Zpráva o líté řeži na poli hampdenském

KOMENTÁŘ

Zpráva o líté řeži na poli hampdenském
Udatný rek Páťa, v krvi tvář, seč v srdci plamen triumfu. Foto: printscreen ČT Sport
2
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Bezpohlavní Jaguar

KOMENTÁŘ

Skupina bezpohlavních bytostí vystoupí ze žlutého výtahu na povrch fialové planety. Různě poskakují, máchají kladivy i štětci, zatímco se objevují slogany jako ...

00:08

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Sluneční žár zalil pole hampdenské, kde skotský lid se shromažďuje, aby se oddával kratochvílím skotským, a žhnulo to tam včera, v podvečer sobotní, víc než zvykem bývá v tom drsném kraji, kde zarputilí muži v sukních svou svobodu jsou zvyklí hájit, po vřesovištích běhat a kopců strmých jak kamzíci skákat a tváře si do bitvy modře zdobit. A na pole hampdenské vyběhla jedenáctka reků českých, jež zde druhdy vojskům domácím památným způsobem sukně provětrala, udatný Patrik Schick na ně seslal létavici ohnivou a dobře mířenou, do brány skotské zdaleka se snesla a skotský lid šel si v slzách jinam hledat zábavy své. Včera však jiný protivník na druhé straně hřiště stál, vojsko země charvátské, loupením a drancováním proslulé, strašlivým hejtmanem Lukou Modričem vedené, nikoho nešetřící. Silné řeči před zápasem tím velikým z jejich řad zněly, vítězství se jim dosáhnouti chtělo, věřili, že hradby vůkol českého území pokutového strženy budou, míč dírou tou proletí a v síti české se zatřepotá, třeba i opakovaně.

 

Avšak lichými přání jejich se ukázala být, hrdá ekipa hrdinů českých dominovala první půli bitvy té, náš Patrik, Páťa přezývaný, jako lev se s nimi o míč bil, podobně i Lukáš, syn Masopustův, Coufal Vladimír čáru postranní neúnavně brousil, na druhé straně pole bitevního pak Bořil. Leč šance gól vsítit neobjevovaly, Fortuna, ta paní rozmarná, českému vojsku nakloněna nebyla, snad i ta kvalita na míči, mocnost zaříkávaná komentátory fotbalovými, chyběla v okamžicích rozhodujících. Pak ale k centru došlo a náš Páťa míči vstříc se odvážně vznesl, zákeřně ovšem sražen byl loktem loupežníka Lovrena. A sudí situaci na videu posoudil a na značku kopu pokutového ukázal nesmlouvavě, marné bylo Lovrenovo pyskování. A sám Páťa se meruny chopil a na značku postavil, krev z něj crčela, reka našeho, pažit hampdenský krůpěje vzácné zkrápěly. Až turnaj skončí, trsy slziček jistě vykvetou na místě tom. Páťa však otřel tvář svou a pohled na branku nepřátelskou upřel, bolest nezviklala jeho soustředění ledové. Místo u tyče si bral, tam míč svůj vyšle, pak kroky ladnými se rozběhl a vsítil. A veliká radost byla reků českých, druh druha objímal a po ramenou plácal, úsměvy široké zdobily obličeje jejich. A zatvrzelí bojovníci ze země charvátské zvrátit stav utkání chtěli, ještě předtím, než pán utkání, ten sudí všemocný, konec poločasu odpíská a odpočinku bojovníkům dopřeje. Leč o val české obrany se rozbíjely útoky jejich zuřivé a hvizd zazněl.

Během času oddechového král země charvátské v týmu složení změny udělal, nové hráče do boje vyslal a českým hrdinům úzko bylo. A v minutě třetí strašná věc se stala, lapkové Modričovi výhodu trestného kopu na polovině vlastní měli, s mazanou rychlostí míč rozehráli a náhle Ivan Perišič, strašlivý muž lesní, se k brance české řítí. Jen udatný Vladimír z Coufalova rodu proti němu stojí, ku brance svojí couvá, čeká, až Perišič napřáhne levačku svou pověstnou. Leč jiný plán se zrodil v hlavě raubířově, jinak on stříleti bude a Vladimír, to srdce české, pohybu směr mění, avšak stojná noha jeho na trávě hampdenské klouže a padá Vladimír, bezmocen, a Perišič svou střelu k tyči zamíří, marně po ní Tomáš Vaclík natahuje ruce své, míč se v síti české třepotá a zbojníci ze země charvátské hlasitě sláva volali, do úsměvů širokých roztáhli mordy své. A po strašné té ráně obraz hry změnil se, nikomu se příliš riskovat nechtělo, náznaky nadějné v útoku českém sice objevilo, jen u těch náznaků zůstalo však. A tak se dvě družiny nakonec smírně rozešly, potřásnuvše si navzájem rukama svýma. Pro hrdiny české sladká i hořká ta remíza byla, v předvečer bitvy spokojeni by s ní byli, na pažitu hampdenském na víc však měli. Snad paní Fortuna v nevyzpytatelnosti své pověstné v bitvě proti anglické té hordě přáti jim bude, hodilo by se to velice.

Foto: echo

 

×

Podobné články