Vakcína hospodářský růst nenastartuje

Vakcína proti covidu-19 byla dlouhé měsíce – a stále do značné míry je – považována za naprostý zlom, který údajně vrátí život do normálu.

A tak není divu, že ekonomický výhled většiny oficiálních institucí pro rok 2021 je díky vakcíně optimistický. MMF dokonce o 3 desetiny vylepšila svůj předešlý výhled. Nově očekává, že globální ekonomika poroste o 5,5 %. Přitom rozvíjející se ekonomiky by měly růst o 6,3 % a vyspělé ekonomiky o 4,3 %. Čína se bude tlačit na vrchol. Zatímco americká ekonomika má růst o 5,1 %, čínská poroste o 8,1 %. V roce 2022 ekonomika podle odhadu MMF zpomalí. Už poroste z vyššího základu a nebude tu zázrak jménem vakcína. Její efekt se vyčerpá. Globální ekonomika proto poroste „jen“ o 4,2 %.

Jenomže je to pravda? Splní se tahle pěkná pohádka? Já se vsadím, že MMF je – stejně jako jiné podobné nadnárodní či národní instituce - až moc optimistický a efekt vakcíny přeceňuje. A řeknu vám proč.

Ale vezměme to nejprve trochu od lesa. Podle MMF je prý očkování takzvaným globálním veřejným statkem, který zachraňuje životy a případně ochrání peníze daňových poplatníků ve všech zemích.

Je to sice pro mnohé stěží uvěřitelné, ale tímto výrokem se definitivně ukazuje, že MMF není ekonomickou, nýbrž jen globalistickou a politickou autoritou. Její definice veřejného statku totiž není ani co by za nehet vlezlo správná.

Každý student ekonomie by vám měl o půlnoci odrecitovat, že definiční vlastnosti toho, co se označuje za veřejný statek, jsou podle teorie tři: (1) je nedělitelný ve spotřebě, (2) nevylučitelný ve spotřebě a (3) má nulové mezní náklady na spotřebu každého dalšího spotřebitele. Jenomže vakcína ani jedno z výše uvedeného nesplňuje. Když už se chtěli vrtat v ekonomickém názvosloví, mohli v MMF napsat, že vakcína má takzvanou pozitivní externalitu. To je však něco úplně jiného než „veřejný statek“. Tím MMF jenom demonstroval svou nevědomost – a současně fakt, že vakcína víc než ekonomický rozměr má rozměr politický a ideologický.
Vakcína má ovšem i další politický rozměr. Vzhledem k tomu, že očkování proti covidu nechrání plně ostatní, pouze očkovanou osobu, pokud bychom snad byli ochotni přijmout výrazivo MMF, museli bychom dojít k poměrně děsivému závěru, že zdraví očkované osoby je považováno za veřejný statek. Neboli za veřejný statek je považována lidská bytost. Život jednotlivce má cenu pouze pro kolektiv, není považován za hodnotu sám o sobě! Má to tedy velmi, velmi kolektivistický rozměr. A tím se nám konečně rozkrývá způsob uvažování, který vede mnohé instituce k chybným projekcím důsledků očkování pro ekonomiku.

Zde je třeba zdůraznit hlavní omyly, které k nesprávným ekonomickým očekáváním vedou:

Zaprvé každá vakcína má jen omezenou účinnost, tj. nikdy se účinné protilátky nevytvoří u 100 % očkovaných lidí.

Zadruhé to, že člověk získá protilátky vakcinací, neznamená, že již neonemocní. Znamená to, že až onemocní, průběh tohoto onemocnění nebude vážný. Případně se infikuje, ale nemoc nepropukne. Testy tedy budou i nadále vykazovat vysoký počet nakažených.

Zatřetí vždy, když se objeví nová (zmutovaná) varianta viru, mnoho lidi se opět může nakazit, ale protože lymfocyty mají sklon reagovat obdobně na různé typy koronavirů, rychle se po vakcinaci aktivují, takže onemocnění nebude mít vážný průběh. To neznamená, že nemoc neproběhne. A už vůbec ne, že testy nevykáží pozitivitu.

Začtvrté vzhledem k tomu, že i vakcinovaný člověk se může infikovat (vakcína nechrání před infekcí, ale před propuknutím vážného průběhu nemoci), i takový člověk může dál šířit virus.

Zapáté stále do omrzení se vrací v mysli veřejnosti již vyvrácený omyl, kdy na počátku pandemie byla situace medicínsky chybně interpretována, což vedlo k mylným ekonomickým závěrům: K viru se zprvu celosvětově přistupovalo jako k eradikovatelnému (vymýtitelnému). Prvotní motivace karantén v prvním kvartále 2020 byla zastavit šíření a virus zcela vymazat. Důsledkem předpokladu, že se to podaří, bylo očekávání, že ekonomický růst bude mít tvar „V“: Nejprve prudký propad HDP v důsledku karantén, následně prudký růst poté, co karantény skončí. Správná interpretace ovšem byla jiná a jen velmi pomalu se k ní docházelo v průběhu roku 2020: Covid je neeradikovatelý vzhledem ke svým charakteristikám. V epidemiologii platí, že eradikovatelné jsou viry, které mají určité charakteristiky: například mají jasně identifikovatelné příznaky, vždy probíhá nákaza s příznaky, tj. nevyskytuje se bezpříznakový průběh, mají vyšší letalitu a podobně. To pro covid od počátku neplatilo – proto byly odhady ohledně ekonomického vývoje chybné, což rok 2020 jednoznačně potvrdil. A jak to souvisí s vakcínou?

Souvisí to tak, že pokud by nějaký virus byl eradikovatelný, dává velký smysl proočkovat co nejvyšší procento populace tak, aby byl virus skutečně vymýcen, a tím byly chráněny rizikové skupiny. Pokud ale víme, že k tomuto vymýcení dojít nikdy nemůže, pak takový imunitní štít pro rizikové skupiny nikdy nevytvoříme; maximálně můžeme šíření zpomalit. Nikdy ale nezabráníme riziku infekce zcela. To pak ale mění pojetí vakcíny. Zatímco v případě eradikovatelnosti viru co nejširší vakcinace slouží jako „dobro“ pro celou populaci, v případě neeradikovatelnosti je vakcína „dobrem“ jen pro toho, kdo je přímo ohrožen, protože na plošný imunitní štít se spolehnout nemůžeme. Chcete konkrétní příklad? Očkování proti chřipce! Každý chápe, že nemá smysl naočkovat 100 % populace a snažit se tím zabránit onemocnění rizikových supin – takhle to prostě nefunguje.

A nyní to podstatné: Pokud by opatření proti covidu byla koncipována tak, že omezování ekonomického života (v podobě lockdownů, roušek apod.) jsou funkcí počtu zemřelých anebo těžkých případů v důsledku covidu, pak by bylo namístě předpokládat, že vakcinace tato omezení zmírní anebo zcela vypne.

Klíčový problém je ovšem v tom, že uzavírky jsou ve světě oficiálně zdůvodňovány různými multikriteriálními modely (jako české PES), které nestaví primárně na počtu mrtvých či těžkých případů v důsledku covidu, ale staví na řadě kritérií, která nebudou vakcinací příliš dotčena: jako obsazenost lůžek nebo počet pozitivně testovaných. Tato kritéria mohou zásadně poklesnout teprve až po přirozeném odeznění pandemie, nikoliv v důsledku vakcinace.

Vakcinace tedy (proběhne-li rychle) celkem jistě sníží počet úmrtí a těžkých případů, nemusí však vést k zásadnímu snížení skóre PES, tedy ani k ukončení ekonomických uzavírek!

Zdůrazňuji: Vakcína samozřejmě má smysl pro zmírňování průběhů onemocnění (zejména pro rizikové skupiny) – ale musíme tento význam správně interpretovat. Případně vyvozovat z něj logicky správná epidemiologická opatření. Systém protivirových opatření je však nyní ve většině rozvinutých zemí nastaven tak, že reaguje na jiné parametry, než jaké může vakcína ovlivnit. Namísto logických závěrů se šermuje ideologií, jako v onom případě „veřejného statku“.

Ideologie v případě vakcinace je stále silnější, zatímco racionální ekonomická kalkulace stále zřídkavější. Za všechny mluví případ, kdy Spojené státy zaznamenaly první případ vyhození z práce za odmítnutí vakcíny. Restaurace propustila zaměstnankyni, která se obávala vlivu vakcíny na plánované těhotenství. Podobnou možnost vyhodit zaměstnance za odmítnutí očkování naznačují i další státy. Stále zřetelněji se tak ukazuje, že k vakcinaci se přistupuje skutečně jako k „veřejnému statku“, případně jako k „skupinové ochraně“, ačkoliv jsme si již řekli, že právě v případu covidu je toto vnímání technicky vzato chybné.

Světem tedy aktuálně hýbe téma případné povinné vakcinace – a finanční trhy, jednotliví ekonomové i různé mezinárodní instituce pod dojmem těchto zpráv usuzují, že provakcinovaný svět se rychle nastartuje k vyššímu hospodářskému růstu. Chyba lávky. Provakcinovaný svět s vysokou pravděpodobností sníží počet úmrtí. Nesníží však hysterii plynoucí z toho, že počet pozitivních testů je – a hlavně bude – nadále vysoký! A dokud tu bude hysterie, hospodářské oživení bude stát za starou bačkoru.