Skončí to konfliktem Ruska s Tureckem

Dne 10. listopadu skončila již druhá válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach. Podle vyjednaného příměří se arménští vojáci musejí stáhnout z oblastí, které země zabrala po první válce v devadesátých letech. Ázerbájdžán si dobytá území může ponechat. Neuznávaná arménská republika Arcach, která se na Náhorním Karabachu rozkládá, sice přežila, ale stažené Armény vystřídali na pět let ruští mírotvorci. Válka tak skončila arménskou porážkou, zároveň se ale i Ázerbájdžán ocitl ve složité situaci.

O válce a jejích důsledcích diskutovali Emil Aslan, politolog z Fakulty sociálních věd UK, Richard Stojar z Univerzity obrany a Marek Štýs z organizace Člověk v tísni, která v oblasti působí.

Jaké jsou kořeny toho konfliktu v Náhorním Karabachu? Dá se říct, že za to všechno může Stalin, který vytvořil Ázerbájdžánskou sovětskou socialistickou republiku s velkou arménskou menšinou?

Aslan: Mezi Armény a Ázerbájdžánci do roku 1905 k incidentům tzv. etnického či komunitního násilí nikdy nedošlo. První vypukl právě v roce 1905, kdy došlo k vzájemným masakrům, které se odehrávaly od Jerevanu po Baku a trvaly až do roku 1907. Tyto první střety měly sociálně-ekonomické pozadí. Souviselo to s tím, že arménská buržoazie zejména v ropné metropoli carského Ruska, Baku, dramaticky sílila a začala si nárokovat politické pozice a slábnoucí ázerbájdžánské šlechtě se to nelíbilo. Toto napětí vybuchlo a pak se z toho stal ten komunitní konflikt, vůbec první v tisíciletých dějinách kohabitace těch národů. Pak došlo k další náhodné události, a sice v roce 1918, když se rozpadla ruská říše a vznikly demokratické republiky, Arménská a Ázerbájdžánská. Problém byl, že Arméni a Ázerbájdžánci žili bok po boku na spoustě území na jižním Kavkaze, nejen v Karabachu. Mnohé oblasti Arménie byly obývány významnou ázerbájdžánskou menšinou a početné arménské komunity existovaly i na západě Ázerbájdžánu i v Baku. Takže vznikl problém vymezení hranic zemí, které v podstatě jako národní státy doposud neexistovaly. Pak došlo k tomu, co jste zmínil. Jsou různé interpretace, Arméni mluví o tom, že Stalin přenechal tuto oblast Ázerbájdžáncům. Ázerbájdžánci říkají, že jim Stalin tuto oblast ponechal a naopak „věnoval“ Arménům „jejich“ historické území, například oblast Zangezur.

A v nedávnější historii?

Aslan: Znovu ten konflikt vzplanul v osmaosmdesátém roce, když, a bylo to top-down, se arménské elity pokusily o předání Karabachu prostřednictvím Moskvy Arménské sovětské socialistické republice. Dalo by se říct, že v těch předcházejících desetiletích vlastně žádné komunitní konflikty v Karabachu nebyly. Od roku 1988 se to zhoršovalo, až došlo k té arménsko-ázerbájdžánské válce a následně k těm posledním událostem. Nejdřív v roce 2016 a pak v roce 2020. Těžko říct, kdo za to může, asi je to taková osudová záležitost, taková dějinná souhra náhod, která v tento konflikt vyústila.

Proč to před měsícem vypuklo znovu, byl tam nějaký spouštěč, nebo jedna strana prostě vycítila, že má navrch?

Aslan: V roce 1994 nebyla podepsána žádná mírová smlouva, bylo podepsáno příměří. Bylo jasné, že přístup k řešení konfliktu je dost odlišný u Arménů i Ázerbájdžánců, bylo jasné, že válka může znovu nastat. Ázerbájdžánci upozorňují na to, že oni se jenom bránili arménským útokům z konce léta, ale ve skutečnosti, jak tomu nasvědčuje příprava ázerbájdžánské armády a řada dalších faktorů, se k tomu Ázerbájdžán připravoval léta a nakonec využil eskalace z letošního léta, aby zahájil novou válku o Náhorní Karabach.

Celý Salon si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.