Nejvíc antimigrační země Evropy

Po několika měsících relativního klidu se do centra evropské veřejné debaty opět vrací migrace. Člověk z ní může velmi snadno získat dojem, že tady sleduje tvrdou dělicí linii Západ–Východ. Na jedné straně „osvícená“, „humánní“ západní Evropa, ochotná se otevřít příchodu dalších stovek tisíc lidí z úplně jiných civilizačních okruhů. Na druhé straně postkomunistická střední a východní Evropa, tvrdě se těmto nově příchozím bránící.

Reálné rozložení sil je ale v Evropě úplně jiné. Především výrazně složitější. Jasně to ukázala pondělní schůzka ministrů vnitra a zahraničí v Paříži, na níž atendanti dostali francouzsko-německý plán na jednotné evropské migrační řešení. To se dá ve stručnosti shrnout jako další pokus o přerozdělení migrantů, kteří připlují do Evropy přes Itálii, a zároveň záruka, že Italové a Malťané nechají lodím neziskovek, které je přivážejí, otevřené přístavy. Lídr evropské debaty o migraci, italský ministr vnitra Matteo Salvini, se odmítl schůzky zúčastnit a vyslal tam pouze úředníky.

Právě na Salvinim se dá nejlépe ilustrovat, že žádná tvrdá štěpící linie Východ–Západ u vstřícnosti k migraci není. Zájmy jsou výrazně rozdílné. Sami autoři dokumentu z Paříže (jehož přesný obsah zatím nebyl zveřejněn) přiznávají, že vstřícná migrační politika, která je v něm prezentovaná, má podporu jen deseti zemí. To samo o sobě ukazuje, že v této chvíli v Evropě většina podporující migraci není. Je tady menšina kolem Německa, do níž autenticky nepatří ani všechny země, které se k dokumentu z Paříže připojily. Řada z nich hraje dvojí hru. Na schůzkách v Bruselu se tváří jako největší humanisté, kteří peskují země střední Evropy za jejich odmítání přistěhovalců, přitom provozují jednu z vůbec nejtvrdších migračních politik v Evropě.

Právě Salvini výborně demaskuje, jak v tomto oboru vyniká Francie pod vedením Emmanuela Macrona. Ten moc dobře ví, jak je situace v jeho zemi napjatá. Jak je většina Francouzů tvrdě proti příchodu dalších přistěhovalců. A přizpůsobuje tomu svou reálnou politiku. Paříž už loni přijala nové migrační zákony, podle nichž hrozí za ilegální překročení hranice až rok vězení. Takový zákon nemá ani Itálie, ani Polsko, ani Maďarsko, ani Česko, které Macron tak rád peskuje. Všude se mluví o tom, jak Itálie odmítá otevřít své přístavy lodím neziskovek. Proč jim je neotevře Francie? Salvini Macronovi rád připomíná, že mu lodě odešle na Korsiku nebo na Azurové pobřeží. S oblibou opakuje, že Macron je v tvrdém postoji k migraci „stokrát horší než Orbán“. Od hranic vrací tisíce lidí s pobytovými povoleními v Itálii.

Není to jen Salvini. Macronovy dvojí hry si všímají i ve Francii.
Tipněte si, o kom Patrick Weil, známý francouzský historik a expert na migraci, prohlásil: „Jeho přístup je nejtvrdší, jaký jsme tu měli od druhé světové války. Jeho strategie je zabalena v úsměvu, v bonbonech, ale v praxi je to bodnutí nožem.“ O žádném extremistovi ani populistovi, jak se s oblibou říká lidem, kteří chtějí své země bránit před přílivem migrantů (migrantů, nikoliv uprchlíků). Weil takhle ve francouzské televizi před pár dny počastoval francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, s oblibou líčeného jako velkého Evropana. „Přes den tweetuje o lidských právech, v noci vydává úplně opačné rozkazy.“

Jedna rétorika pro antimigrační Francouze, další do Bruselu, kde si Macron hraje na velkého humanistu. Salvini má jiné zájmy než střední Evropa, protože je přímým nárazníkem migrace a potřebuje ty tisíce přistěhovalců z Itálie přesunout pryč. Je to ale spojenec do té zásadnější debaty, jak zařídit, aby migrantů ilegálně přicházelo do Evropy co nejméně.