Zadluží se znovu EU? „Dluh podpoří inflaci, v době války lidé radši přistoupí na vyšší daně“

Válka na Ukrajině a na Rusko uvalené západní sankce vyvolaly další vlnu zdražování a ještě více prohloubily rozjetou energetickou krizi. Unijní lídři vymýšlejí, jak finanční ztráty zalepit a žádným tabu už není ani další masivní společné zadlužení. Stejně jako u historicky prvních vydaných evropských dluhopisů v reakci na ekonomický otřes po covidu tlačí tuto myšlenku hlavně Francouzi, kteří zatím nenacházejí velkou podporu. Také ekonomové se shodují, že EU se stává zadluženým fiskálním skanzenem a neměla by volit cestu dalších půjček. Chybí navíc jasný plán, jak by se půjčené peníze využily.

Kontroverzní téma dalšího společného zadlužování se probíralo také na uplynulém EU summitu ve Versailles. Debatu prosazoval hlavně francouzský prezident Emmanuel Macron, proti němu se však důrazně postavili Němci a Nizozemci. Ti argumentují také tím, že v první společné půjčce zůstalo ještě mnoho prostředků nevyužitých. Není proto důvod svazovat si ruce dalším dluhem.

Macron se ale odmítl svého plánu zcela vzdát. Silnou podporu nalezl hlavně u italského premiéra Maria Draghiho, který je přesvědčen, že prostředky na financování drahých energií, pokračování zeleného bezemisního přechodu a nyní i na posílení obrany národní rozpočty utáhnout nemohou. Nutno dodat, že Itálie jako jediná unijní země již vyčerpala celý svůj podíl z výše uváděného fondu ve výši 750 miliard eur na obnovu ekonomik po covidu. Ten státy začnou splácet až v roce 2028 a splácení má trvat třicet let.

„Jakmile se utvořil historicky první dluhopis EU, tak je samozřejmě jen otázkou času, kdy budou další. I u prvního dluhopisu byly nejdříve některé (severní) země proti, a postupně je vnitrounijní diplomacie obrátila. Zde můžeme čekat něco podobného, ono by to vyslalo i špatný signál finančním trhům, kdyby najednou hned od začátku byly všechny země pro. Vypadalo by to, že se EU bude zadlužovat příliš lehkovolně, a tím by EU zvýšila i rizikovou prémii, které by trhy za půjčku požadovaly. Tedy ostentativní opozice alespoň zpočátku dokáže zlevnit následnou dluhovou službu, až k vydání nějakého dalšího dluhopisu dojde,“ říká v reakci pro Echo24 hlavní ekonom společnosti Natland Petr Bartoň.

Ekonom Dominik Stroukal upozorňuje, že kvůli vysoké inflaci jsme nyní v jiné situaci. „Bývala doba, kdy nikomu podobné proinflační nástroje příliš nevadily, protože v eurozóně byl spíše tlak na pokles cen. Dnes je to ale složitější, protože tím budou vyvolávat tlak na Evropskou centrální banku k dřívějšímu zvyšování sazeb, což je něco, co politici neradi vidí. Zkrátka to není zadarmo, respektive to nikdy nebylo zadarmo, ale nyní už se to tak snadno neschová,“ uvedl pro Echo24.

Důležitější otázkou než jak peníze získat, je na co by se měly použít. „V případě Green Dealu to bylo jasné. Na investiční projekty do snížení energetické náročnosti a do dalších obnovitelných zdrojů. Ale nyní? Samotný Green Deal možná bude muset být přehodnocen, protože v krátkém období více obnovitelných zdrojů naopak zvyšuje potřebu ruského plynu na vyrovnání kapacity když přestane svítit a foukat. Nakonec bude muset být vzata na milost uhelná energie, alespoň na delší období, aby vyrovnávala kapacitu namísto plynu,“ uvedl Bartoň.

„Problematické by v této situaci bylo použití těchto nových peněz na kompenzaci vysokých cen energií. Nejen že by se tím otupila motivace investorů nainvestovat do zvýšení kapacity, aby mohla cena klesnout, ale také ti, kteří jsou již nyní schopni upravit či snížit svou energetickou poptávku, by tím ztratili motivaci šetřit. Když je něčeho nedostatek, tak nejlevnější energie není ta, kterou vyrobíme z alternativních zdrojů, ale ta, kterou ani nebudeme muset vyrobit,“ vyjádřil se Bartoň.

Mezi státy EU tedy panuje zatím neshoda ve využití případných nově půjčených peněz. „Pokud se přijde s plánem, který státní peníze mohou vyřešit, tak se EU znovu zadluží. A pak můžeme čekat třetí vlnu dluhopisů s tím, jak budou jednotlivé země upadat do hospodářského útlumu při delší eskalaci konfliktu a cen energií a materiálů,“ domnívá se Bartoň.

Namísto dalšího zadlužení by změnou mohlo být zaměření současných rozpočtů. To jsou peníze již vybrané z daní a odvodů pěti hlavních čistých plátců do EU. „Zde bude tlak od členských zemí, aby se legalizovalo dočasné snížení DPH na různé produkty, nyní zakázané (zrušení DPH z energií na dva měsíce minulou českou vládou bylo nezákonné, pozn. red.), ale tomu se EU bude bránit, protože podíl na výnosu DPH nyní činí druhý největší příjem rozpočtu EU. Můžeme tedy čekat různé zvýšení cel EU vůči zbytku světa, což ale zase bude tlačit ceny v EU vzhůru, zvyšovat inflaci, a přivolávat hospodářský pokles,“ uvedl Bartoň.

Stroukal pesimisticky dodává, že EU se pomalu stává zadluženým fiskálním skanzenem. „Je jasné, že Němci další společný dluh odmítají, protože ví, že by to nakonec museli platit. Po krizi eurozóny před deseti lety to už není hypotéza, ale ověřená skutečnost. Zrovna v době války se domnívám, že by lidé spíše přistoupili k vyšším daním dnes, než k přesouvání této zátěže do budoucna na příští generace. Ten konflikt je teď a tady a jde doslova o naše životy,“ tvrdí ekonom.

V roce 2020 představila Evropská komise speciální fond popandemické obnovy Next Generation EU. Na něj si Brusel půjčil částku 750 miliard eur a vydal poprvé v historii vlastní dluhopisy. Za ně ručí všechny členské země a splácet je budou podle svého podílu na evropském rozpočtu. Dluhopisy by měly mít splatnost třicet let a první úhrada přijde v roce 2028. Splácet se budou ze společného rozpočtu EU.