Pohoda, jazz. Reprezentativní Volvo V90 Cross Country

Reprezentativní kombi, jehož outdoorový design mu dodává na atraktivitě, je ideálním společníkem na dlouhé cesty, kdy je posádka vyloženě hýčkána komfortem.

Jak známo, design uměla značka Volvo udělat vždycky na jedničku, a byť současné modely už nectí typický „krabicovitý“ design, jsou přesto zcela svébytné a na silnici prostě nepřehlédnutelné. O zvýšeném, téměř pětimetrovém kombi V90 CC to platí dvojnásob – tohle auto zkrátka a dobře vypadá skvěle z každého úhlu. I když se s pohonem všech kol nezalekne ani lehčího terénu, jeho luxusní interiér dává jasně najevo, že v zablácených pohorkách do něj asi jen tak někdo usedat nebude. Volvo V90 CC odvede svou práci spíš na okresních silnicích a dálnicích, popřípadě na městských komunikacích; a slušet mu to samozřejmě bude i na parkovišti u sjezdovky nebo před horským hotelem.

Do modelového roku 2021 přichází V90 CC s několika změnami. Z hlediska designu jde o detaily, například zadní blinkry využívají nyní LED pásek, nicméně tou hlavní novinkou jsou pohonné jednotky, které jdou, jak lze očekávat, směrem k elektrifikaci. Tím základním způsobem je tzv. mild-hybridní technika s malým elektromotorem, který v určitých situacích slouží jen jako podpora spalovacímu agregátu. Volvo zvolilo pro takový pohon označení B5, na čemž je zajímavé to, že z něho nelze na první pohled zjistit, zdali je pod kapotou naftový, nebo benzinový čtyřválec.

V našem případě šlo o benzinový dvoulitr s výkonem 254 koní, kterému vypomáhal elektromotor o výkonu 10 kW (14 k). To všechno kombinováno s osmistupňovým automatem a pohonem všech kol. Elektromotor tady pomáhá hlavně pro plynulejší rozjezdy, při kterých účinně zaskakuje v momentech, kdy ještě pořádně netlačí turbo. Vzhledem k tomu, že velký kombík je také poměrně těžký (jeho hmotnost činí přes 1,8 tuny), není toto pohonné ústrojí navzdory papírovému výkonu určeno pro kdovíjaké závodění. To ostatně od volva ani nečekáte. Jeho hlavními trumfy jsou jízdní komfort, interiér, který – řečeno jen s malou nadsázkou – připomíná obývák, a v našem případě také skvělý příplatkový high-end audiosystém Bowers & Wilkins.

Nejlépe tedy jízdu tohoto automobilu asi vystihuje slovo „kultivovaná“ – podvozek měkce řeší nerovnosti na silnici, uvnitř vládne pohoda, ticho a klid. V případě potřeby samozřejmě vůz zrychlí, ale není to nic živelného a manévry je dobré si naplánovat spíš na rovné úseky než do zatáčkovitých pasáží. Ne že by s nimi mělo Volvo V90 CC nějaký problém, ale tohle auto má svým naturelem schopnost řidiče klidnit. Jako by mu říkalo: „Tak tedy upaluj, když chceš, já to zvládnu, ale proč to vlastně děláš?“

Ten, kdo by snad od mild-hybridní techniky očekával i úsporu paliva, bude ovšem zklamán. Papírově a v normovaných měřeních oproti předchozím srovnatelným motorům k úspoře došlo, ale v praxi to moc znát není. Tohle volvo je prostě z těch aut, s nimiž se jen stěží pojede vyloženě úsporně. I při skutečně klidné plynulé jízdě má spotřebu kolem 8,5 litru na 100 km, když jezdíte normálně, musíte počítat se spotřebou kolem 10 litrů na 100 km, ba dokonce možná bude ještě o trochu vyšší. Upřímně řečeno, skutečnost, že ani vyloženě úsporná jízda nevede k nějakému signifikantnímu poklesu spotřeby paliva, nám trochu vadila.

Jinak si ale tohle elegantní volvo v garáži představit dovedeme. Jako rodinný vůz vyhoví i po praktické stránce, neboť oproti menšímu modelu V60 přidává důležité centimetry a litry objemu kufru navíc. Celková hodnota zavazadelníku je 560 litrů, což je objem dostatečný, a tak ani nevadí, že není vzhledem k tvarům zádi dokonale využitelný. To je zkrátka daň za design, tu bychom však, kdyby na to přišlo, docela rádi zaplatili. O celkové částce přes 2,1 milionu korun, což byla cena testovaného vozu, už bychom ale přemýšleli o poznání déle.

Plusy:

Design, výbava, jízdní komfort, dobrá trakce a průchodnost lehčím terénem.

Minusy:

Vyšší spotřeba paliva, méně sportovní jízdní vlastnosti, ne zcela využitelný objem kufru.