Ve světě „apokalyptické rutiny“

Může to působit paradoxně. Život na současném Západě je mimořádně bezpečný a zajištěný. Představivost jeho obyvatel ale překypuje apokalyptickými hrozbami. Každá skupina má tu svou (nechci teď řešit, která je reálnější), někdo věří, že Země se kvůli globálnímu oteplování stane vbrzku neobyvatelnou, někdo jiný tuší, že současný Západ zhyne pod tlakem imigrace, další vidí příznaky nastupující tyranie, která se bude moci opřít o všechny děsivé možnosti technologického dohledu. Najdou se i staromilci, které budí ze sna možnost globální jaderné války.

Nemusí na tom být nic až tak zvláštního – představa, že život, jak ho známe, může velice brzy a velice drsně skončit, k lidské imaginaci patří odedávna, nějakým způsobem s ní pracují, upínají se k ní velká náboženství. Taky vychází z nějaké reality – život skutečně je křehký, poměry v okolí jednotlivce nebo i ty globální se mohou velice rychle změnit, nic na tomhle světě není trvalé. Dnes, kdy se informace a jejich interpretace šíří bleskově a nehierarchizovaně, ty hrozby konce logicky přibývají. Zároveň už se vyvinul i jakýsi standardizovaný způsob, jak takové cvičné konce světa probíhají. Taková apokalyptická rutina.

Je to vidět i na současných debatách o epidemii koronaviru – i ty chytily ten správný rytmus, jakkoliv hrozba je to stále znepokojivá a její vážnost zřejmě obtížně kvantifikovatelná – vzhledem k nedostatku informací, respektive ne úplné věrohodnosti oficiálních čínských zdrojů (konec světa z toho ale zřejmě nebude).

Po prvním znejistění a obligátních a pochopitelných výzvách k nepropadání panice se předvídatelně ozývají ti, komu bylo od začátku jasné, že je to všechno jenom humbuk, že se jenom farmaceutické firmy (nebo někdo takový) potřebovaly napakovat a lidi se nechali zblbnout.

Jako vždycky padají analogie typu: Proč máte strach z terorismu, když je pravděpodobnější, že vás zabije blesk než teroristický útok? Z druhé strany přilétají konspirační teorie, Parlamentními listy často zpovídaný analytik uznale sdílí text Aeronetu, podle nějž je koronavirus biologická zbraň, vytvořená tak, aby fungovala jenom na Číňany.

Známý konspirační web Zerohedge zase přišel o twitterový účet, protože na něm zveřejnil fotku, jméno a adresu čínského vědce, který měl tu globální kalamitu způsobit (důkazy to samozřejmě nepodpořil). Všechno prostě běží jako vždycky, všichni se chovají jako vždycky, je v tom až něco uklidňujícího.

Ta představa nezvládnutelné pandemie má ale jednu nepříjemnou charakteristiku: není tak docela nereálná. A vzhledem k vývoji ve světě (masové cestování, šíření rezistence na antibiotika a podobně) se stává reálnější. Je vcelku jedno, jestli se různé poplachy ukážou být plané, jeden jednou třeba být nemusí a může to stačit. Není potřeba to brát jako důvod k zaujetí postoje odevzdaného fatalisty. Spíš jako připomínku naprosto banální pravdy, která ale možná v současném světě potřebuje být čas od času připomenuta.

Tomu světu jsou lhostejné naše řeči a názory, existuje nezávisle na tom, co čteme na monitorech a jaký k tomu zaujímáme postoj. Jsme v něm docela malí. Předkům to nikdo moc připomínat nemusel, dobře to věděli z vlastní zkušenosti, současná kultura (pseudo)informovaného narcismu ale tuhle základní skutečnost může zdánlivě upozaďovat.