Vodní děla, slzný plyn i střelba. Násilí si komunisti legalizovali obuškovým zákonem

Rok od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 vyšli lidé reagující na nastupující normalizaci protestovat do ulic. Celé léto 1969 bylo ve znamení demonstrací v řadě českých měst. Po potlačených protestech k prvnímu výročí invaze byl pak před 50 lety, 22. srpna 1969, přijat takzvaný pendrekový zákon, který krvavé zásahy proti demonstrantům legalizoval.

Již na jaře téhož roku se začaly objevoval letáky, které občany vyzývaly ke stávkám a demonstracím. Na srpen se ale připravoval i vládnoucí komunistický režim. Byly vyčleněny speciální jednotky armády a Lidových milicí, které dostaly i náležitou výzbroj – obušky, štíty, vrhače slzných granátů. Sám Gustáv Husák, tehdejší šéf KSČ, na poradě hlavního štábu Lidových milicí v červenci 1969 avizoval, že komunisté jsou připraveni k tvrdému zákroku.

Na pražské Václavské náměstí se lidé začali scházet každý podvečer od 16. srpna a stále jich přibývalo. Proti obuškům, slznému plynu a vodním dělům se část demonstrantů bránila házením kamenů a vyrostly i barikády. V den výročí okupace 21. srpna protesty kulminovaly. V řadě podniků se konaly stávky, několik jich přerušilo práci úplně. Václavské náměstí a ulice byly již v poledne takřka plné. Demonstranty rozehnala až armáda, byla rovněž slyšet střelba.

V pohotovosti vojáci i Lidové milice

Protesty se ale neomezily jen na Prahu, demonstrovalo se také v Brně, Mladé Boleslavi, Liberci, Ústí nad Labem nebo v Bratislavě, Žilině či Košicích. Neklidná atmosféra trvala na území celé republiky ještě další dny. Proti demonstrantům bylo kromě jednotek Veřejné bezpečnosti a oddílů ministerstva vnitra nasazeno i na 20 000 vojáků a 27 000 příslušníků milicí. Zastřeleno bylo pět mladých lidí (tři v Praze a dva v Brně), zadrženo bylo zhruba 2500 demonstrantů.

Tehdejšímu komunistickému vedení stávající zákony nedovolovaly účinně nakládat s takovým množstvím zadržených lidí. Byl proto navržen a předsednictvem Federálního shromáždění přijat takzvaný pendrekový zákon (nazývaný též obuškový), čili zákonné opatření číslo 99/1969 Sb. o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku. Výnos uděloval například mimořádné pravomoci Sboru národní bezpečnosti (SNB).

Ve skutečnosti zákon sloužil k perzekuci lidí, kteří byli nespokojeni s poměry ve státě. Díky zákonu tak bylo možné například zadržet zatčené až 21 dní, zvyšovat trestní sazby, inscenovat velmi rychlá soudní řízení nebo vyhazovat účastníky demonstrací ze škol nebo ze zaměstnání. Svůj podpis pod výnos paradoxně připojil i jeden z hlavních představitelů takzvaného Pražského jara – Alexander Dubček, který byl tehdy předsedou parlamentu. Zákon podepsali též prezident republiky Ludvík Svoboda a předseda vlády Oldřich Černík.

Dubček v roce 1968 ztělesňoval snahu o reformu vládního režimu v Československu. Pokus nastolit „socialismus s lidskou tváří“ však po několika měsících ukončila ozbrojená intervence vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Dubček byl postupně odstaven od moci. V dubnu 1969 byl sesazen z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a jeho poslední vysokou funkcí bylo křeslo předsedy Federálního shromáždění, kterým se stal týž měsíc (do října 1969).

Pendrekový zákon platil do konce roku 1969. Ministerstvo vnitra však srpnovému výročí věnovalo pozornost pravidelně. Postupně se z tohoto data stal nepsaný svátek policejní pohotovosti.

Čtěte také: Piknik v Maďarsku dal východním Němcům naději. „Nohama hlasovaly“ stovky lidí

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.