Na cestě uličkou hanby

Na tu historii už padá prach, my zakladatelé Echa jsme byli první, kteří jsme odešli z vydavatelství Mafra, když ho spolu s Lidovými novinami ovládl Andrej Babiš, abychom vybudovali internetový deník Echo24 a Týdeník Echo, nezávislý na oligarších toužících po politické moci.

Nedělali jsme při tom žádné scény, vzpoury, petice nebo stávky. Přistoupili jsme k tomu pěkně v klidu po zdravém kapitalistickém způsobu, vy jste se rozhodl noviny koupit, v pořádku, ale stejně jako vy jste se rozhodl něco koupit, my jsme se rozhodli, že pro vás pracovat nebudeme, protože jsme vás znali a tušili jsme, co máte za lubem.

K našemu štěstí ale stejně věcný a chladný přístup neměl Andrej Babiš. Hned po nás vyjel, říkal něco o tunelování, bílých koních, což obojí se nakonec ukázalo jako bílé myšky při halucinacích. To je ta slavná tisková konference z dubna 2014 na Úřadu vlády. Nakonec to nebylo drama, šlo jen o verbální útoky, které byly pro Echo nejefektivnějším marketingem. Smutnější spíš bylo, jak jsme museli projít uličkou výtek a poučování, abychom šéfovi nového hnutí dali šanci, neupozorňovali na jeho předlistopadovou minulost agenta StB a drsné podnikatelské metody.

Dnes jsou nositelé těchto hlasů známými babišobijci, nejslyšitelnějšími kritiky budujícími si na své pozdní zásadovosti morální pomník, ale jak se říká v jedné z epizod Simpsonových, koho zajímá, že jsi měl kdysi pravdu.

Čas od času jsme Andreje Babiše trochu ze cviku požádali o rozhovor, avšak mluvit s Echem nechtěl. Občas jsem ho potkával na Malostranském náměstí a trochu z vytrvalosti, přirozené drzosti jsem mu připomněl, že čekáme, kdy nám dá rozhovor. Už jsem řádku premiérů zažil a přežil, nejosobnější to bylo s Milošem Zemanem s jeho touhou mne existenčně zničit, ale dobře to dopadlo a vím, že čas hraje pro nás. Je přitom celkem jedno, kdo bude tu rezistenci proti nátlaku a svobodě myšlení reprezentovat, protože vždycky zůstane v někom někde zakódovaná.

Jsme generace otevřenosti 90. let, potřeby vše zkoumat a prověřovat, jak slýchávám na konto naší věčné redakční neposlušnosti, a potřeby se ptát, klást otázky, přemýšlet, nestát se součástí hlasu doby, masy bojující za momentální dobro. Od současné sestavy na Úřadu vlády slýchám, že jsme dead, že náš přístup k veřejné debatě je za zenitem a že se máme zařadit a následovat poslušné a podlézavé fórum, které chápe požadavky doby. Hovno. Fuck you. Na to říkám, že to k ničemu dobrému nepovede, ostražitost je podmínkou existence, nezávisle na tom, kdo bude tento postoj vyslovovat a reprezentovat.

Takže v tomto vydání Týdeníku Echo se poprvé setkáte s rozhovorem s Andrejem Babišem. Po něm přijdou rozhovory s dalšími kandidáty, kteří mají šanci v prvním kole uspět. Jediný, kdo se nás bojí, je generál, voják, který v jiných životních situacích ukázal své dobré vlastnosti, Petr Pavel. Nakonec se s námi nebál mluvit Andrej Babiš, Danuše Nerudová, Pavel Fischer, s nimiž budeme mít rozhovor v následujících vydáních.