Nefunkčnímu systému žádné prodlužování lhůt nepomůže

Ve středu 6. listopadu 2019 schválila Poslanecká sněmovna tzv. daňový balíček. Média nás informovala o údajných obstrukcích při jeho schvalování, o vzájemných invektivách pánů poslanců, zvýšení zdanění Sportky, očekávaném nárůstu cen cigaret a tvrdého alkoholu a mnohém dalším.

Bez významného povšimnutí ale prvním čtením prošla jiná třaskavá nálož. Tou je vládní návrh zákona prodlužující o 15 dní lhůtu, kterou má dnes stát na to, aby podnikatelům vrátil nadměrný odpočet DPH. Ze současných 30 dní se tak má stát nově 45. To se citelně dotkne více než půl miliónu podnikatelských subjektů, které jsou plátci DPH.

Argumentace vládního návrhu stojí za ocitování: „Jakkoli může navržený posun lhůty z hlediska izolovaného pohledu na věc pro daňový subjekt znamenat zhoršení, není toto cílem dané úpravy. Prodloužení lhůty je nezbytným krokem, bez kterého nelze dosáhnout cílů, které jsou ze strany části daňových subjektů i odborné veřejnosti poptávány. Nejde přitom pouze o možnost částečného vrácení nárokovaného daňového odpočtu, ale též lepší zacílení kontrol tak, aby nedocházelo ke zbytečnému obtěžování v případech, kdy to není nezbytné, jakož i větší prostor pro využití neformální komunikace a odstranění problémů bez aktivace formálních procesních institutů typu výzva či kontrola.“

Nerovné podmínky pro podnikatele a pro stát

Vláda nám de facto říká, že podnikatel musí do 25 dní od ukončení zdaňovacího období spočítat a odvést daň a odeslat řádné a správně vyplněné kontrolní hlášení. Pokud tak neučiní, vystavuje se riziku, že si na něj někdo „zaklekne“ pomocí vysokých sankcí a úroků z prodlení. Na druhé straně stojí stát. Měl by mít perfektní přehled o situaci, mimo jiné i díky extrémním byrokratickým nárokům na podnikatele (kontrolní hlášení aj.). Díky tomu by měl být schopen identifikovat korektní nárok na odpočet DPH prakticky v reálném čase, maximálně v řádu několika málo dnů. Jenomže není! Stát potřebuje lhůtu 45 dní, to znamená o 80 % času více než podnikatel. Státní úředníci, kteří nemají na práci nic jiného než výběr daní, lidé vybaveni exkluzivními systémy a informacemi o podnikatelích nejsou schopni zajistit správné fungování systému za stávajících 30 dní. Potřebují dalšího půl měsíce, což bude znamenat, že nefunkční systém bude nefunkční každý měsíc ještě o 15 dní déle!

Navrhovaných 45 dní pro vrácení DPH ze strany státu považuji za požadavek naprosto mimo jakýkoliv ospravedlnitelný rámec vztahu podnikatelského sektoru a státu.

Z výše citovaného odůvodnění předkladatele návrhu zákona čtenář nabývá dojmu, že posun lhůty pro vrácení DPH je činěn skoro pro blaho podnikatelů. To je nehorázný výsměch všem, kteří podnikají a poctivě platí daně, včetně DPH.

Tvrzení vlády, že 15denní prodloužení lhůty zásadně změní nefunkční strukturu daňových kontrol, je demagogické a nemá oporu v žádném faktickém a věcném argumentu, který je prezentován. Naopak je šokující zjištění, že veškeré sledování podnikatelů, za které by se nemusela stydět snad ani Severní Korea, má údajně pouze minimální dopad do kvality a zacílení daňových kontrol (alespoň dle argumentace předkladatele). O neustálém navyšování počtu státních úředníků je úplně zbytečné mluvit. Je na místě ptát se, zda na finanční správě pracují efektivně se všemi daty, které přinutili podnikatele poskytovat. Anebo to byla jenom zbytečná perzekuce, která vedla k navýšení nákladů podnikatelů a kterou má nyní zakrýt ještě větší šikana?

Mají podnikatelé úvěrovat stát?

Co je hlavním důvodem navrhované změny? Získání sumy, která pokryje bezhlavé rozhazování ze státního rozpočtu.

Sám předkladatel přiznává, že prodloužení lhůty státu o 15 dní připraví podnikatelský sektor o 24 miliard Kč. Při stávající REPO sazbě ČNB (2 %) stát hodlá podnikatelský sektor zatížit nákladem 20 milionů korun jenom na ušlých úrocích za jedno zdaňovací období (které je u DPH většinou jeden měsíc). Samozřejmě podnikatelé si nepůjčují za REPO sazbu a tento výpadek budou muset profinancovat za tržní úrokové sazby (tedy násobky uvedené částky). Za jeden rok se bavíme o řádech stovek milionů korun, které svou neschopností a neefektivitou stát odebere podnikatelskému sektoru. Zamysleme se, kde se bere tato arogance? A pokud je finanční správa takto neefektivní, není náhodou na čase uvažovat o její zásadní reorganizaci?

Je třeba si říci, že jde o krok na hranici likvidace některých segmentů českého průmyslu. Zejména pro exportéry a stavební firmy bude zásah velmi citelný. Opravdu to vláda chce udělat? Více a více se mluví o zpomalování ekonomiky a příchodu možné krize. Bude pak vláda překvapena, že se hroutí sektor stavebnictví? Že klesá export? Protože přesně toto je předvídatelný a pravděpodobný důsledek podobných nesystémových kroků.

Nenechme se ošálit účetními triky

Prodloužení lhůty pro vracení nadměrného odpočtu DPH má ještě jeden zajímavý efekt. Díky posunu o 15 dní bude z hlediska fiskální politiky vlády vypadat rok 2020 o trochu lépe. Tedy o trochu… Přesně řečeno o oněch výše zmíněných 24 miliard Kč. Na konci roku 2020 bude vláda moci jásat: schodek státního rozpočtu bude díky drobnému účetnímu švindlu nižší o 24 miliard korun. A tak bude vláda moci více rozhazovat peníze na nesmyslné projekty i za cenu toho, že obrovským způsobem zatíží podnikatelský sektor. Všeho samozřejmě náležitě využije v kampani pro parlamentní volby roku 2021. Co na tom, že způsobí velké problémy zejména menším podnikatelským subjektům, které nemají z čeho si vytvářet dostatečnou finanční rezervu pro tuto vládní kratochvíli.

Až se podaří předkládaný zákonný paskvil zrušit (tedy až začne finanční správa fungovat řádně a efektivně), zmizí nějaké další vládě z rozpočtu daného roku 24 miliard Kč. Vláda navrhuje instalovat do rozpočtu časovanou bombu, která vybuchne pod rukama těch, kteří se budou snažit uklidit nepořádek, který například i tato novela do daňového řádu přináší.

Můžeme jen doufat, že tato změna neprojde Poslaneckou sněmovnou. I když s ohledem na rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně se obávám nejhoršího…