Za přemnoženou vysokou zvěř v ČR může i právní úprava

Stavy vysoké zvěře u nás kontinuálně stoupají již zhruba od sedmdesátých let. Před válkou byly stavy vysoké zvěře minimální, protože si to hlídali vlastníci. Konkrétně tady na Domažlicku vysoká volně nežila téměř vůbec. Majitelé panství ji drželi v oborách. I Jindřich Šimon Baar píše v nějaké své povídce, jaký to byl poplach, když se u Klenčí objevil jelen. Zvedla se celá myslivecká „hotovost“ aby ho dostala. V kronice velkostatku Poběžovice je hlášení lesmistra Tilla, že revírem prošla divoká prasata, což byla událost, která stála za zaznamenání. Tehdy. Mám výkazy odlovené zvěře z období 1910 – 1938 a není tam ani jeden jelen nebo prase. Jen daňci a mufloni z obory. První jelen po válce se tu v okolí prý střelil někdy v roce 1973. To mám přímo od loveckého průvodce, který u toho byl.

Současné vysoké stavy mají podle mě několik příčin. V první řadě je to neodpovědnost nájemců honiteb, tedy myslivců, jejichž zájmem je logicky mít hodně zvěře v honitbě. Za minulého režimu to bylo každému vcelku jedno, ty škody ve skutečnosti nikoho nepálily. Žbrblal jsem už tehdy proti tomu a dostal jsem pěkně za uši. Navíc, vysoké stavy se snadno skryly. Podívejme se, jak se vlastně provádí sčítání zvěře. Správně se to má dělat tak, že se myslivci rozestaví v jeden lednový nebo únorový den pokud možno ke všem krmným zařízením a zapisují co, kolik, odkud, kam a v kolik hodin zvěř střídá (přechází). Ve skutečnosti se myslivci sejdou, sepíší možná podle pravdy kolik toho v honitbě mají a pak to upravují. Oni v reálu skutečně hrubý přehled mají. Já ho taky míval.

Háček je právě v té úpravě. Ono co dáte do sčítání, to také musíte nastřílet. Dochází Vám to? Kupříkladu divoká prasata mají koeficient přírůstu 6. Nasčítám-li 10 prasat, nárůst je 60 ks. Kmenový stav je předepsán 5 ks. Nařízený odlov je tedy 65 ks. A máte představu, kolik je to nocí na posedu v mrazu? Dám tam tedy jen dvě. Sice ani to nenastřílím, nikdo tomu nebude věřit, ale taky se v tom nebude nikdo šťourat. Dále – myslivecká sdružení jsou asi nejrozhádanější spolky, co existují. Snad ve všech existují frakce, které si jdou vzájemně po krku. Ve všech jsou zasloužilí členové (dědkové), kteří už nikam nechodí, ale o všem chtějí stále rozhodovat. Aby aktivní členové byli motivováni k lovu, dostanou možnost si podle nějakých kritérií střelené kusy ponechat. To časem začne neaktivním členům vadit a počnou to těm střelcům závidět a znechucovat. Ti to po nějakém čase vzdají, a při sčítání nahlásí jen to o čem ví, že to bezpečně nastřílí.

Dále – vysoká zvěř má zpravidla větší pastevní areál, který přesahuje do několika honiteb. V tom areálu se přesunují v závislosti na ročním období. Takže se klidně stává, že v době sčítání jsou v jedné honitbě, ale v době lovu jsou ve zcela jiné honitbě. Honitba, kde v době sčítání jsou, je neuvede, protože by je musela nastřílet. Ale honitba, kde v době sčítání nejsou, je uvede, aby je střílet mohla. Takhle to skutečně funguje, je to zažitá a prožitá praxe. Prostě, celé to sčítání je přesné počítání vymyšlených čísel.

Další důvod vysokých stavů vidím ve stále ještě přetrvávající benevolenci vlastníků honiteb a ve směšných částkách náhrad škod. Podíváte-li se do zákona o myslivosti a do zákona o lesích, zjistíte, že oba tyto zákony nahrávají spíše nájemcům honiteb než vlastníkům. Je to vlastník, kdo musí investovat do opatření proti vzniku škod. To stojí nemalé částky. Např. jeden běžný metr oplocenky stojí asi osm korun. Vlastníci by měli zvednout ceny nájmů za honitby do takové výše, aby jim pokryly ty náklady na ochranu. Analogicky, jako majitel bytu chce po nájemníkovi takovou částku, která mu pokryje náklad na režii té nemovitosti včetně případných oprav. Koneckonců je to nájemce, kdo má benefit z té zvěře. Na úkor vlastníka.

Opatření, o kterých mluví naši politici, jsou jako obvykle naprosto neúčinná. Ty řeči o nutnosti zvýšených odstřelů nebere nikdo vážně. A jsou myslivečtí hospodáři, kteří veřejně a naprosto na rovinu prohlásili, že to budou sabotovat tím, že vydají povolenky k lovu jen do jimi uznané výše. To skutečně mohou. Jestli někdo ze zodpovědných to se snižováním stavů přemnožené zvěře myslí skutečně vážně, zasadí se o opravdu drsné metody. Jinak to nepůjde. Asi jako při tom prasečím moru. Odchyt a humánní usmrcení. Ta několikasethlavá stáda jelenů sika na Žluticku jiným způsobem nezlikvidujete. Pobavila mě televizní reportáž ze šumavského parku, kde ukazovali množství jelenů v přezimovací oboře. Že prý uvažovali o tom, využít tu koncentraci k redukci stavů. Ale upustili od toho, aby to nebylo lidem líto.

Abych to shrnul. Vysoké stavy budou do té doby, dokud nebudou veškeré náklady na přítomnost zvěře v honitbách přesunuty na ty, v jejichž zájmu tam ta zvěř je. Tzn. ochrana proti škodám i úhrada těch škod. Současná právní úprava je spíše příčinou vysokých stavů. Jen malá jedovatá poznámka na konec. Co asi dělá státní správa tam, co jsou ti sikáči? Tamější vysoké stavy jsou veřejným tajemstvím už desítky let. A to ještě pomíjím skutečnost, že jelen sika se kříží s jelenem evropským, čímž vzniká paskvil, nebo chcete-li parodie na jelena. Proč tady ochránci druhové čistoty mlčí?