Ze slibovaných nižších daní se vyklubou vyšší

Blíží se volby. Politici vymýšlejí, s jakými hesly budou lovit své voliče tentokrát. Sotva některá strana bude mít na plakátech, že zvýší daně. Přitom – přesně to by na nich být mělo. Zatím to vypadá, že ať vyhraje kdokoli, zvyšovat daně bude. A to platí nejen pro Českou republiku, ale pro celý vyspělý svět. Nehorázně jsme se zadlužili, a pokud už válka s covidem kvůli vakcíně skončí, bude nutné vystavit účet. A ten bude nehorázný. (No, a pokud tahle válka neskončí – bude účet ještě vyšší.) Zkrátka rýsuje se, že to dopadne jako kdysi, když ODS díky slibu nižších daní vyhrála volby, ale ministrem financí se stal Miroslav Kalousek a daně šly v době recese nahoru. Prostě mnozí politici dnes sice mají skoro-pravicovou rétorikou, ale ryze levicové skutky.

Všechny vyspělé země mají ohromné deficity státních rozpočtů. I my jsme dopadli v tomto ohledu neslavně, a to přitom nepatříme ani mezi ty nejhorší. Hospodaření státního rozpočtu skončilo v roce 2020 deficitem ve výši 367,4 mld. Kč, tedy o 338,9 mld. Kč vyšším než v roce 2019. To si před rokem neuměl nikdo představit ani v těch nejčernějších snech.

Někdo by se mohl radovat, že nakonec deficit neskončil na 500 mld. Kč, jak po třech novelách zákona o státním rozpočtu stát počítal. Ale až tak velký důvod k radosti to není. Vláda si prostě dala v zákonu velkou vatu, což zároveň ukazuje, s jak velkou mírou nejistoty pracovala. Rozhodně to neznamená, že jsme něco ušetřili a že jsme dobří.

Jednoduchá analýza rozpočtu ukazuje, že ačkoli ekonomika brutálně poklesla, problém nebyl překvapivě na straně příjmů, jak by se dalo čekat. Příjmy byly meziročně nižší jen o 3,1 %. Třeba inkaso DPH pokleslo pouze o 1,2 %. To je zajímavé. Stát ohromil, jak efektivně umí vybírat daně i v těžkých dobách.

Problém rozpočtu byl na straně výdajů. Ty vyskočily o 18,8 %. To je opravdu hodně. Zásadně přitom stoupla položka sociální dávky. Ta vzrostla o 14,2 % na téměř 690 mld. Kč. To je alarmující číslo ukazující, jak moc stát ekonomiku ovlivňuje.

Jasně, v pozadí výdajů stojí frontální tažení proti koronaviru. Na to vláda vynaložila původně plánovaných 216,5 mld. Kč. Přímá opatření přitom vzala ze státního rozpočtu 137,8 mld. Kč, odklady a úpravy záloh daní 24 mld. Kč a výdaje do zdravotnictví 54,8 mld. Kč.

V rámci přímých opatření je zajímavé, že na jednorázový příspěvek důchodcům, tzv. rouškovné, vydala vláda 15 mld. Kč, zatímco na kompenzační bonus pro OSVČ jen 13,3 mld. Kč a ošetřovné pro zaměstnance pouze 9,7 mld. Kč. Tady asi mnozí čekali jiný poměr. Přece jen OSVČ živí děti. Takových důchodců moc nebude.

Výdaje jsou astronomické. Bohužel nejsou astronomické prvním rokem. Je to dlouhodobý, celosvětový trend. Výsledkem tohoto trendu je, že zadlužení celé planety dosáhlo nového rekordu. Svět bude muset najít řešení.

Teoreticky je možné vycházet z tvz. Lafferovy křivky a prohlásit, že snížíme daně, nakopneme ekonomiku a vyšší HDP pomůže dluh splatit. Jenže to politici neumí. To by vyžadovalo i šetření, smrsknutí státu, propouštění státních úředníků a hlavně – vzdání se části ekonomické moci. Prakticky politici umí jen zvyšovat výdaje. A jejich motivace je navyšovat svou moc. Proto ostatně šli do politiky – sami totiž žádné hodnoty v drtivé většině případů tvořit neumí, umí jen žít z práce a peněz jiných. Ted na úkor jiných. A to si časem žádá vyšší daně.

Příkladem špatné politiky, kterou nejspíš budou mnozí následovat, protože je nejjednodušší, je Argentina. Ta v prosinci přišla s „řešením“. Uvalila tzv. milionářskou daň na bohaté. Ti mají zaplatit náklady spojené s válkou s koronavirem. Bum, a jsme zpátky v ryzím, krystalicky průzračném kolektivismu, v němž si produktivní lidé mají živit své katy.

Podobné choutky má samozřejmě levice po celém světě - a levice přitom globálně sílí. Tady se ukazuje síla politického marketingu. Zatímco někde se s tím nepářou a mluví o daních pro bohaté, někde to zabalí do politicky promakanějšího obalu a říkají tomu daně z kapitálových výnosů. Je to však totéž. Chudí totiž žádné kapitálové výnosy nemají. Kapitál mají produktivní, kteří živí ty neproduktivní.

Vidíme to i u nás. Například naši piráti už navrhovali danit příjmy z prodeje akcií dluhopisů či podílových listů. V Británii to také frčí. Tam se manažeři už v rámci bonusů zbavují svých akcií, protože vědí, že se chystá zdvojnásobení daně z kapitálových výnosů. Akcie drží jen ti, kteří věří, že růst jejich ceny bude vyšší než skok ve zdanění.

Tady to ale nekončí. V europarlamentu chce levice podporovat nové evropské daně. Dá se čekat, že přijdou daně, o kterých jsme dosud neslyšeli, a budou se platit věci, které jste si nikdy neuměli představit. Podpora genderu a ekoterorismu bylo jen zahřívací kolo. Nevěříte? Tak tedy, mysleli jste si, že jednou bude v reálném, ne jen pohádkovém, světě zakázán zpěv? A je. Mysleli jste si, že jednou bude v reálném, ne jen pohádkovém, světě požadováno placení daní na příští rok jako ve stejné pohádce? Zatím není, ale proč by totéž nemohli kolektivisté chtít i v reálném světě? Všechny nemorálnosti jim procházejí, protože voliči buď jejich zrůdnost dosud neprokoukli, nebo prokoukli a mají strach ji odmítnout, nebo chtějí výt s vlky.

Levice postupně mění Evropu z kapitalistické ekonomiky na státní. Polopaticky to vidíme u nás na počtu státních zaměstnanců. V roce 2014 bylo státních zaměstnanců 417 tisíc. Postupně se jejich počet rozrostl a letos by jejich počet měl dosáhnout 482 tisíc. Kdyby nás bylo 100 milionů obyvatel, dejme tomu. Ale je nás jen 10 milionů, z toho velkou část činí důchodci a děti. Takže uživit tolik státních zaměstnanců bude fuška. Pokud si je stát hodlá hýčkat, bude zvyšovat daně. Tvrzení, že oběť si krmí svého vraha není nadnesené.