Český internet a tvůrčí scéna v posledních hodinách zažívají značné rozčarování. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) totiž zničehonic oznámila, že ...
Jedna z historických pouček zní, že země se vždy připravují na poslední válku. V roce 1914 tak panoval předpoklad (i když ne všichni ho sdíleli), že konflikt bude kopírovat ty předešlé. Tedy relativně rychlá střetnutí končící rozhodnou bitvou. Takto porazili Prusové v roce 1866 u Hradce Králové Rakousko a v roce 1870 Francii u Sedanu.
Místo toho přišla dlouhá opotřebovávací válka v zákopech. Ve třicátých letech se pak Francie chystala na zákopovou válku, postavila kvůli tomu obsáhlé opevnění, jen aby byla poražena v bleskové válce, když německé tanky obešly Maginotovu linii. Nynější válka na Ukrajině je však netypická tím, že se všichni chystali na tu budoucí, a místo toho přišla ta minulá.
Minimálně od roku 2014, kdy Rusové obsadili Krym a část Donbasu, jsme mohli číst o „hybridní válce“. Velké ozbrojené konflikty, kdy se střetávají regulérní armády dvou suverénních států, jsou prý minulostí. V budoucnu se hranice mezi mírem a válkou ztratí. Bude vedena po síti pomocí hackerských útoků a dezinformačních operací. Pokud dojde na boj, budou ho vést speciální jednotky bez označení, tajně podporované milice a tak podobně. Právě ruská operace na Krymu, kdy poloostrov najednou obsadili „zelení mužíčci“ bez oficiální státní příslušnosti, a než se svět vzpamatoval, co se vlastně děje, Kreml prohlásil území za své, byla dávána jako ukázkový příklad hybridní války.
Abychom byli spravedliví, vojenští experti upozorňovali, že hybridní válka je pouze jedna z vrstev vedení konfliktu. Navíc, i když název je nový, koncept zdaleka ne. Zmatení nepřítele, podlomení morálky, tajné operace byly součástí válčení od nepaměti.
Popularitu si však koncept získal mezi novináři, aktivisty a politiky. U aktivistů a novinářů zejména proto, že jim umožňoval zapojit se do „války“, aniž by jim hrozilo jakékoli nebezpečí. Najednou frontová linie vedla virtuálním prostorem. Zbraní byly fact checky, vyvracení hoaxů, zuřivé psaní komentářů a podobně. Celkově to asi nadělalo více škody než užitku. Nepochybně nějaké ruské vlivové operace na Západě probíhají. Definice fake news a dezinformací se však neustále rozšiřovala. Stejně tak obviňování z práce pro Rusy. Zdálo se, že Moskva se do žádných rozkladných projektů ani pouštět nemusí, západní společnost to zvládne sama. Typickým příkladem zbabraného boje proti ruským dezinformacím je případ notebooku Huntera Bidena, syna prezidenta Joea Bidena a černé ovce rodiny. Kromě fotek drogových orgií s prostitutkami obsahoval i náznaky nekalých obchodů na Ukrajině a v Číně. Data z laptopu zveřejnil před volbami deník New York Post. Twitter a Facebook však rázně omezily sdílení článků o notebooku s tím, že jde o ruské fake news, a novináři z ostatních redakcí to svorně označili za dezinformační operaci. Později se ukázalo, že notebook i obsah jsou pravé.
Pro politiky zase hybridní válka představovala výmluvu, proč neinvestovat do drahé konvenční armády. Proč nakupovat drahé tanky, když lze postavit centrum pro boj proti hybridním hrozbám? Tanky jsou stejně zbraní minulosti.
Sami Rusové svou image mágů temné hybridní války podporovali. Zapsali si pár významných úspěchů, třeba když před americkými volbami v roce 2016 ukradli a zveřejnili interní dokumenty Demokratické strany. V roce 2020 se ruským hackerům podařilo dostat do databází amerických federálních úřadů. Jednalo se o nejhorší případ kyberšpionáže v historii USA.
Zároveň však teorie, že Rusové zařídili brexit, zvolení Trumpa a v podstatě za každou věc, která se nelíbí liberálnímu mainstreamu, je nanejvýš pochybná. Přitom se zapomíná, že Rusové podporovali i projekty blízké progresivistům. Rusové tak zřejmě platili ekologické neziskovky bojující proti frakování, způsobu, jak těžit zemní plyn z předtím nedostupných ložisek. Russia Today tvrdila, že „frakeři jsou morálním ekvivalentem pedofilů“.
Invaze na Ukrajinu však plně ukázala limity hybridní války. Vladimir Putin se svými cíli nijak netají, chce Ukrajinu znovu začlenit do ruské říše, minimálně jako poslušného vazala. Na to však evidentně hybridní prostředky nestačí. Možná se stal obětí vlastní strategie. Předpokládal, že ukrajinský stát bude rozložený zevnitř, hádky na Západě zase oslabí jeho odpověď. Jakýkoli odpor se okamžitě sesype. Někteří jeho vizi sdíleli. Ještě 15. února americké rádio NPR varovalo, že Putin nemusí Ukrajinu konvenčně dobýt, protože má v zásobě prostředky hybridní války. Kombinace uměle vyvolaných nepokojů, dezinformací a kyberútoků prý stačí k svrhnutí ukrajinské vlády.
Místo toho se ukázalo, že i když hybridní válka může protivníka oslabit, kdyby Evropa ve velkém investovala do frakování, závislost na ruském plynu by byla dnes mnohem menší, není alternativou ke konvenční válce. Nakonec rozhoduje počet tanků, technologická převaha a hlavně – jak se mohou přesvědčit Rusové – morálka a logistika. Volodymyr Zelenskyj neutekl před ruskou armádou, je nepravděpodobné, že by se zhroutil před ruskými trolly. Ti navíc zjevně zaspali. Virtuální prostor ovládla podpora Ukrajině. Mytická ruská propaganda se zmůže na opakování směšných výmyslů o denacifikaci Ukrajiny a šíření písmena Z, symbolu invaze.
Přece jenom kudy se bude ubírat moderní válka, ruská agrese na Ukrajině naznačila. Velké ztráty Rusům působí relativně malé a levné drony Bayraktar, které Ukrajina nakoupila od Turecka. Ukrajinci na jejich oslavu dokonce složili chytlavou písničku. Možná nastal čas vyhodit většinu expertů na dezinformace a začít ve velkém nakupovat bayraktary.
00:02
