Zemřel Donald Rumsfeld, Bushův „jestřáb“ a strůjce války v Iráku
ÚMRTÍ POLITIKA
Ve věku 88 let zemřel Donald Rumsfeld, který mezi lety 2001 a 2006 vedl americké ministerstvo obrany. V prohlášení zveřejněném na twitteru to oznámila rodina, která hovoří o smrti státníka a milujícího manžela. Jak připomíná agentura Reuters, Rumsfeld byl hlavním strůjcem války v Iráku, dokud jej Bush po třech a půl letech bojů nevyměnil.
Do dějin se Rumsfeld nejvýrazněji zapsal jako jedna z hlavních postav americké války proti teroru po útocích na New York a Washington z 11. září 2001. Podle deníku The Washington Post (WP) z něj jeho vůdčí role při invazích do Afghánistánu a Iráku a snahy o transformaci americké armády udělaly jednoho z nejdůležitějších a také nejkontroverznějších ministrů obrany v dějinách USA.
„S hlubokým smutkem sdílíme zprávu o odchodu Donalda Rumsfelda, amerického státníka, oddaného manžela, otce, dědečka a pradědečka. V 88 letech, byl obklopen rodinou ve svém milovaném Taosu v Novém Mexiku,“ píše se v prohlášení rodiny.
Komuniké vyzdvihuje Rumsfeldovy „mimořádné úspěchy během více než šesti dekád veřejné služby“, neochvějnou lásku k manželce Joyce, příbuzným a přátelům a „integritu“, kterou prokazoval v životě zasvěceném vlasti.
Rumsfeld vedl Pentagon už v letech 1975 až 1977 za prezidenta Geralda Forda a jeho dlouholetá kariéra zahrnuje vládní angažmá pod čtyřmi různými prezidenty a skoro čtvrt století v „korporátní Americe“, připomíná agentura AP. Po odchodu do důchodu v roce 2008 vedl nadaci Rumsfeld Foundation, která propagovala práci ve veřejné sféře a podporovala rodiny vojáků a zraněné veterány.
V jednom ze svých posledních veřejných činů se letos v lednu zařadil mezi deset exministrů obrany, kteří prostřednictvím listu WP varovali před zneužitím armády ve sporu o výsledky listopadových prezidentských voleb. „Snahy zapojit americké ozbrojené síly do řešení volebních sporů by nás zavedly na nebezpečné, nezákonné a neústavní teritorium,“ napsala tehdy skupina někdejších šéfů Pentagonu.
- Do povědomí lidí po celém světě se ale zapsal především v souvislosti s reakcí USA na teroristické útoky z 11. září 2001, která mimo jiné znamenala následné dvě války.
- Na afgánské i irácké frontě jeho strategie útoku podle většiny komentátorů po vojenské stránce obstála. Vyvrátit režim Tálibánu v Afghánistánu trvalo americké armádě a jejím spojencům 36 dnů, Saddáma Husajna z bagdádských prezidentských paláců vyhnali během necelého měsíce. Tažení Irákem pak ale zastínila skutečnost, že se nenašly zbraně hromadného ničení, jejichž údajné vlastnictví iráckým režimem bylo hlavním proklamovaným důvodem útoku. Kritiku americké přítomnosti v Iráku zesílilo také odhalení týrání vězňů americkými vojáky v Abú Ghrajbu, k čemuž se ale Rumsfeld postavil čelem – za incident přijal plnou odpovědnost a dotčeným Iráčanům se omluvil.
- V roce 2006 čelil Rumsfeld prudké kritice i z vlastních řad – ze strany několika penzionovaných důstojníků kvůli řízení armády a chaotické situaci v Iráku. Nepřipravenost Američanů na poválečnou situaci v Iráku a několik diplomatických přehmatů udělaly z Rumsfelda jednoho z nejvíce rozporuplných členů americké administrativy. Bílý dům jej ale vždy podržel.
- Když v lednu 2001 nastoupil Rumsfeld podruhé do úřadu, převzal štafetu po Williamu Cohenovi. Záměrem nového ministra bylo vybudovat z americké armády lépe vyzbrojenou, lépe vycvičenou a mobilnější sílu, která se bude rychle rozhodovat a bude k dispozici kdekoliv na světě, především ale v Americe. Chtěl také vyklidit část zahraničních aktivit: mínil stáhnout americkou armádu ze Sinaje, Balkánu i Saudské Arábie, hodlal vyčistit i byrokracií prorostlý Pentagon.
- Poté, co do budovy ministerstva 11. září 2001 narazilo jedno ze čtyř letadel unesených teroristy, byla reforma zapomenuta, výdaje na armádu začaly prudce růst, v Pentagonu se naplánoval rychlý útok na Afghánistán. Američané v čele široké koalice a s podporou téměř celého světa prokázali svou vojenskou nadvládu. Ačkoliv se nepodařilo chytit Usámu bin Ládina, operace nesla všechny znaky zdařilé akce.
- Podle kritiků se však Rumsfeldovi, podporovanému dalšími „jestřáby“ – viceprezidentem Richardem Cheneym i náměstkem Paulem Wolfovitzem – stejně jako Bushovi zalíbila „gloriola úspěšného válečníka“.
- Dalším cílem se stal Irák. „Prohlášení USA proti užívání chemických zbraní neovlivní přání americké vlády zlepšovat bilaterální vztahy s Bagdádem,“ řekl údajně Rumsfeld na přelomu let 1983 a 1984 iráckému ministru zahraničí Táriku Azízovi. Tehdy jako emisar Reaganovy vlády jednal s režimem Saddáma Husajna, který tehdy válčil s americkým regionálním nepřítelem Íránem. Jako Bushův ministr obrany už byl nekompromisní. Irák, Írán a Severní Korea byly zařazeny do osy zla. Zveřejnil tehdy i plán „posvítit si na Sýrii“.
