Znásilněná Invalidovna

KOMENTÁŘ

Znásilněná Invalidovna
Vizualizace přistavěných moderních křídel pražské Invalidovny. Foto: Petr Hájek Architekti
2
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Edit a oprava: Následující text vznikl ve středu (30. 9.) pod dojmem vizualizací, jež v autorovi článku vyvolaly mylný dojem, že dostavba architekta Hájka je určena pro frontální trakt budovy Invalidovny a tím zásadně změní její charakter. Ve skutečnosti jsou skleněná křídla určená pro zadní část budovy a jsou podstatně menšího objemu, než se na některých vizualizacích zdálo. Autor článku své výhrady k takové podobě práce s památkami zcela neopouští, ale v každém případě musí redukovat své primární rozhořčení. Byla to v každém případě chyba a za tu se omlouvá.
Jiří Peňás, 2. října

Tento týden byla zveřejněna vizualizace rekonstrukce pražské Invalidovny. To není jen zastávka metra a tramvají, ale také, a především barokní památka, jedna z nejdůležitějších v Praze i v téhle zemi, vrcholné dílo Kiliána Ignáce Dientzenhofera, objekt srovnatelný s nejvýznamnějšími barokními objekty ve střední Evropě, prostě perla nebo spíš takový náhrdelník z 18. století.

Je to rozsáhlý objekt, a to se ještě z původního plánu postavila jen asi jedna devítina, neboť v Karlíně mělo v časech, které máme jiráskovsky zafixovány jako dobu temna, vyrůst celé barokní město, něco jako v Paříži, kde se stavitelé a zadavatelé inspirovali. I tak je ten „zlomek“ završený a kompaktní, a kdo neví, že je to fragment, tak to nepozná.

 

Jak známo, socialismus si s takovým dědictvím moc rady nevěděl, Invalidovna sloužila různým věcem, především chátrala, v roce 2002 se přes ni převalila povodňová vlna. Od té doby, mezitím vyhlášená jako národní kulturní památka, čekala na rekonstrukci. V roce 2018 ji převzal do správy Národní památkový ústav (NPÚ), který v ní má nalézt své nové sídlo, což není špatný nápad. Zároveň tam mají být muzea, galerie, koncertní síně, kavárny a takové věci, prostě kulturní centrum na evropské úrovni, něco, co Praha potřebuje, a stále nemá. Je jasné, že taková rekonstrukce musí být kvalitní, neodbytá a musí to být ještě něco víc než jen rekonstrukce: jak říká ředitelka NPÚ, měla by to být „deklarace doby“.

Pár dní víme, jak má ta „deklarace“ vypadat. K historickému objektu se mají dostavět dvě skleněná křídla, která na vizualizaci vypadají, jako když k barokní fasádě někdo přilepí dva obří bílé nárazníky, jakési směrovky či snad zafáčované uši, jež možná mají odkazovat k válečným invalidům, kteří tu kdysi žili.

Model rekonstrukce Invalidovny v pražském Karlíně.
Model rekonstrukce Invalidovny v pražském Karlíně. Foto: Petr Hájek Architekti

Divoká kreace, která zcela mění frontální pohled na budovu, je dílem architekta Petra Hájka, který se ani netají tím, že barokní stavba je pro něj prostředek k seberealizaci a nosníkem pro jeho sofistikovanou vizi jakési buněčné struktury napojené na dientzenhoferovské tělo. Jde o něco, co naprosto mění charakter a podobu dvě stě padesát let staré stavby, co ji úplně proměňuje a zatlačuje do pozadí.

Nejde přitom o nějakou funkční přístavbu, se kterou se někdy (ne vždy!) u podobných rekonstrukcí pracuje: Zemské muzeum v Linci, Historické muzeum v Berlíně, Vojenské muzeum v Drážďanech, koneckonců i slavná pyramida v Louvru… Tam všude jde sice o vysoce kontroverzní, někdy až exhibicionistickou (Louvre), ale přesto funkční (dostavby mají jasný účel), a především organickou integraci starého a nového objektu. Ani v jednom případě tam dostavba nemění samu základní tvářnost památky. Není to pak jiná památka, není to jiný „dům“: dostavba respektuje ten starý a zanechává mu dominanci. Nechce nad starou památkou zvítězit a převládnout nad ní. A to ještě poněkud kašparovským způsobem, jako v Karlíně.

Přilepit k ní dvě uši a udělat z ní něco, co možná, ba určitě, vzbudí zájem snobů a vždy správně nahypovaných nových měšťáků, kteří z představy, že by zrovna nebyli cool, dostávají psotník. Ano, takovým lidem se bude líbit, i když tam vetknou obří sekeru nebo postaví sto metrů vysoké berle. Památka je vlastně nezajímá a není pro ně významná proto, že má nějakou hodnotu a důstojnost, stáří a krásu, ale proto, že naplňuje jejich narcismus a sebeobdivnou potřebu být součástí správných konzumentů. V tomto smyslu lze chápat, že solidně a s respektem opravená a životu vrácená Invalidovna by je asi nudila. O. k., tomu lze rozumět.

Proč se pod toto bizarní a výstřední znásilnění chce podepsat Národní památkový ústav, nad tím zůstává rozum stát. Když to řeknu přímo: není náhodou jeho úkolem o památky se starat, a nikoli je prznit?

×

Podobné články