Vláda mění svobodný přístup k informacím. Chtějí se zbavit „obtížných tazatelů“, kritizuje Dostál

Novela „stošestky“, zákona o svobodném přístupu k informacím, dává podle právníka Ondřeje Dostála úřadům do rukou další nástroj, jak se vyhýbat nepohodlným otázkám. Jde o paragraf, který umožňuje neodpovídat na dotazy, které si například úřad sám vyhodnotí jako osobní útok na konkrétního úředníka či jako úmysl úřad pouze zahltit. Úřady tak dostanou možnost odmítat dotazy s tím, že je to "účelovka a kampaň", řekl deníku Echo24 Dostál.

Návrh novely vznikal řadu let a nyní čeká na projednání v Senátu. Kritizovaný paragraf 11a pak mluví o tom, že je možné odmítnout žádost o informace či její části na základě toho, že dotazovaný subjekt sám posoudí, že je cílem žadatele způsobit nátlak na fyzickou osobu či dotazované „nepřiměřeně zatížit“. Za nepřiměřené zatížení či nátlak se pak automaticky nepočítá jen rozsah či počet podaných žádostí.

Přístup k informacím ponovu: „Úřad bude moci odmítnout žádost, pokud by ho příliš zatížila.“
To jako vážně. Vládní novela, nyní v Senátu👇Úžasně gumové; občane, plať a neptej se.
To musel přijít „demoblok“, aby definitivně zabil stošestku? ODSmínus. S podporou @Pirati. Co Senát? pic.twitter.com/mzVUqphQ1R

— Ondřej Dostál (@dostalondrej) July 27, 2022

Podle Dostála je problém jednak ve formulacích, které podle něj umožňují širší výklady omezení, jednak i v samotném posuzování, co je cílem žadatele. „Pokud máme povinný subjekt, což může být namátkou třeba Dopravní podnik Praha, když už tu máme kauzu Dozimetr, a někdo by po něm chtěl informace o tom, jak se zadávalo něco zdánlivě podezřelého, špatně je už jen to, že ten úřad bude velmi spekulativně dovozovat, co je žadatelovým cílem,“ kritizuje návrh Dostál. Cesty, jak se vypořádat se šikanou, podle něj existují už nyní a nová úprava by mohla dopadnout naopak i na legitimní žádosti.

Podle něj se tak může v takovém případě úřad snadno vyhýbat nepříjemným odpovědím. „Když někdo napíše: já dovozuji, že cílem žadatele není získat informaci, ale cílem je navážet se do mě, protože je to opoziční politik nebo věčný kverulant či aktivista, jak se proti tomu budete bránit?“ dodal Dostál.

Podle něj jde o nástroj, který má zbavit úřady a další povinné subjekty „obtížných tazatelů“, vidí v tom reakci na iniciativu zpěváka Daniela Landy Zlatý špendlík, která v době covidu vyzývala k zahlcování hygienických stanic za využití „stošestky“. „Což si myslím, že nebylo extra šťastné, ale to by šlo i bez toho paragrafu a snadno řešit tak, že by ten úřad odpovídal zveřejněním, to znamená, že by to dal na web, tím pádem by se nemusel zabývat každým ,špendlíkářem‘,“ dodal Dostál s tím, že navíc z hlediska úspory práce nový paragraf nijak nepomůže, úřady by stejně musely na všechny žádosti zamítnutím reagovat.

Jinak situaci vidí spolutvůrce původního zákona Oldřich Kužílek, který se zároveň podílel i na návrzích změn v posledních letech. Podle něj se lidé zneužívající žádostí stali pro zákon největší hrozbou. „Dlouhodobě narůstal obrovský odpor ve veřejné správě, byly to petice starostů, svazů měst a obcí i resortů a všichni hrozně útočili na právo na informace. Vždy ty útoky mají riziko, že jsou nepřiměřené, tudíž bylo jasné, že řešit se to nějak musí,“ řekl deníku Echo24 Kužílek. Zároveň podle něj soudy už v praxi několikrát ukázaly, že odmítnout žádost pro zneužití práva lze i bez takovéto úpravy. V tom však vidí rizika nepřesnosti.

„Nezbylo, než přistoupit k nějaké úpravě. Ten všeobecný právní princip, který soudy potvrdily, je lepší nějak normovat,“ dodal Kužílek s tím, že snahy o to začaly už kolem roku 2015, později spolupracoval také s ministerstvem vnitra, ovšem za vlády Andreje Babiše (ANO) se prý setkal s tím, že se vždy v novelizaci objevily formulace „rozostřující“ jasnou definici paragrafu, které by umožňovaly větší zneužívání ze strany úřadů. Současná úprava je podle něj „nejsevřenější, nejužší variantou“ bez podobných rozostření.

Na rozdíl od Dostála tak vidí Kužílek úpravu v návrhu novely jako vymezení pouze dvou skutkových podstat, které mohou k odmítnutí vést. Jde podle něj o ty v praxi nejčastější. „Setkáte se s lidmi, kteří bojují s úřadem en bloc, jeden příklad byl rámovaný výrokem na zastupitelstvu, kde ten člověk řekl: teď uvidíte, že začne válka, začnu vám posílat ty stošestky. On to bral jako celkovou válku s úřadem, důvodem bylo, že mu zastupitelstvo neodpustilo penále za vodné. A typově jsou druhé případy, kdy jde někdo po konkrétním úředníkovi, že mu třeba dal pokutu za špatné parkování, dává žádosti jak pracuje, co dělá, kolik bere, kdy jede na dovolenou,“ popisuje Kužílek.

Uznává však, že i vzhledem k judikatuře soudů může dojít k zamítnutí i z jiných důvodů, stejně jako to, že se bude změna zneužívat. „Jakákoliv změna v informačním zákoně, která v něčem buď upřesňuje, ne-li omezuje okruh přístupných informací a nebo umožňuje povinnému subjektu nějaký nový druh postupu vůči žadateli, vždycky bude zneužita. To je nehynoucí zkušenost tohoto zákona, ale domnívám se, že i mnohých jiných zákonů. Ale proto, že tady ten zákon a žadatele vůbec vnímá veřejná správa jako obtíž, tak vždycky dochází ke zneužívání,“ řekl Kužílek.

Podle něj však dramaticky větší riziko zneužití nesou v této novele jiné pasáže. „Například nový paragraf, který pro oblast typově Dopravního podniku hlavního města Prahy a podobné subjekty výrazným způsobem rozšiřuje možnost chránit informace, o kterých lze tvrdit, že by je prý poškodily v konkurenčním prostředí. Samozřejmě od začátku vím, že zavedení paragrafu 11a může způsobit jeho nadužití v nějakých případech. Ale kdybych ho měl vyjádřit na měřítku jednoho metru, tak tohle riziko je jeden centimetr a riziko zneužití toho, o čem jsem mluvil před chvílí, je tak 90 centimetrů,“ dodal Kužílek s tím, že však z většiny je novela „spíše“ přínosem pro právo na informace.