Kargokultické vědy. Od primitivních kmenů po moderní imitátory odbornosti

Když Američané za druhé světové války bojovali proti japonské císařské armádě v Pacifiku, jejich strategií byl „island hopping“, pozvolný postup po jednotlivých ostrovech a souostrovích od Nové Guiney na sever. Při tomto postupu bylo na řadě ostrovů nutno zřídit provizorní letiště uprostřed džungle. Tato letiště, používaná pro dopravu lidí a materiálu (anglicky „cargo“), však měla význam jen v době války a po kapitulaci Japonska byla opuštěna.

Vojáci odešli a nechali za sebou jen zarůstající ranveje uprostřed tropické přírody. O několik let později zjistili antropologové, že tato krátká epizoda vedla mezi domorodci ke vzniku nového náboženství. Místní obyvatelé, kteří až do té doby nepřišli do běžného styku s vědeckotechnickou civilizací, považovali činnost Japonců i bělochů za magii. Proveďte správné obřady a z oblohy se snesou velcí ptáci s nápisem Cargo, v jejichž břiše budou uloženy cennosti a dárky. A tak si obyvatelé ostrovů postavili na opuštěných letištích „kontrolní věže“ z bambusu, na hlavy si umístili „sluchátka“ z rozpůlených kokosových ořechů a důležitě promlouvali do klacků, reprezentujících mikrofony. Antropologové pojmenovali toto zvláštní chování jménem „kargo kult“.

O mnoho let později použil sousloví „kargo kult“ slavný americký fyzik Richard Feynman, nositel Nobelovy ceny a jeden z otců atomové bomby. Označil tímto pojmem některé své kolegy – akademiky, jejichž činnost vědu napodobovala, ale ve skutečnosti k ní měla daleko. Takoví kargokultisté měli časopisy, katedry, konference, taláry a další vnější atributy vědců; jejich výstupy však neměly žádnou vědeckou hodnotu. Feynmanovo tvrzení, že dokonce i fyzika je na mnoha vysokých školách vyučována jako kargo kult – s extrémním důrazem na memorování, ale s absencí snahy přemýšlet –, mu udělalo v akademické politice nemálo nepřátel. 

Už Feynman si všímal, že tento jev závažně zasahuje i humanitní vědy. Kritizoval například absurdně složitý jazyk, kterým byly formulovány triviální myšlenky v oborech jako psychologie či sociologie a který přemýšlení spíše ztěžoval, než zjednodušoval. Můj oblíbený příklad: „Individuální člen společnosti přijímá také informace pomocí vizuálních symbolických kanálů.“ Feynman rozkódoval tuto komplikovanou větu do podstatně jednoduššího sdělení „Lidé čtou“. Jenže ta první formulace vypadá učeněji. Podobně našponovaný jazyk je klasickým příznakem vědeckého kargo kultu.

Od doby, kdy Feynman pronesl svoje varování, uplynulo padesát let, ale problém se nezmenšil, spíše naopak. Jak akademická sféra expanduje, nutně vstřebává i jedince, kteří k rigoróznější práci nemají duševní předpoklady, a to jak mezi studenty, tak později mezi učiteli. Schází-li podstata, je nutno to zamaskovat aspoň povrchním zdáním – pro vznik kargo kultů je takové prostředí jako stvořené. Bohužel to vypadá, že vznikly celé kargokultické obory.

Před pár dny zveřejněný pokus tří Američanů – Helen Pluckroseové, Jamese A. Lindsaye a Petera Boghossiana – tuto hypotézu ilustruje v praxi. Tři výzkumníci sepsali dvacet úplných blábolů, z nichž některé se jim podařilo následně udat v impaktovaných odborných časopisech používajících proces peer review. Jeden z akceptovaných článků se skládal z úryvku Mein Kampfu, přepsaného do řeči intersekcionálního feminismu; další pojednával o „znásilňovací kultuře psů v parcích“ a končil doporučením vychovávat lidské muže metodou „šoků“, stejně jako psy; ještě jiný přišel s myšlenkou, že budou-li se heterosexuální muži sami análně uspokojovat umělými údy, posílí to v nich přijetí feministických hodnot. Pokus musel být ukončen předčasně, protože článek o psech, označený editory genderového časopisu za „excelentní vědeckou práci“, připoutal pozornost konzervativních kritiků a ti se začali pídit po (smyšlených) autorech. I do té doby „prodali“ autoři seriózně tvářícím se žurnálům celkem sedm z dvaceti úplných nesmyslů.

Žádný z pokusů nemířil na tvrdé vědy typu matematiky, fyziky či chemie ani na velmi specializované humanitní obory, jako je studium japonštiny nebo staroindických véd. Všechny byly namířeny na postmoderní záležitosti jako gender studies, whiteness studies apod. Kargokultičnost těchto disciplín se zdá být pokusem potvrzena. Tamní odborníci přizvaní k recenzím článků nedokázali odhalit podstatnou část naprostých nesmyslů vygenerovaných laiky, což by se chemikům ani japanologům přihodit nemohlo. Co ale s tím?

Kargo kulty nezůstávají omezeny na univerzity. Jak počet jejich absolventů roste, přelévají se spolu s nimi do státní správy a do soukromých firem, hlavně těch velkých a bohatých, které si mohou dovolit nějaké plýtvání penězi. Proces je přitom dost nenápadný. Věděli jste například, že před necelými třemi lety zadala Sobotkova vláda v rámci „genderového mainstreamingu“ tzv. genderový audit státní správy, který dosud běží? Od auditu není zase tak daleko k závazným směrnicím. Je možné, že Česká republika, sekulární stát, jednoho dne adoptuje jako povinnou součást své administrativy prvky kargo kultu a bude jejich formální uctívání vyžadovat i po svých občanech. Nebyla by prvním takovým státem. Soukromá sféra je také postižena; např. v americkém Googlu jsou už dnes zaměstnanci vystaveni školením o „privilegiích bělochů“.

Podle mého názoru je z tohoto problému jediná cesta ven: začít vynucovat od akademických oborů nějaké standardy rigoróznosti dříve, než množina absolventů těch slabých naroste nad kritickou mez a vytvoří příliš silnou lobby. I teď už je dost silná, prosadila-li se za Sobotky do vládní praxe a přežila i nástup Babiše.