Máš na míň! O čem se u nás nemluví

ECHOPRIME

Máš na míň! O čem se u nás nemluví
Francesco Pesellino (asi 1422–1457): Sedm ctností. Foto: Profimedia.cz
Týdeník

Václav Cílek

Záležitosti, o kterých se mluví v okolních zemích, ale nad kterými v české společnosti visí velké mlčení, nám v dobrém i poněkud maloměstském světle ukazují, kde žijeme. Třeba jsme dnes rádi, že nemáme koloniální historii, a tak nemusíme řešit rasová traumata, ke kterým by téměř určitě došlo. Na druhou stranu je domácí diskuse třeba o klimatických změnách vyloženě mdlá, jako by se nás ani netýkala.

Dobrým příkladem záležitosti, o které se u nás víceméně mlčí, je třeba transfer problémů ze starší na mladší generaci. Logika věcí je natolik jednoduchá, že českého čtenáře znechutí už po pár slovech. Je totiž pravděpodobné, že starší generace (do které sám patřím) využívaly svět ke svému prospěchu a environmentální dluh za svůj luxus přenesly na mladší generace. V Rakousku, Německu a jinde se proto diskutuje, zda by si penzisté, jako ta bohatší část společnosti, nemohli odříct několik měsíců a někteří možná i celý rok svého důchodu a věnovat jej mladším generacím, které zřejmě již nedosáhnou jejich životní úrovně. Mezigenerační transfer problémů by v tomto případě byl doprovázen i dobrovolným finančním přesunem. Kdybych vedl českou politickou stranu a chtěl na celé čáře prohrát volby, dal bych toto téma do programového vyhlášení.

Jiné podstatné téma, o kterém se málokdo – na rozdíl třeba od Anglie – u nás chce bavit, je intelektuální pokora. S předcházejícím příkladem na společný základ. Máme pocit, že peněz máme málo a že bychom si jich zasloužili mnohem víc, a podobně stále víc lidí, a to včetně politiků, u kterých se to automaticky předpokládá, ale i novinářů trpí pocitem, že situaci rozumí lépe a bylo by jen správné, aby to uznali i ostatní. Chceme být slyšeni, ale nechceme naslouchat. Intelektuální pokora je schopnost znát své limity, vědět, že udělat chybu je snadné a že naši kritici či protivníci mohou mít víc pravdy, než si připouštíme. Je základem společnosti, která se umí domluvit na společném postupu.

Celý esej Václava Cílka si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěním Týdeníku ECHO. Objednat si jej můžete zde.

Foto: echo