Zátopka zlomili, bál se vězení, říká spisovatel Kosatík

Byl to největší český sportovec všech dob, ale také člověk, který měl strach z komunistického režimu. Emila Zátopka zlomili, se Státní bezpečností spolupracoval proto, že se bál vězení, myslí si historik a autor Zátopkovy biografie Pavel Kosatík. V rozhovoru s deníkem Echo24 hovoří také o běžcových politických projevech nebo dopisu, v němž schvaloval proces s Miladou Horákovou.

Jak moc byla podle Vás kapitola spolupráce s StB v životě Emila Zátopka důležitá?

Spolupráce s StB je důležitá vždycky, podle mě ale nejde měřit všem stejným metrem, musí se posuzovat podle konkrétních okolností. Maximální nároky kladu na lidi, kteří se pohybují v myšlenkovém světě, na politiky, spisovatele, filosofy atd., ti za svoje skutky nesou plnou odpovědnost. Nevím, jestli totéž vždycky žádat taky od sportovce. Emil Zátopek byl zaječí srdce. Nechal se zneužít, dokonce opakovaně, protože měl strach. Vždycky když se do něj kope, říkám, že dělal totéž, co velká část národa, jenom na něho bylo víc vidět. Lidi, kteří mají strach, je podle mě na místě spíš litovat.

Máte pocit, že všechny události jako například dopis, ve kterém Zátopek vlastně schvaloval justiční vraždu Milady Horákové, nebo proces s Vilémem Novým, proběhly tak, jak to nyní popisují historici?

Oni to nepopisují jen historici, ale taky účastníci. Když se na ten proces s Novým zeptáte třeba spisovatele Pavla Kohouta, který u toho soudu byl, protože ho tam soudili taky, popíše vám to ještě dnes stejně, jako to popsal ve svých pamětech, a zjistíte, že při tom má pořád slzy v očích. Ta zrada kamaráda, naprosto nečekaná, ho tehdy knokautovala.

K dopisu Miladě Horákové… Schválit cizí smrt je hnus, ale zase, když z toho vytrhneme Zátopka, vyjde nám on jako viník a unikne nám hnus celé té doby. A ten spočíval v tom, že ve chvíli, kdy Horáková umírala, věřila těm žvástům o její špionáži pro USA spousta lidí. Protože to bylo poprvé, kdy lidi zažili zmanipulovaný proces. Nevím, jaké informace měl Zátopek. Jsem si dost jistý, že tomu dopisu tehdy nepřipisoval žádný zvláštní význam. Což je opět hlavně součást celkového hnusu doby.

A co další epizoda s obhajobou neúčasti československého olympijského týmu na olympiádě v Los Angeles?

Tam už ho měli zlomeného, to už bylo dávno potom, co si nasypal popel na hlavu v rozhovoru pro Rudé právo, dávno potom, co odsoudil Chartu 77 atd. On se nejdřív bál, že za to, jak v roce 1968 mluvil proti SSSR, půjde na dvacet let sedět, tím mu vyhrožovali. Nakonec zjistil, že na dvacet let nezavřeli nikoho, což všechna ta jeho doznání učinilo dvojnásob zbytečnými. V tom roce 1984, na který se ptáte, měl za sebou pár let čerpání vody v pohraničních lesích, po kterých ho nechali dělat archiváře v ČSTV, byl jim za to vděčný. Nebyl na tom ale dobře psychicky a měl dost velké problémy s alkoholem. Měli ho na lopatkách.

Jeho žena ho později často hájila, neměl se ale spíš Zátopek hájit sám?

Oni se v názoru na publicitu dost lišili. V roce 1968, když řečnil na schůzích proti Brežněvovi, se ho snažila krotit. Nebyla politicky naivní jako on. Jeho odpor proti režimu vypadal asi tak, jako když dnes někdo řekne o tom a tom politikovi, že je to vůl. I když je to pravda, nemá takové tvrzení velkou hodnotu, je to nadávka, která nepřivodí změnu. Takže ona ho krotila, protože jednak plácal páté přes deváté a jednak si neuvědomoval, že u něj jako u plukovníka armády a symbolu čs.-sovětského přátelství to Sovětům vadí víc, než když totéž říká někdo jiný. Po roce 1989 už tu minulost oba moc neřešili. Koneckonců podstata toho, co oba dělali a dokázali, byla ve sportu, a ne v politice.

Lze podle vás Zátopka považovat za morální vzor či ikonu?

Byl to největší český sportovec všech dob a za to zasluhuje obdiv. To mi stačí.