Pravda o původu Slovanů

KOMENTÁŘ

Pravda o původu Slovanů
Že jsme jako Slované přišli odkudsi z oblasti Černobylu? Je krásně ironické, že území, které je dnes stěží obyvatelné, bylo kdysi kolébkou nás všech, píše Lukáš Novosad. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Lukáš Novosad
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Vždycky je legrace, když se objeví zpráva, která staví na hlavu zprávy předešlé. Tak třeba před čtyřmi dny se v tuzemských médiích vděčně psalo o tom, že podle nového výzkumu nyní již skoro bezpečně víme, odkud se v Evropě vzali Slované a kdy do ní přišli. Ten závěr je samozřejmě nevyvratitelný, jednak proto, že s ním přišli našinci (vědci z Masarykovy univerzity), jednak proto, že je opřen o výzkum DNA.

A tak je konečně jasné, že Slované „skoro jistě“ přišli z pomezí Běloruska a Ukrajiny. Nikoli z Polska, nikoli z Balkánu, konkrétně z jeho charvátských držav, jak se také někdy udává, nýbrž z pravoslavného východu. Zdánlivě paradox, že? Ale dobrá, to bychom tedy měli vyřešeno. Tak teď ty fóry.

 

Zaprvé taková zpráva potvrzuje, jak moc se proměnilo vnímání vědy v průběhu posledních staletí. Respektive to, kterým vědám automaticky věříme a nepochybujeme o nich, protože mají odér zázračného divu, a na které vědy jsme přestali hledět, přestože dříve bychom si jich všímali více a s tímtéž obdivem. Nyní máme techniku, počítačové modely, takže zkoumáme DNA, vypadá to skutečně vědecky, trochu tajemně, protože běžný čtenář neví, jak takové zkoumání šroubovic vypadá. Přitom závěry, které toto zkoumání přineslo, se neliší od výzkumů jazykovědných. Lingvistika a historické vědy už dávno říkají, že slovanský původ je zhruba ukrajinský. Akorát už jazykovědu (a obecněji humanitní vědy) nejsme s to vnímat jako vědu, která přináší pokrok a je seriózní. Máme ji málem za odepsanou, ostatně věříme, že zanedlouho nebude potřeba učit se cizím jazykům, protože za nás bariéry nerozumění překoná robot: umělá inteligence. Jinými slovy, zatímco dříve jsme četli texty a uměli ocenit ty, kteří svedli číst ty staré a nacházet mezi nimi logické spojnice, teď na to jdeme přes jiné kódy.

Zadruhé, jako Slované jsme tedy přišli odkudsi z oblasti Černobylu. Je krásně ironické, že území, které je dnes stěží obyvatelné, bylo kdysi kolébkou nás všech. Život tam bujel a byl organizován silně rodinně. A taky přišel z míst, o něž se dnes vede krvelačný spor. Nikoli první, ale tolikátý, že to dávno nejde ani pořádně spočítat. Ano, ví se už také dlouho, že Ukrajinci a Bělorusové mají nejčistší slovanský genofond, přesněji že jejich genové složení stojí nejblíže původnímu slovanského genofondu, jakkoli je namícháno s baltskou a ugrofinskou skupinou. Zase to dává smysl a člověka humanitně bazálně zasaženého, tedy alespoň trochu znalého dějin a geografie, to nepřekvapí: jsou to země chudé, rovinné, špatně se v tamních tvrdých podmínkách žije a žilo, takže „Zápaďáci“ neviděli důvod, proč se o ně bít. Nehnali se tam, tím pádem neředili krev. Zato tyto země – jež americký historik Timothy Snyder ve své slavné knize příznačně označil jako „krvavé“ – vždycky chtěli Rusové. Ti i dnes vnímají tyto oblasti jako ideální prostředí pro udržení bílé slovanské rasy. Ostatně se tvrdí, že snaha zajistit si dost vhodných lidí (když už je bílé Rusko kontaminováno plodnými asijskými etniky) byla jednou z mnoha příčin současné války na Ukrajině.

Zatřetí, rozšíření Slovanů po jihu a západě Evropy před patnácti sty lety – to není tak dávno – se podle závěrů současné studie událo efektivní rychlou migrací. Slované prý místo toho, aby nová místa získávali pochody vojsk, zkusili něco jiného, pružnějšího. Kontinentem putovaly rodinné klany, které se usazovaly na již obývaných místech a snadno se mísily a splývaly s předešlým obyvatelstvem. To pak de facto přemnožily. Což je postup, řeklo by se, cizopasnický. Cítíme-li, že toto se v současnosti děje nám (i když zrovna v naší chudší slovanské části Evropy se tak děje jak kde), možná jen reflexivně poznáváme, co už dávno známe sami od sebe. Veškerá nová vědecká zjištění, alespoň ve své zjednodušené čili bulvární mediální podobě, zkrátka přinášejí paradox za paradoxem. Vždy když se něco takového podaří, je to legrace.

×

Podobné články