komunistickými režimy. Corbyn byl tehdy málo významný člen levicového křídla strany, ale kolaborace zasahovala i do špiček strany. V ruských archivech se dochovaly stopy, jež v Moskvě zanechávalo vedení Labour Party napříč 70. a 80. lety. Některé stopy patří legendárnímu předsedovi strany a později evropskému komisaři Neilu Kinnockovi. Ten bojoval za jednostranné odzbrojení Velké Británie a ještě v roce 1987 před volbami v interview se slavným televizním moderátorem Davidem Frostem řekl, že eventuální okupaci Sověty by se labouristé bránili partyzánskou válkou.

Ale to bylo veřejně projevované blbství, dva roky předtím byl v Moskvě Kinnockův stínový ministr pro rozvojovou pomoc, o jehož návštěvě se dochoval tento záznam v deníku Anatolije Čerňajeva z mezinárodního oddělení ÚV KSSS: „Diskutovali jsme o všem. Slíbil jsem mu (samozřejmě předběžně) všechno, co po nás chtěli, aby mohli porazit Thatcherovou a dostat se k moci.“ Ostatně i poslance Corbyna s Čechoslovákem Sarkocym svedli dohromady dva britští ultralevičáci, z nichž jeden byl členem Komunistické strany Velké Británie, která v té době byla filiálkou Kremlu.

Když Corbyn před dvěma a půl lety překvapivě stanul v čele Labouristické strany, konzervativci předpokládali, že bude znemožněn ve chvíli, kdy o tomto starém levičákovi vejde ve známost, že se za studené války choval jako užitečný idiot Moskvy. Jenže ani to, ani Corbynova kádrová politika, kdy si spolupracovníky vybíral mezi stalinisty (Seumas Milne) i nedávnými členy komunistické strany (ředitel volební kampaně Andrew Murray), neměly očekávaný dopad. Tady bych hledal vysvětlení, proč si teď konzervativci, kteří by celkem rádi a naprosto legitimně chtěli upozornit na Corbynovy sympatie k diktátorům, pomáhají bývalou StB. O československé tajné policii se v doprovodném textu Sunu vážně tvrdí, že odebírala děti z rodin a předávala je bezdětným manželkám důstojníků StB. Výklad studené války jako střetu mezi demokratickým kapitalismem a reálným socialismem na znuděné mileniály nezabírá. Třeba zabere infantilní, ale žánrový obraz špiona z Východu.