Nastal vánoční zázrak. Na Štědrý den se EU a Velká Británie shodly na dohodě o svém budoucím vztahu po konci brexitového přechodného období. Vzhledem k tomu, že téměř celý rok byla vyjednávání zablokovaná na třech stejných otázkách, obě strany kreslily červené linie a tvrdily, že jim selhání jednání nevadí, vypadalo to, že šance na spořádaný odchod Britů z EU rapidně klesá. Pak se 23. začaly množit zprávy, že dohoda je hotová, jen se musí dořešit pár posledních maličkostí. Den poté hlavní vyjednávač EU Michel Barnier a šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová slavnostně ohlásili, že se podařilo nalézt kompromis.
Obě strany se snažily vyhlásit to za své vítězství. Von der Leyenová s Barnierem na své tiskové konferenci vyjmenovávali vše, co se jim podařilo pro EU ochránit. Britský premiér Boris Johnson na své vlastní tiskovce, která následovala po té evropské, dohodu vychvaloval do nebes a tvrdil, že britské straně se v podstatě podařilo splnit všechny cíle.
V britském tisku a na sociálních sítích na sebe okamžitě začali útočit brexitáři a zastánci EU. Ti první smlouvu v podstatě vyhlásili tím nejlepším od příchodu Krista, ti druzí za katastrofu.
Co je v textu dohody, ve skutečnosti kromě vyjednávačů nikdo přesně neví. Text smlouvy má totiž přes 1500 stránek (500 stran smlouva samotná a 1000 dodatky). Ani ti nejrychlejší čtenáři nedokážou zpracovávat informace tak rychle. Jsou však známy obrysy dohody. Volný obchod mezi Británií a EU, bez cel a kvót, bude pokračovat. Británie v podstatě ustoupila v jedné sporné oblasti, výměnou za bruselské ústupky ve dvou dalších.
Londýn vyhověl evropským požadavkům v oblasti rybářství. To je sice minimální součástí ekonomiky, ale získalo obří symbolický význam a nakonec na něm jednání málem ztroskotala. Británie souhlasila, že po pěti a půl roce budou evropští rybáři mít stejný přístup k britským vodám jako dosud. Poté bude vyjednáno postupné snížení evropského podílu. Vzhledem k tomu, že Johnson ohlásil, že vláda nalije do rybářských komunit 100 milionů liber, je jasné, že nějak potřebuje uklidnit naštvané rybáře.
EU zase ustoupila ze svých maximalistických požadavků v oblasti rovných podmínek, jak nazývala snahu donutit Británii, aby se řídila evropskými regulacemi v oblastech environmentalismu, sociální politiky a zákonů ohledně státní pomoci i po konci přechodného období. EU chtěla mít možnost uvalit na Británii rozsáhlé sankce, pokud by se příliš vzdálila evropským pravidlům. Britové se tak báli, že je Brusel bude šikanovat kvůli malichernostem. Podle dohody na sebe obě strany mohou uvalovat sankce, pokud mají pocit, že druhá získává nefér výhody. Navíc případná cla budou moci být uvalena pouze na oblast, kde dochází k porušování, ne na celou ekonomiku. Bude se také jednat o reciproční kroky, jež budou podléhat mezinárodní arbitráži.
S tím souvisí poslední ústupek EU, totiž že arbitrem rozhodujícím spory nebude Evropský soudní dvůr, jemuž Britové nedůvěřují, ale nezávislý arbitr.
Britům se však podařilo získat záruku možné odchylky v oblasti moderních technologií. Lidé v okolí Johnsona, především nedávno propuštěný šéfporadce Dominic Cummings, mají v plánu vytvořit z Británie technologickou velmoc. Dlouho si stěžovali, že EU svými regulacemi dusí inovace v zárodku. Proto v Evropě neexistuje žádné vývojové centrum, které by se mohlo rovnat Silicon Valley, Izraeli nebo Číně. Pomocí špičkových britských univerzit doufají nastartovat startupový byznys.
Uzavření dohody je nepochybně dobrá zpráva, obě strany se vyhnou velkým finančním ztrátám a zlé krvi, kterou by to vyvolalo. Přesto lze očekávat pár těžkostí.
Tou první je ratifikace. Ta může být těžší na evropské straně. Britský parlament ji nejspíš schválí bez problémů. Johnson má pohodlnou většinou, největší odpůrci EU, kteří tvrdili, že lepší je žádná dohoda než špatná dohoda, naznačují, že jsou spokojeni, a šéf labouristů Keir Starmer ohlásil, že jeho strana bude pro dohodu hlasovat.
Evropský parlament je však méně flexibilní a do konce roku se již nesejde. Platnost dohody to neohrozí, do konce evropské ratifikace bude platit „provizorně“, nicméně europoslanci žádali dostatek času k prostudování dohody a tvrdili, že budou zkoumat každé slovíčko. Mohli by se tak vztekat, že byli v podstatě obejiti.
Pak je tu fakt, že dohodu musí schválit všech 27 národních parlamentů. Každý má teoreticky právo veta. Je sice nepravděpodobné, že by ho některý z nich využil, ale v případě brexitu již bylo několik podivných zvratů. Zvláště pokud se ukáže, že dohoda poškozuje partikulární zájmy silné lobbistické skupiny v jedné zemi. Na britské straně jsme to již mohli vidět ve Skotsku. Tam vládnoucí SNP označila smlouvu za fiasko, protože nechrání skotské vývozce sadbových brambor. Naštěstí skotský parlament nemá do ratifikace co mluvit.
Celní bariéry se tedy podařilo odstranit, ale ostatní překážky volného obchodu ne. Hlavně kontroly na hranicích zesílí, britská vláda tedy varuje, že se lidé mají připravit na delší kolony, než je obvyklé.
V rozlučce Británie a EU se však také skrývá příslib budoucích skvělých vztahů. Bylo to vidět na tiskovce von der Leyenové, která citovala britské klasiky T. S. Eliota a Williama Shakespeara. Vstřícnost von der Leyenové je možná důvod, proč negociace nakonec uspěly. Ta v posledních dnech převzala odpovědnost za vyjednávání a volala si Johnsonem osobně. Na rozdíl od Barniera, který na společné tiskovce působil nerudně, se zdá, že s Británií chce opravdu udržet dobré vztahy. Jistou roli v tom může hrát i to, že je Němka. Britové po celou dobu vyjednávání doufali, že strach Němců o ztrátu výnosného britského trhu by jim mohl pomoci.
Johnson ve svém proslovu také hýřil chválou na EU. Vlastně tak zhmotnil dlouholetý vztah Britů k evropské integraci. Ti si z velké části myslí, že je to dobrý nápad, ale nechtějí se ho účastnit. Zastánci EU často připomínali řeč Winstona Churchilla na univerzitě v Curychu v roce 1946, kdy vyzval k založení Spojených států evropských. Ve stejné řeči však Churchill jasně řekl, že Británie se toho nebude účastnit. Bude dobrým sousedem a spojencem, ale ne součástí evropského superstátu. Johnson teď má příležitost tuto vizi naplnit.
Jestli brexit a vyjednanou dohodu lze považovat za úspěch, se ukáže až v průběhu dalších let, možná i desetiletí. S podepsanou dohodou se však do vztahu Londýn–Brusel vrací normální uvažování a klid. Možná tak brexit ještě všichni docení.
00:02
