Pořád se ještě nebojíme o demokracii

Po mohutných jarních demonstracích zavládla prázdninová siesta. A pak jakoby mávnutím čarovného proutku, aspoň soudě podle různých průzkumů veřejného mínění, došlo k prudké explozi spokojenosti. Ústavní instituce počínaje prezidentem a konče oběma komorami parlamentu (které na tom v minulosti nebývaly zvlášť dobře) se těší mimořádně vysoké důvěře veřejnosti. Agentura CVVM, která průzkum pořídila, si to vysvětluje jednak tím, že zastavení trestního stíhání A. Babiše a dalších ve věci Čapí hnízdo lid uklidnilo, kdežto úmrtí národního idolu Karla Gotta jej naopak sjednotilo. Agentura vždy vynikala tím, že dokázala citlivě souznít s duchem doby. Je však těžké předpokládat, že by výsledky jejího průzkumu vůbec neodrážely náladu ve společnosti.

A průzkum agentury You Gov pro nadaci Open Society Foundation mapuje zase pocity ohrožení demokracie ve středoevropských státech. Ve srovnání se Slovenskem (za ohroženou ji tam považuje 61% lidí), Rumunskem a Maďarskem (58%), a dokonce i SRN (52%) je u nás relativní pohoda. O demokracii se obává jen 47% populace.

Přitom není pravda, že by ve veřejnosti vládlo spontánní, vášnivé nadšení nad nynějším establishmentem. Je to spíš jakási líná spokojenost, která mi připomíná situaci bezprostředně po ruské invazi v srpnu 1968. V prvních dvou třech měsících se vlastně nic moc nedělo a všeobecnému rozpoložení dal tehdy pěkný výraz Jan Werich: jako bratrská pomoc to sice stojí za hovno, ale jako okupace to zatím ujde. Tenkrát ta spokojenost nevydržela moc dlouho.

Taky by se mohl znovu oživit pocit frustrace „zrazených elit“ z doby normalizace: líný, tučný lid se zříká ideálů za mísu čočovice. Taková ideologie je ovšem vždycky nespravedlivá a skandální. Na začátku stojí vždy selhání elit. Lid nemůže držet hodnoty v situaci, když je opustily a zradily jeho elity.

U nás dnes selhávají média – nemyslím snad babišovská, ta se chovají podle očekávání, ale tisk po této stránce nezávislý a veřejnoprávní média. Nečetné výjimky (Forum 24, Echo 24, pár dalších by se asi ještě našlo) jsou výjimkami potvrzujícími pravidlo. A selhává politická opozice (tím nemyslím potěmkinskou opozici typu KSČM, SPD a vlastně i Pirátů), totiž ta, co se hlásí k demokracii. Všeobecně tu vládne „nechumelismus“. Nic strašného se neděje, žádných větších změn a reforem netřeba. Soustřeďme se na pozitivní program, pod nímž se dost často rozumí veřejná soutěž o to, kdo namaže lidem víc medu kolem huby. Jen proboha žádný „antizeman“ a „antibabiš“!

Zatím se zdá, že v podobném duchu jsou naplánovány i nadcházející oslavy 17. listopadu. Heslem je zachovat důstojnost.

Náměstí jako politický orgán se zatím taky moc neosvědčilo. Nedokáže rychle a artikulovaně reagovat. Rozhodnutí pražského MSZ ve věci Čapí hnízdo (pravda, není to ještě úplně poslední slovo, bude-li ně jaké) nevzbudilo žádný rozruch. A tak se nakonec 17. listopadu sejdeme všichni pohromadě: Pravda a Láska, Milion chvilek, sociální demokraté, Piráti, okamurovci, komunisté, babišovci… A společně zapálíme svíčku za Jana Palacha a Karla Gotta.

Žijeme v jakémsi politickém vakuu: politická politika (ovšem kromě té babišovské, komunistické a okamurovské) selhala. Politika nepolitická (např. Milion chvilek) se taky moc neosvědčila. Nikomu se nechce říci: to, v co jsme doufali v roce 1989, je dnes v troskách. Vládnou nám Babiš, Zeman, Okamura a Filip. Maltu podává ČSSD, občas píchnou Piráti. Heslo zní: Dosud nám vládli politici, co nemakali a kradli. Teď přicházíme my, obyčejní lidé, abychom udělali pořádek. A o demokracii se už nebojíme: není už o co.

A nikdo jasně neřekne: Tak tohle jsme v roce 1989 nechtěli. A tentokrát to nezavinil – na rozdíl od minulosti – nikdo jiný, na koho bychom to mohli svést. Ani Němci, ani Rusové. Zavinili jsme si to sami. Společně se za to stydíme a společně bychom to chtěli napravit.

Jistě, „antibabišem“ a „antizemanem“ se náš program nemůže vyčerpat. Ale „antibabišem“ a „antizemanem“ musí v každém případě začít. Bez toho to nepůjde.

A měli bychom se konečně začít pořádně bát o demokracii.

Klub na obranu demokracie pořádá v pondělí 11. listopadu 2019 diskusní večer. Vzpomínáme jím třicáté výročí dne, kdy nezávislá skupina Demokratická iniciativa, v níž se řada z nás angažovala, požádala tehdy ještě komunistické ministerstvo vnitra ČSSR o registraci jako politická strana nezávislá na Národní frontě. Rádi bychom se zamysleli nad posledními třiceti lety: co jsme tehdy chtěli, kam se naše země dnes dostala a co dělat, aby se situace změnila k lepšímu.

Diskuse se koná od 18.00 v barokním refektáři Dominikánského kláštera sv. Jiljí, Jilská 234/5, Praha 1. Plný text pozvánky najdete zde