Vzkaz Maláčové důchodcům: Stojíte mi za tři stovky

Vláda v rámci předvolebního uplácení potenciálních voličů schválila jednorázové zvýšení penze o 300 korun. Tento zoufalý pokus zastavit pád sociální demokracie do bezvýznamnosti bude občany stát 32 miliard korun, směrem k důchodcům jde o ponižující vzkaz: Tady máte tři stovky, a švihejte volit oranžovou sebranku.

Ve vedení ČSSD je to samá chytrá hlava a matematik. Díky tomu si v Lidovém domě spočítali, že je v příštím volebním období od koryt a imunity, která se vždycky hodí, dělí 1,4 procenta hlasů. Tato procenta si sociální demokracie chce koupit za tři stovky – za tolik si Jana Maláčová hodlá koupit podporu seniorů. Nedosti na tom, že tenhle ostudný pokus o korupci voličů bude stát dvaatřicet miliard korun. Co mě fascinuje, je ta neskutečná neúcta k lidem, z jejichž práce dnes naše společnost také žije. Celý život jste pracovali, teď vám k žebráckým důchodům dám tři stovky a čekám obdiv, vzkazuje Maláčová. Od ministryně sociálních věcí to je poněkud asociální.

Když nicméně odhlédnu od tohoto aspektu, rád bych se také vlády zeptal, zda má představu, jak nově vzniklé obří díry v rozpočtu hodlá zalepit? Z mého pohledu to vypadá, že se vláda rozhodla rezignovat na jakékoliv logické kroky a dále volí jen ty, které ji nahrají další body před volbami. Pokud se vžiji do role dosluhujícího ministra, nedokážu si představit, že bych na úkor svého úřadu a hlavně své zodpovědnosti prováděl s čistým svědomím ekonomické kotrmelce, které odbornou veřejnost pobouří, laickou neohromí, ale hlavně ve finále nikomu nepomohou. Takový krok vnímám jako zradu důvěry „obyčejných“ lidí-voličů, kteří si zvolili své zástupce do parlamentu, potažmo do vlády, aby odpovědně a s rozumem nakládali s financemi nás všech.

Pro srovnání – v roce 2009 vydal stát na všechny důchody přes 330 miliard korun. Za rok 2020 to bylo téměř o 200 miliard více. Argumentovat však tím, že rostou i ceny, se tak úplně v případě těchto jednorázových zvýšení nedá, protože s růstem cen valorizační vzorec tak nějak počítá. Základním problémem, na kterém se shodnou snad všichni ekonomové, je narůstající počet lidí v seniorském věku, a naopak snižující se počet lidí v tom produktivním. Důchodová reforma by se měla zabývat primárně tím, a ne pouhým okusováním tématu v podobě sektorových příspěvků. Ty nic nevyřeší a jen nás stojí obrovské množství peněz, které teď nemáme.

Co by naopak pomoci mohlo je zvýhodněné zdaňování pracujících důchodců. Totiž i přes to, že jsem konzervativní politik, jsem přesvědčen, že je potřeba důchodcům pomoci a dostat výši jejich penze do 21. století. Nicméně zde máme také něco, čemu se říká ekonomická realita, a tu není možné ignorovat. Nemůžeme rozdávat z něčeho, co nemáme.

Plést si státní kasu se stranickým propagačním stánkem je nebezpečná hra, která může mít katastrofální dopady na celou zemi. Z premianta ukočírovaného státního rozpočtu v celé EU se za chvíli dostaneme na úplný chvost. Pevně doufám a věřím tomu, že ať už bude příštím ministrem nebo ministryní práce a sociálních věcí kdokoliv, z těchto chyb se poučí a bude svoji funkci vykonávat důstojně a ku prospěchu občanů ČR, díky kterým se ve vládě objeví.