Mercedes E: Zajímavější přístup k hybridu

Zatímco většina kombinuje elektromotor s benzinovými jednotkami, Mercedes rozvíjí zajímavý koncept hybridního turbodieselu. Celek funguje překvapivě skvěle.

Mercedes třídy E (tedy vyšší střední třídy) je po dlouhou dobu synonymem komfortního, luxusního způsobu cestování, ve verzi kombi navíc vynikající ohromným zavazadlovým prostorem. Aktuální generace (W213) je na trhu od roku 2017, přičemž v rámci mezigenerační proměny se z hlediska designu odklonila od hran směrem k oblinám (ve stylu třídy S a C), ale revoluce se odehrála i pod kapotou – vidlicové šestiválce byly téměř u všech verzí nahrazeny řadovými. Novinkou se v nabídce stala neobvyklá verze 300de, poháněná hybridní soustavou.

Ta spojuje řadový dvoulitrový turbodiesel o výkonu 194 k (a 400 Nm) a elektromotor o výkonu 122 k (a 440 Nm). Celkový výkon soustavy činí velmi slušných 306 k a hlavně 700 Nm točivého momentu, což v praxi znamená skvělou dynamiku – zrychlení na stovku zabere 6 s, maximální rychlost je tradičně omezena hodnotou 250 km/h.

Ačkoli hybridní éčko svou dynamikou zaujme téměř okamžitě, protože mocně zrychluje téměř v jakýchkoli rychlostech, až při dlouhodobějším užívání se ukáže skutečná výhoda soustavy – schopnost jezdit například ve městě čistě na elektřinu a nízká spotřeba. Při nemalé hmotnosti přes 2,1 tuny vůz zvládá jezdit normálním způsobem kombinovaně za necelých 6 l na 100 km, a pokud využíváte dobíjení AC kabelem a uzpůsobíte své návyky pokročilému konceptu pohonu, dostanete se klidně na polovinu.

V jádru přitom stále jde o typický vůz značky Mercedes – plavný, sebejistý, komfortní a svým způsobem úžasně uklidňující. Dynamičtější jízda mu není cizí, ale mnohem příjemnější je klidnější styl, který k rodinnému kombi pasuje. Jednou z nevýhod baterií umístěných v kufru je omezení prostoru z neskutečných 660 litrů na průměrných 480 litrů s tím, že přicházíte o rovnou podlahu. V praxi to zase tak nevadí, protože věci běžné potřeby naložíte pohodlně i tak. Netřeba dodávat, že na zadních sedadlech je dostatek prostoru i pohodlí.

Mercedes je samozřejmě vybaven řadou asistenčních systémů, které fungují většinou nadprůměrně. Ovládací koncept je pochopitelný, jen zadávání cíle do navigace vyžaduje delší zvyk. Vnitřní komfort a prostor je natolik pohlcující, že tradicionalista si bez reptání zvykne i na dva nepříliš vkusné ohromné displeje, simulující přístrojový štít i centrální kontrolní panel.

Mohutný točivý moment je přenášen čistě na zadní kola, a to přes skvělou 9stupňovou převodovku. Té není co vytknout, stejně jako tradičně vysoké úrovni komfortu podvozku a sebejistému způsobu jízdy. Éčko funguje přesně tak, jak u Mercedesu očekáváme. Volbou různých jízdních režimů (Electro, Charge, Hybrid, Save) můžete měnit využití kapacity baterií, přičemž reálně se během dne (v zimě) dá ujet na režim čistě elektrický zhruba 30 až 40 km (maximum je 52 km). V praxi to na běžné denní popojíždění bohatě stačí.

Hybridní systém Mercedesu je velmi sympatický z hlediska dynamiky, spotřeby a hladkého přenosu výkonu. Zároveň s tím přináší majitelům určité výhody – u nás zatím například osvobození od nutnosti dálniční známky nebo možnost pohodlně parkovat v Praze. To není málo. Zároveň s tím je třeba zmínit druhou stranu věci – Mercedes E300de je technologicky složitý a není zrovna levný: stojí skoro 1,9 milionu Kč, takže je dražší než verze E400 s řadovým naftovým šestiválcem, a dokonce i pohonem 4Matic. Někomu, kdo nevyužije výhody hybridního systému, takový tradičnější model nabídne z hlediska charakteru víc. Naftový hybrid je ovšem neotřelou a přitažlivou cestou, která dává smysl.

Plusy:
Nízká spotřeba, dynamika, komfort.

Minusy:
Ovládání navigace, omezení kufru, vyšší cena.