Chytré řešení. Opozice se obrnila vůči kroužkovacím masakrům, vláda méně

Část politické scény se pro nadcházející sněmovní volby pospojovala do skrytých koalic, subjekty tak čelí propadnutí hlasů. Těch před čtyřmi roky bylo zhruba milion, v důsledku čehož mohla vzniknout současná vláda. Nezmasakrují se ale kandidáti různých stran a hnutí na jedné kandidátce kvůli preferenčním hlasům? Strany vymyslely kroužkuvzdorné řešení.

Kroužkovací masakr. Takové označení se vžilo pro výsledek Pirátů ve sněmovních volbách 2021, kdy se na úkor zisku mandátů této strany – Piráti měli v končícím funkčním období jen čtyřčlenný klub – dostalo 33 zástupců Starostů a nezávislých. Subjekty spolu před volbami tvořily koalici PirSTAN, ta se ale v důsledku „řeže“ ihned po volbách rozpadla a to i přesto, že oba subjekty společně zasedly ve vládě Petra Fialy (ODS). Piráti se kvůli výsledku čertili, neboť z dvojice subjektů měli oni být tím silnějším a také dali do kampaně více peněz.

Nevyrovnaný výsledek zapříčinilo, že zatímco voliči STAN disciplinovaně využili možnosti až 4 preferenčních hlasů na jednoho voliče a kroužkovali „své“, příznivci Pirátů preferenční hlasy většinově nevyužili a volili kandidátku jako celek. Piráti po volbách dokonce vypracovali analýzu, kde tvrdili, že došlo k porušení koaliční smlouvy – například tím, že docházelo k porušením pravidel osobnostní kampaně od zástupců STAN, kteří dle Pirátů přímo vyzývali ke kroužkování jejich kandidátů.

Obři a trpaslíci

Zatímco spojení Pirátů a Starostů – dvou větších subjektů, kteří se pohybují okolo či nad 10 procenty – se pro říjnové volby 2025 neopakuje, některé velké strany k sobě přibraly menší, aby zvýšily šanci na volební úspěch. Slovy exprezidenta Miloše Zemana: obři a trpaslíci. Jak pro Echo24 zhodnotil politolog Milan Školník z České zemědělské univerzity, tato situace mění návyky některých voličských skupin.

„Nelze paušalizovat, určitě najdeme velké rozdíly mezi stranami. U komunistů se třeba v minulosti nikdy tolik nekroužkovalo, volila se celá kandidátka en bloc. Ale nyní je Stačilo! taková skrytá kandidátka komunistů, kde jsou i ty další přívěšky. A právě tihle političtí parašutisté, kteří na rudé kandidátce svítí odlišně, to komplikují. Takže budeme sledovat, jak se to projeví,“ vysvětlil politolog. Upozornil ale na to, že strany přišly s chytrým řešením: potenciální skokany, kteří by mohli dostat hodně preferenčních hlasů, posunuly rovnou do popředí. Většinou jde o lídry daných subjektů.

„U některých pseudokoalic ani tak nejde o to, že by kandidátní listinu strany doplnili kandidáti jiné, ale spíš byly vybrány jen konkrétní osobnosti,“ poukázal Školník. Na kandidátní listině SPD tak najdeme papírově Trikoloru, Svobodné i PRO Jindřicha Rajchla, de facto ale jde pouze o šest lidí v šesti krajích. Z nich tři jsou předsedové a čtyři jsou lídry v daném kraji: šéfka Trikolory Zuzana Majerová ve Zlínském kraji, předseda Svobodných Libor Vondráček v Jihočeském kraji, ekonomka Markéta Šichtařová (Svobodní) v Praze a Rajchl v Moravskoslezském. Právník Zdeněk Koudelka (Trikolora) a náměstek primátora města Chomutov Pavel Tůma (PRO) pak figurují na třetí pozici v Jihomoravském a Ústeckém kraji.

Minimálně u lídrů tak lze s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že se do sněmovny dostanou a pro voliče menších stran zde nebude vznikat potřeba kroužkování, protože hlasem pro celou kandidátku podpoří člověka na prvním místě obdobně. Jde o opak přístupu, který zvolila koalice Spolu v evropských volbách 2024, tedy eliminaci potenciálních skokanů. Potřebu rovnoměrného rozložení hlasů mezi třemi stranami tehdy odskákal například poslanec Hayato Okamura (KDU-ČSL) či exministr Miroslav Kalousek (TOP09).

Takový přístup s sebou ale nese i rizika. Politolog Školník míní, že pokud některá ze stran nepravé koalice v určitém kraji absentuje, nemusí zde hlavní strana automaticky získat voliče té menší, i když v celostátním měřítku se prezentují, že jsou spolu v holportu.

Co se nerovnoměrného zastoupení ve volebních celcích týče, obdobně jsou na tom Zelení, kteří kandidují na listinách Pirátů jen v 8 krajích. Nicméně z pohledu pozic jsou Piráti ke svému menšímu partnerovi méně benevolentní: spolupředsedkyně Zelených Gabriela Svárovská – strana má předsednickou funkci rozdělenou mezi 2 lidi - je až na 12. místě. Nejlepší umístění pro kandidáta Zelených je páté místo, které jim Piráti shodně poskytli v Karlovarském, Ústeckém a Pardubickém kraji. U prvních dvou zmíněných celků ovšem může být problémem – jak vysvětluji o dva odstavce níže – velikost daných krajů.

Hrozí tedy Pirátům opět kroužkovací masakr? Dle informací deníku Echo24 se ho tentokrát partaj neobává. „Osobnostní kampaně jednotlivých kandidátů jsou samozřejmě možné. Dali jsme jim jasná pravidla, která platí pro všechny stejně, a podporujeme osobní iniciativu kandidátek a kandidátů,“ uvedla pro Echo24 místopředsedkyně strany Olga Richterová.

Zafunguje šalamounský tah i u Maláčové?

Obdobně jako SPD, co se usazování potenciálních skokanů na přední místa kandidátek, postupovalo i mimoparlamentní hnutí Stačilo!. V rámci něho jde do voleb kromě KSČM a menších subjektů – konkrétně České strany národně sociální (ČSNS), Moravanů a Sdružení nezávislých (SD-SN) – též SOCDEM (dříve ČSSD). Šéfka sociálních demokratů Jana Maláčová je lídryní v Praze a druhý viditelný „socdemák“, exministr Lubomír Zaorálek, je dvojkou v Moravskoslezském kraji. Na rozdíl od SPD má hnutí rozprostřeny kandidáty z jednotlivých subjektů poměrně rovnoměrně po všech krajích.

Nicméně se začalo spekulovat, co se právě Maláčové týče, zda má v liberálním hlavním městě šanci, pakliže vsadila na kandidaturu v rámci Stačilo!, které se profiluje jakožto národně konzervativní hnutí. Jak ale připomněl Školník, obě dvě zmíněné nejviditelnější persony SOCDEM kandidují ve dvou ze čtyř největších krajů. „Když už tedy přelezete jako subjekt potřebných 5 procent, tak už je velká šance, že vám ty hlasy spadnou. Při přepočtu na mandáty je zde volební systém benevolentnější,“ řekl pro Echo24 Školník s tím, že by se spíše bál, kdyby byl v roli Jiřího Nedvěda (SOCDEM), který vede kandidátku Stačilo! v Karlovarském kraji, kde je obecně těžší získat vícero poslaneckých mandátů.

Celkově je v ČR 200 mandátů – sněmovních křesel –, které se rozdělují mezi 14 volebních krajů. Karlovarský kraj má obvykle 5–6 mandátů, zatímco Praha má zhruba 22–26 mandátů. Aby kandidát mohl přeskočit, musí získat alespoň 5 procent všech hlasů, které daná strana v onom kraji získala. Pokud by nikdo jiný z kandidátní listiny preferenční hlasy nezískal, skočil by voliči preferovaný kandidát na zcela první místo. To se ale běžně nestává, většinou je takových lidí více. V takovém případě se pořadí těchto preferovaných kandidátů určuje dle toho, kolik kroužků dostali.

Kámen úrazu, co se Maláčové týče, se ale může skrývat v tom, že ve velkých krajích jako je právě Praha, kde může jeden subjekt získat řadu poslanců, si lidé na předních místech kandidátky pojišťují svou pozici tím, že své příznivci nabádají, aby kroužkovali nejen stranu jako celek, ale zároveň i je. Pakliže se hlas pro kandidáta rovná také hlasu pro celou stranu, partaje jsou více nuceny dávat lidmi oblíbené kandidáty do popředí. Pokud se tedy neumístíte v rámci pořadí preferenčních hlasů, může se vám také dost dobře stát, že ani velký počet celkem získaných mandátů vám křeslo nezaručí.

Zda to bude případ šéfky SOCDEM ovšem ukáží až volby. Statistika ale mluví jasně: při minulých sněmovních volbách se v hlavním městě, které do dolní komory Parlamentu vyslalo celkem 23 poslanců bez ohledu na politickou příslušnost, bylo jen 6 zákonodárců zvoleno bez preferenčních hlasů.

Naděje pro Spolu? Spíš ne

Zatímco v minulých volbách hrály značnou roly propadlé hlasy patřící voličům, kteří k volbám přišli, nicméně volili stranu, která se do dolní komory neprobojovala, letos budou rozhodovat zřejmě hlavně ti voliči, kteří v minulých volbách volili, nicméně nyní jsou zklamaní z činů svých někdejších favoritů a zvažují, zda má vůbec cesta k urně smysl. Jde především o voliče koalice Spolu, případně hnutí STAN – tedy subjekty, které poslední 4 roky vládly.

Někteří členové ODS – například Radim Ivan, člen regionální rady Moravskoslezského kraje a zakladatel platformy Česko plus – tak vyzývají k tomu, aby i zklamaní voliči k volbám přišli a žáhu si symbolicky zchladily tím, že budou kroužkovat jiné kandidáty, než kteří stranu reprezentovali v posledních letech.

Školník se však nedomnívá, že by takový přístup byl řešením. „Všechny tři strany koalice Spolu jsou součástí vlády, tedy si myslím, že musejí voliče mobilizovat jinak. Není zde nikdo nový, svěží, který by se nebyl zatížen tím břemenem účasti na vládě,“ uvedl. Podle experta by situace byla jiná, kdyby byla do tříkoalice přibrána ještě nějaká další strana.

Politolog naopak připomněl, že již v posledních sněmovních volbách získala KDU-ČSL řadu poslanců na úkor těch z ODS – lidovecký klub v končícím volebním období byl ostatně nejsilnější v historii Poslanecké sněmovny. Subjekty sdružené ve Spolu se pokusily situaci čelit tím, že si rozvrhly lídry v jednotlivých krajích tak, aby to více odpovídalo jejich představám: ODS jich má 9, KDU-ČSL 3 a TOP09, nyní zřejmě v nejhorší situaci, pouze 2.

Co se výzev ke kroužkování týče, rozhodnutí, zda jsou povoleny či nikoliv, jsou dle informací redakce Echo24 vždy na volebním štábu daného kraje: podporovány jsou třeba v Jihomoravském kraji, naopak zakázány jsou v jižních Čechách. A byť ke kroužkování už hojně vyzývá i ODS, lidovečtí voliči mají v disciplinovanosti o fous větší tradici. V kuloárech se navíc proslýchá, že moment, kdy by KDU-ČSL získala v nadcházejících volbách více poslanců než ODS, by byl začátkem konce koalice Spolu. Školník ale podotkl, že samy o sobě by ani KDU-ČSL, ani TOP09 s ohledem na jejich preference do sněmovny nepronikly, takže konec koalice by se jim z dlouhodobého hlediska nemusel vyplatit.

Kroužkování – vůle lidu jakožto suveréna – ovšem nemusí být vždy pozitivním fenoménem. Strany obvykle dávají do popředí lidi s expertizou, na kterou se dlouhodobě připravují. Pokud takový člověk následně vypadne a je nahrazen někým jiným, nečekaným, může to vyvolat chaos. Historky o tom, jak někteří kandidáti, kteří se stali poslanci na základě preferenčních hlasů, se to dozvěděli například na pláži na dovolené, neboť s tím vůbec nepočítali, bavily nejeden vánoční večírek v posledních čtyřech letech.