Do lví tlamy hlavu nestrkám. S Hynkem Navrátilem o duši cirkusu a jeho zvířatech

Hynek Navrátil je asi největší sympaťák, se kterým jsem se v posledních letech setkal. Bylo to před pár lety u stáje s velbloudy před vystoupením cirkusu Humberto v pražské Krči, zrovna běželo první kolo boje o zachování nebo zrušení zvířecích členů tradičních cirkusů. Hynek se mi jevil od první chvíle jako člověk zcela oddaný svému zvířecímu družstvu, k němuž tíhne nezfalšovatelnou láskou. Při vystoupení můj respekt ještě vzrostl, když jsem viděl, že Hynek je nejen krotitel, ale také artista, který předvádí špičkový gymnastický výkon. Přitom mu nikdy z tváře nezmizel sympatický úsměv. Představte si ho i během rozhovoru, který jsme vedli na zimovišti ve Staré Lysé.

Jak se z tebe stal cirkusák: artista a krotitel?

Já se v cirkuse narodil, takže nebylo co řešit. My jsme s bráchou šestá generace cirkusové rodiny Navrátilů.

Předpokládám, že i z dítěte narozeného v cirkuse je nutné cirkusáka vychovat…

Ano, nejdřív mě začala trénovat maminka, to mi bylo sedm let. Držení těla, rozštěpy, atletická průprava, různé cviky, aby tělo bylo pružné a ohebné. Ze začátku to byly dvě hodiny denně, pak si mě vzali do parády dva artisti z Ukrajiny, jmenují se Kirilovští, stará cirkusácká rodina, táta klaun, oni artisti, pak měl jeden z nich úraz, byl taky klaun, jezdil na takových těch jednokolkách. U nás byli v angažmá asi deset let. Měli vystudovanou artistickou školu z Moskvy, ještě z dob Sovětského svazu, a ti mi dali strašně do těla. Ale bylo to pro mě ohromně důležité. Každý den šest hodin tvrdý trénink. To jsem pochopil, proč jsou ti ruští sportovci, krasobruslaři, gymnasti, tak dobří. To je strašný dril, ale dalo mi to hrozně moc, bez toho by to nešlo. Já byl navíc dřevo, všechno mi šlo hrozně pomalu. Já všechno musel hrozně vydřít. Ale poddalo se to.

V kolika jsi začal vystupovat před lidmi?

Ve čtrnácti. Začal jsem s artistickým žonglováním, ekvilibristikou. To jsou ty skoky na rukou, stojky na jedné ruce a tak.

To jsi už měl nejspíš pořádnou muskulaturu...

To jo. Však jsem pořád cvičil. V šest ráno jsem vstal, běžel jsem vykydat hnůj, pak jsme s tátou vyvedli zvířata, několik hodin je trénovali, potom jsem šel trénovat já. Zase několik hodin. Pak chvilka na oběd, potom zase trénink. O sezoně představení, když skončilo, tak už jsme zase byli za půl hodiny v manéži a trénovali. To jsem odcházel spát taky v půl druhé ráno.

Celý rozhovor s Hynkem Navrátilem o tradičním cirkusu si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Objednat si jej můžete zde.