Jak Bedřich Hrozný vyluštil starověký jazyk

Vypravit se za archeologií vypadá na první pohled jednoduše: nějaký ten fond, pár ministerských lejster, několik telefonátů a zdvořilostních návštěv u místních hodnostářů a pak už agentura, která najme kopáče. To by se ale nesměl psát rok 1925 a „archeohappening“ se neodehrával uprostřed Anatolie, v pustině odpuzující malárií a neskonalou bídou. Orientalista Bedřich Hrozný měl s podobným terénem jisté zkušenosti.

Padesát trakařů, stejné množství krumpáčů a lopat nakoupil ještě v Istanbulu a ačkoli se nářadí vezlo lodí, vlakem, automobily a nakonec vozy, nákupu nelitoval. Nejbližším místem, kde ho mohl ještě pořídit, bylo Kayseri.

S architektem Václavem Petrašem, účastníkem prvních a také posledních československých výkopů v Anatolii, nakoupil k tomu několik beden potravin. „A když jsme byli na konec ještě na radu lidí, znalých poměrů, ozdobili své hlavy fezy, abychom se, pokud možno, nelišili od obyvatelstva domácího, opustili jsme 12. června pohostinný cařihradský hotel našeho krajana p. Kohouta, abychom nastoupili svou cestu do Kayseri.“

Bylo to v době, kdy reformistický diktátor Mustafa Kemal, později zvaný Atatürk, nařídil Turkům nosit západní klobouky a zakázal jim fezy a turbany. Vnitrozemí však zůstalo konzervativní, protizápadní a dnes prožívá pod muslimským šovinistou Erdoganem intenzivní renesanci.

Celý portrét orientalisty Bedřicha Hrozného si přečtete v knize Velcí Češi 1918 historika a novináře Josefa Landergotta, která vyšla v Edici Echo. Objednat si ji můžete zde.