Demokracie je svoboda, ale také odpovědnost a slušnost!
POLITICKÁ ARÉNA
Jak může někoho vůbec napadnout myšlenka vydat kalendář propagující přední představitele fašistického zla?
Posledních třicet let máme to obrovské štěstí, že můžeme žít, vyrůstat, studovat, podnikat atd. ve svobodném světě. Na vždy tomu tak bylo… Demokracie je svoboda. Není to samozřejmost, je to úžasný dar. Není automatická, ani nároková, je zásluhová. V demokracii máme všichni svá práva, ale i povinnosti. Mezi ty patří respekt k Ústavě, respekt k zákonům, ale i základní lidská slušnost a úcta. Jak ale dnes vysvětlit těm, kteří na vlastní kůži zažili hrůzy druhé světové války, kteří byli očitými svědky řádění fašismu, na koho dopadli nacistické restrikce, kdo přišel o své blízké ve jménu arizace společnosti to, co se děje teď, sedmdesát pět let po skončení války a porážce fašismu?
Jak může někoho vůbec napadnout myšlenka vydat kalendář propagující přední představitele fašistického zla? Lidsky to nepochopím, morálně to nepochopím, eticky to nepochopím. A není to první exces jeho vydavatele. Začalo to před pár lety hrnky, tričky a kalendářem s podobiznami předních představitelů nacismu a komunismu. V hlubším morálním kontextu byly obludné i následné argumenty šéfa vydavatelství Naše vojsko, podle kterých mu nešlo o propagaci, ale o zisk. Zisk? Z lidského neštěstí? Z tragédie milionů mrtvých? Ze smutku a ztráty, které postihly miliony rodin celého světa? Proti tomu se musíme vymezit! To nelze přejít!
Argument svobody, svobody projevu, tisku, trhu, ani žádného jiného demokratického práva nesmí v tomto a podobných případech obstát! Nesmí obstát ani alibistické tvrzení, že nemůžeme dělat pouze věci krásné, nesmíme škrtat v minulosti, že v demokracii můžeme cokoli! Vrah zůstane vrahem, zločin zločinem a není podstatné v duchu jakéhokoli motivu, či režimu. Jistě, minulost nelze mazat, maskovat, jakkoli upravovat, či překrucovat, to jsme opravdu již zažili a do stejné řeky se vracet nechceme. Minulost a zkušenosti z ní samozřejmě musíme předávat dalším generacím, mj. také proto, aby se podobného vyvarovaly. Rozhodně ale ne formou obchodu, byznysu, zisku atd., v čemž já osobně, v konečném důsledku, vidím propagaci. I se špatnou minulostí je nutné se vypořádat, ale ne její adorací. Jakýkoli ismus, namířený proti lidskosti, využívající extrémistické nástroje moci, vraždící tělo, ale i ducha člověka musí být postaven mimo zákon. Tak to sice cítíme v souvislosti s fašismem, resp. nacismem, ale ono by se to mělo týkat i komunismu, který do počtu obětí a použitých metod nezůstává pozadu. Ale zákon evidentně bohužel zatím není ve svém možném výkladu zcela jednoznačný… To musíme změnit, aby nebylo beztrestné takové nehorázné obchodování s lidským neštěstím. Aby se svět nepozastavoval nad tím, jak je něco podobného možné. Abychom se nemuseli před světem a sami před sebou, jako národem, stydět!