Irsko hlasuje o potratech

Irsko čeká v pátek hlasování o potratech a oproti původním předpokladům to bude zajímavé. Tím původním předpokladem bylo, že Irové dodatek ústavy z roku 1983, který uznává právo dítěte na život už před narozením, zruší se stejnou rozhodností, s jakou ho před 35 lety schválili. Tehdy pro ochranu nenarozených hlasovaly dvě třetiny voličů. Od té doby se ale změnilo úplně všechno.

Potraty byly v Irsku nelegální vždy. V 70. a 80. letech začal Západ v bioetických otázkách následovat politiku zemí východního bloku a jedna země po druhé interrupce legalizovala.

Mimochodem, jako první na světě to udělal Sovětský svaz v roce 1920. To byla ještě mezi bolševiky populární volná láska a potrat byl nástrojem, jak se zbavit nechtěných důsledků. O dva roky později Stalin vystřídal Lenina, a protože byl pragmatik, pochopil, že s demoralizovaným národem, který potrácí víc, než rodí, to daleko nedotáhne. Ve 30. letech proto přitáhl otěže.

V Československu se komunisté také snažili už v období mezi dvěma válkami, ale nebyli úspěšní, nakloněn jim nebyl ani prezident Masaryk. Historik Jan Seidl cituje prvorepublikového obhájce stíhaných homosexuálů Františka Čeřovského: „Když jsem ve věci žádosti několika nešťastných odsouzenců intervenoval v Kanceláři presidenta republiky, bylo mi tam příslušným referentem úředně sděleno, že pan president sám zásadně odpírá uděliti odsouzencům milost v těchto třech deliktech: pro křivou přísahu, pro vyhnání plodu a pro delikty sexuelní, mezi něž patří delikt homosexuelní.“ Tatíček, jak ho neznáte.

Čechoslováci si museli počkat do roku 1957.

To ještě na Západě vládly buržoazní mravy, než se tudy přehnala „zlatá šedesátá“ a nastolila nové pořádky v morálce. Právo plodu na narození muselo ustoupit právu dospělých na sex a legislativa změně společenského konsenzu vyšla pružně vstříc. V reakci na to si Irové schválili v referendu ten už zmíněný, osmý ústavní dodatek, který navrhla vláda Charlieho Haugheye.

Dnes je situace opačná. Je to vláda premiéra Lea Varadkara, která referendum iniciuje a zrušení dodatku silně podporuje. A co je neuvěřitelné, žádná politická síla v zemi jí neoponuje. V údajně ateistickém Česku by přinejmenším konzervativní část ODS v čele s Markem Bendou a většina lidovců bránila protipotratový status quo. V Irsku je tohle pole až na výjimky prázdné.

A je to paradoxní, protože podle posledních průzkumů může být hlasování hodně těsné. Ale i pokud by zastánci potratů vyhráli s dvoutřetinovou většinou, jak je možné, že zbylá část nemá politickou reprezentaci? Jedním z nešvarů novinařiny je sveřepé trvání na vyprázdněných definicích, tedy dříve platných, kterým už odzvonilo. Tak má například Irsko stále pověst katolické země a jediná zpráva o referendu se neobejde bez přívlastku „v katolickém Irsku“.  

Irové přitom jako první národ na světě schválili manželství homosexuálů v celostátním referendu – všude jinde musel pomoct parlament nebo soudy a liberálové se plebiscitu bránili zuby nehty. O lidských právech se nehlasuje, zněla námitka. Věděli, že tuhle bitvu nemají v kapse, tak předem dehumanizovali protivníky. V Irsku to nebylo potřeba. I proto je překvapivé, že referendum o potratech není jen formalita. Páté, nezabiješ, se drží zuby nehty. 

(Nebylo by to žádné referendum, kdyby se ho zprostředkovaně neúčastnil George Soros. Ale protože v Irsku platí zákon proti financování kampaně ze zahraničí, organizace Amnesty Ireland, lobbující za zrušení dodatku, musela jeho mnohamilionový dar vrátit.)