Sbohem, soukromí. Sociální sítě si vytvářejí „složky“ i na své neuživatele

„Vidíme víc, než si myslíte!“ hlásá popisek k virálnímu videu Dopravního podniku Ostrava. Zachycuje vnitřek jedoucí tramvaje, ve kterém jsou jednotliví cestující orámováni zelenými či červenými rámečky podle toho, zda mají platnou jízdenku, nebo ne. Schopnosti DPO jsou v něm samozřejmě úmyslně přehnány, mimo jiné proto, že způsobů, jak platit za přepravu, je hodně a některé z nich jsou zcela nedigitálního rázu, tudíž je počítač ani nemůže vyhodnotit (například koupíte-li si v podnikové prodejně celodenní papírovou jízdenku za hotovost). Ale představa, že vás „šmíruje“ i městská hromadná doprava, není tak absurdní. Řada podzemních drah ve světě má například turnikety, ve kterých se nějakou kartičkou musí „představit“ každý cestující, který se chce svézt. Z takové databáze údajů pak lze poměrně snadno zrekonstruovat, kam jste jezdili, v kolik hodin to bylo a zda některá ta cesta vybočila z vašeho běžného denního vzorce.

Velmi podobnou službu dokážou odvést kamery se softwarem na rozpoznávání obličejů, které se staly jedním z ponurých symbolů marného hongkongského pokusu zachovat si aspoň trochu více svobody, než je v Číně běžné. Ale na kamery rozpoznávající chodce nemá Čína žádný monopol, rozmístěny jsou po metropolích celého světa. Svou kamerovou sítí je proslulý například Londýn.

A pak je tu mobilní telefon, poslušný sluha a ochotný zrádce, který na nás vyzvoní úplně všechno. Už i nejstarší mobilní telefony kolem roku 2000 se daly pomocí triangulace nahrubo najít na mapě, což znamenalo, že se tak obvykle dal dohledat i jejich majitel. Dnešní smartphony znají svoji polohu podstatně přesněji, mimo jiné bývají vybaveny GPS čipem a skenují svoje okolí na přítomnost sítí wi-fi. S kým vším tyto informace sdílejí? To nikdo přesně neví, ale informace o poloze jsou marketingově zajímavé jak pro operátory, tak pro společnosti jako Google, které se živí prodejem cílené reklamy. Jediným z velkých hráčů na trhu, který se výrazně hlásí k ochraně soukromí svých uživatelů, je Apple. Ale ani jejich veřejná vyjádření nemusejí být úplně poctivá.

Skandál kolem špionáže prováděné na komerční bázi izraelskou firmou NSO ukazuje, že mobilní telefony neslouží jen svým výrobcům a operátorům. Stejně ochotně vydají svá tajemství každému, kdo najde dostatečně velké bezpečnostní díry v jejich softwaru. Existují sice automatizované nástroje, které určité typy děr dokážou identifikovat, ale stejně má útočník určitou principiální výhodu před obráncem. Obránce musí uhájit všechno, kdežto útočníkovi stačí najít jen jednu slabinu, pomocí které se dostane dovnitř.

Celý text Mariana Kechlibara o tom, jak jsme sledováni, si přečtěte už nyní na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO od čtvrtka na stáncích. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 199 korun za měsíc zde.