Muž, který se oženil s továrnou. Emil Škoda vyměnil bílý plášť za montérky

„Čím mě páni rodičové budou chtíti míti, tím já budu chtíti býti!“ Sloganem cílícím na pokračování rodinného byznysu se řídili po polovině 19. století v Plzni i Škodovi. František Škoda (1801–1888) a jeho bratr Josef (1805–1881) byli lékaři, internisté. První to dotáhl až na zemského zdravotního radu a poslance říšského sněmu, zatímco druhý se stal univerzitním profesorem a c. a k. dvorním lékařem, přičemž se šeptalo, že nadstandardně navštěvuje Sissy v jejím budoáru. Františkův prvorozený syn Karel v duchu zmíněné zásady poslušně absolvoval medicínu v Praze a totéž se čekalo i od Emila, prvního dítěte Františkovy druhé ženy Johanky.

Také Emil Škoda dostával pod stromeček doktorské brašničky a hračky v podobě lékařských instrumentů – například stetoskop nálevkovitého tvaru. Jak se ještě ukáže, v historii rodiny hrál klíčovou roli. František byl jako majitel plzeňského právovárečného domu a spoluzakladatel Měšťanského pivovaru nesmírně mohovitý a užuž se chystal přestavět další budovu – čp. 329 v dnešních Kopeckého sadech – na nemocnici, v níž by vládla Škodova doktorská dynastie. V roce 1854 však paní Johanka náhle zemřela na zápal plic, zdrcený František potenciální špitál prodal a s novopečeným lékařem Karlem, patnáctiletým Emilem a dalšími pěti dětmi se přestěhoval do Chebu. Tam Emil dochodil vyšší gymnázium, vzorně odmaturoval, načež se v salonu jejich tamního sídla odehrál dialog, dochovaný v rodinných análech.

„Kam bys chtěl, chlapče, do Vídně, nebo do Prahy?“
„Kdybyste dovolil, tatínku, tak do Karlsruhe. Nebo do Brém.“
„O čem to propána mluvíš?“
„O technice přece! Němci mají prvotřídní školy a strojírny, Rakousko je sto let za opicemi.“
„Pomátl ses? Vyměníš bílý plášť za montérky?“
„Půjdu na techniku, otče!“

Zákulisí plné celebrit

František tušil, odkud vítr fouká. Od bratra Josefa. Ten měl k technice vždycky vztah. Dostavníky dohrkaly a peron dějin zahalila pára. Železnice aneb vliv rychlosti a hluku na lidské zdraví zajímal Josefa, jiné parní stroje zase zámečníka a kováře Jana, otce obou lékařů a Emilova milovaného dědečka. Josef synovci rozuměl a u dědy s ním trávil spoustu času. Prostředí, fyzikální a matematické znalosti a hudební talent zaměřily jeho zájem na rozvoj auskultace, vyšetření poslechem. Inovoval stetoskop tak, že dosavadní jednoduchou trubičku rozšířil do trychtýře na jedné straně a výduti na straně druhé – právě s tímto přístrojem si Emilek hrával – a poté publikoval převratné dílo o poklepu a poslechu, nové, dodnes používané v diagnostické metodě. Díky těmto objevům získal místo primáře na interní klinice ve Vídni; kolem něho a patologa Karla Rokytanského z Hradce Králové se začala formovat moderní vídeňská lékařská škola. (Rakousko si na Josefa Škodu vzpomnělo v roce 1938 a přineslo jeho portrét na známce.)

Celý článek o zakladateli Škody si přečtěte už nyní na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO ve čtvrtek na stáncích. Objednat si ho můžete zde.