Evropský soud nařídil on-line sledování lidí

Technologická revoluce může buď přinášet svobodu a volnost, nebo může být zneužitá ke kontrolám, šmírování, on-line dohledu, ztrátě soukromí a svobody. Je to věc volby. Každého člověka, jestli dokáže virtuální svět využít ve svůj prospěch, nebo ho naopak ten virtuální svět semele a rozloží. Stejná civilizační výzva a volba je to i pro státy a nadnárodní instituce, kterým předaly část moci.

Komunistická Čína, která v technologiích začíná pomalu předhánět Západ, si vybrala. Technologie využívá k on-line sledování svých občanů. Jejich chování všude pozorují kamery s aplikacemi schopnými identifikovat tváře. Na základě toho fasují lidé sociální kredity, které ovlivňují jejich společenské postavení. Číňané to prý už považují za tak samozřejmé, že se v zemích, které on-line sledováním obyvatel nedisponují, necítí bezpečně.

Teď nakročila podobným směrem on-line sledování svých občanů Evropská unie. Evropský soudní dvůr rozhodl, že každý zaměstnavatel musí vést kompletní evidenci pracovních úkonů svých zaměstnanců. Ať práci vykonávají kdekoliv. Ať jsou v kanceláři, na schůzce, na služební cestě, z domova odpovídají na mail nebo telefon šéfa. Soudci vyhověli žalobě španělské odborové centrály CCOO, která si stěžovala na to, že tamní pobočka německé Deutsche Bank neplatí zaměstnancům za práci z domova. Vyhověl jejich žádosti, aby se vedla přesná evidence každého pracovního úkonu. Rozhodnutí je automaticky závazné pro všechny země Evropské unie. Každý ho už teď může vymáhat podle španělského receptu.

My jsme v tom byli aktivističtější než aktivistický Evropský soudní dvůr. Povinnost evidovat každý pracovní úkon máme už přímo v zákoníku práce. Stihli jsme si to nařídit dřív, než to direktivně soudně nařídila Evropská unie. Prakticky se to ale příliš nevymáhá. Nemáme zatím žádné významné rozsudky ani žaloby.

Teď je tady povzbuzení, že tudy vede evropský trend. Němci ani Španělé takto direktivní pracovní právo zatím neměli. Odboráři v obou zemích jsou nadšeni. Německá odborová centrála DGB si stěžuje, že za rok prý přijdou zaměstnanci na neplacených přesčasech o 18 miliard eur (468 miliard korun). Podnikatelé trefně upozorňují, že je to zásah do vzájemné důvěry mezi firmou a zaměstnanci. Ve finále na to doplatí obě strany. Zaměstnanci výrazně víc.

Samotné vykazování času stráveného v práci diktované pracovním právem není zrovna ideální cesta k motivaci a efektivnímu výkonu. Počet vykázaných odpracovaných hodin za rok vůbec nic nevypovídá o bohatství, prosperitě a konkurenceschopnosti země. Z celé Evropské unie vykazují nejvíc odpracovaných hodin za rok Řekové. S 1956 hodinami stráví v práci o 600 hodin víc než Němci, kteří pracují s 1356 hodinami vůbec nejméně. Těžko někde najdete přirovnání pracovitý jako Řek. Srovnání OECD přesně ukazuje, že nejbohatší a nejvíce produktivní země Evropy tráví v práci nejméně času. Za Němci následují Dánové, Norové, Nizozemci, Švédové, Rakušané. My jsme na druhém konci. S 1776 hodinami ročně jen kousek za Řeky. V Evropě v zásadě platí: čím víc času stráveného v práci, tím chudší země.

Je to přirozené. Když si domů pozvete řemeslníka na rekonstrukci kuchyně, tak mu také raději zaplatíte smluvně za odvedenou práci, nikoliv za počet hodin, který u vás stráví.

Technologie a robotizace dělnických profesí otevírají výrazný prostor pro mnohem svobodnější a pružnější styl práce. Omezení rigidních neproduktivních hodin strávených v kancelářích. Speciálně v profesích, které stojí a padají s nápady. Možnost pracovat z domu nebo odkudkoliv, kde člověk cítí inspiraci a pohodu. Práce se dala úplně jinak s důvěrou organizovat tak, aby to vyhovovalo zaměstnancům i zaměstnavatelům. V čase, kdy u nás na vrcholu ekonomického boomu chronicky nejsou lidi, je jedním z nejžádanějších benefitů volná pracovní doba.

Po rozhodnutí soudu v Lucemburku k tomu budou mít firmy mnohem menší prostor a motivaci. Budou se snažit nahánět lidi do kanceláří, než by složitě vymýšlely programy a aplikace, jak monitorovat on-line jejich pracovní úkony. A tam, kde to nepůjde a jistá volnost je podstatou práce, tam nastoupí sledovací technologie po čínském vzoru. Speciální otázka je, jak se budou měřit pracovní úkony v profesích, které stojí čistě na intelektu a nápadech. A těch je a bude v bohatých zemích stále víc. Jak změříte, že někdo skutečně přemýšlí a zabývá se vyřešením problému? To přijdou čipy sledující činnost mozku?

Na rozsudku je nejhorší, že rozkládá přirozenou důvěru mezi zaměstnanci a zaměstnavateli ve chvíli, kdy technologie nabízí obrovskou pružnost a volnost života.

Ti tvořiví cestu navzdory byrokracii vždycky najdou. Takže ve firmách, kde si navzájem věří, bude pod on-line sledováním pracovní doby ubývat zaměstnanců a přibývat samostatně činných dodavatelů konkrétních úkolů, kteří budou jako podnikatelé za svou práci posílat faktury.

Při tomto stavu myšlení, posedlého neustálou kontrolou a ochranou místo svobody a tvořivosti, ale jistě velmi rychle přijde byrokratická snaha to utnout a dostat stále větší část lidí pod on-line sledování. Náznaky se už objevují. Společnosti postavené na nedůvěře, kontrole a jistotě byly vždy méně bohaté, civilizované a prosperující než ty, které stojí na svobodě, důvěře a tvořivosti. Posedlost kontrolou a ochranou zaručuje chudobu a stagnaci.

Nic nemrzí víc než promarněné šance. Tohle je exemplární případ nepochopení příležitosti k lepšímu životu.