Jedinou cestou je plošná podpora. Začíná skutečný boj, říká zakladatel iniciativy Firmy sobě

Žádná skutečná pomoc podnikatelům nepřišla a firmy stále čekají na adekvátní podporu. Současnou situaci chce změnit iniciativa Firmy sobě, kterou vede podnikatel Martin Pejša ze společnosti Creative Dock. Společně chtějí firmy navrhovat jasnou pomoc, které by se měly od státu dočkat. Pejša v rozhovoru pro Echo24 navíc přibližuje, jak efektivní podpora přichází od vlád z Německa i Švýcarska, která je tak diametrálně odlišná od pomoci z České republiky.

Jak zatím hodnotíte dosavadní pomoc ze strany státu?

Určitě se dá říci, že je nedostatečná. Důvod je prostý, na povrchu se mluví o finanční injekci v řádu miliard a v realitě je nikde nenajdete. Bohužel se šlo složitou cestou nedůvěry a výjimek, kdy za normálního provozu a fungování světa by to bylo zcela správné. Koronavirová krize ale není ten případ. Nejlépe je to vidět na příkladu zemí, kde se poskytují velmi jednoduché a přímočaré nastavení podpory, kde se časem zužuje a vydávají se intervence jen tam, kde jsou potřeba. U nás je skoro dva měsíce zavřená země a máme 2 tisíce firem, které získaly úvěr z Českomoravské záruční rozvojové banky. Polovina firem ani nedosáhne z různých důvodů na kurzarbeit. Všechno je to hrozná škoda, která firmy poškozuje.

Dokážete srovnat, jak skutečná pomoc probíhá v jiných zemích?

Příkladů je celá spousta, od Velké Británie, Maďarska přes Švýcarsko, kde všechno funguje. Dobrým příkladem je Německo, kde se rozběhl kurzarbeit a firmy čerpají bez problémů i úvěry. V České republice se pomohlo úvěry 0,3 až 0,4 procent firem, oproti tomu Švýcarsko pomáhá přes 20 procent společnostem. V Německu je jich osmkrát tolik.

Osobní zkušenost mám s kurzarbeitem u nás i v Německu, kde se nás nikdo neptal na to, zda jsme v postižené skupině nebo nikoliv. Tomu právě nerozumím, proč bychom dávali na kurzarbeit zaměstnance, když pro ně máme práci. V Německém modelu se lidé nesmí využívat a čistě se o ně stará stát. Naše představa kurzarbeitu je taková, že i když firma na program dosáhne, tak musí platit s tím spojené náklady a ve finále si moc nepomůže.

Jsou v programu Antivirus další problémy, které v praxi zatěžují podnikatele?

Český model je určen pro firmy, které byly zasaženy v první linii. Celkový dopad se ani nedá vymyslet a přímo něco vyčítat ministrům by bylo nespravedlivé. Přesto když jsou zavřené obchody, tak se jedná bez diskuze o jasný dopad. Pokud zavřeme pohyb lidí, tak poté například společnosti zabývající se produkcí filmů mají také problémy, protože nemůže nikdo cestovat. V této chvíli tyto výjimky výjimek nefungují. Nejsme digitalizovaný stát a na stisknutí tlačítka nedostane ministr data, podle kterých pomoc rozhodne. Musíme tedy postupovat plošně.

Strategie státu v pomoci firmám je tedy taková, že podnikatel je brán jako podvodník, který musí splnit nejdříve podmínky a až poté co se očistí, může na podporu dosáhnout pokud bude šťastnější a vytrvalejší než ostatní. Je to tedy cesta nedůvěry?

Přesně tak. V Německu je krásný příklad, když podnikatel dá zaměstnance na kurzarbeit a poté mu zadává práci a stát by ho platil, tak ví, že za to půjde do vězení. Je to trestný čin a je to v úplném pořádku. Jedná se o jednoduchost, ale na druhou stranu také jde o tvrdé postihy pro ty, kteří to zneužijí. Nerozumím tedy tomu, když rodiče žádají o ošetřovné, tak musejí dokládat uzavření školy. Nebo firma, která žádá o půjčku Covid, musí doložit, že má bankovní účet. Nejde ale jenom o to, musí navíc doložit tři měsíce zpátky, že je účet aktivní. To je přece úplně nesmyslné.

Vy jste se stal iniciátorem projektu Firmy sobě. Jaký je váš cíl a čeho chcete dosáhnout?

V současné situaci není jiné řešení než poskytnout plošnou podporu. Pokud bych mohl převést podnikatelskou sféru do zdravotnictví, tak je zde velké množství pacientů, tedy umírajících firem a je potřeba rychlý a okamžitý lék. Uvádíme tři okamžité návrhy, které by firmám jednoznačně pomohly. Tedy kurzarbeit ve formě stoprocentních nákladů na mzdu zaměstnanců a to i zpětně. Za druhé přímou a jasnou finanční pomoc bez směnek s převodem peněz v řádu hodin a odložení plateb na sociální, zdravotní pojištění a plateb DPH za duben, květen a červen.

Na druhou stranu není možné aby jsme si mysleli, že stát bude mít dostatek peněz, aby řešil problémy firem například další rok. Je zde totiž obrovské množství firem, které se zatím drží a peníze sehnaly například ze stavebního spoření nebo od půjček z rodiny. Hrozí navíc, že se nemoc vrátí a s tím i restrikce. Dalším problémem je, že potrvá dlouhou dobu, až se ekonomika vrátí do své spotřeby před krizí. Je to vidět po celém světě, v Berlíně je sice většina podniků otevřená ale nikdo nenakupuje. V Číně je nyní obsazená jedna třetina pokojů ve všech hotelech. Pořád je dopad obrovský, protože se necestuje. Skončením restrikcí totiž skutečný boj začíná. Všichni se probudíme do okamžiku, kdy jsme spotřebovali veškeré peníze z úspor, ale ekonomika se okamžitě nerozjede.

Proč se snažíte firmy sjednotit?

Jedná se dlouhodobější část, kdy chceme vytvořit komunitu firem, které si navzájem poradí a vyřeší jakýkoliv problém. Už dnes si navzájem radíme, jak zažádat o pomoc nebo jak se vypořádat v určitých situacích. Vznikají výborné příběhy, kdy cestovní kancelář se přeorientovala ze zahraničních cest přímo na turismus v Čechách a má první výnosy. Nebo restaurace, která se zaměřila kompletně na rozvoz a zjistila, že nemusí mít drahý nájem v centru ale může být mimo město. Je to spousta drobných a dobrých příběhů, které si vyměňujeme a můžeme se nové době přizpůsobit.

Co se týká návrhů na rychlou pomoc, chcete se setkat s vládou a vést dialog?

Plánujeme to na příští týden. Chceme reprezentovat velké množství firem z různých průmyslů a oblastí, aby iniciativa byla napříč podnikatelskou sférou. Také se bavíme s asociacemi, abychom se shodli na bodech, které chceme všichni. Chceme tak reprezentovat co největší počet firem, protože padesát procent ekonomiky jsou dnes malé a střední firmy.