Český ekonomický „zázrak“

ÚHEL POHLEDU: Po druhé světové válce se v poválečném Německu mluvilo o německém hospodářském zázraku. Skupina ekonomů na základě studia liberálních ekonomických teorií vyvinula německou variantu liberální ekonomiky určenou pro válkou zničenou zemi: ordoliberalismus. Jeho reprezentantem v praxi byl například Ludwig Erhardt. A ordoliberalismus během několika málo let Německo povznesl k onomu známému „hospodářskému zázraku“.

Po covidu lze v postpandemické České republice mluvit o českém ekonomickém „zázraku“. Skupina politiků neznalá žádných ekonomických teorií na základě honby za politickými hlasy vyvinula českou variantu politického populismu: program Antivirus. Jeho reprezentantem v praxi byl například Andrej Babiš. A Antivirus během dvou let dohnal Česko k současnému „zázraku“ na trhu práce.
V zemi, v níž spotřebitelská inflace nejspíš již v tento okamžik dosahuje patnácti procent, v níž průmysl je již v poklesu, v níž stavebnictví brzdí, reálné mzdy klesají a lidé reálně chudnou, v níž vstupujeme do stagflace – v této zemi je míra nezaměstnanosti zázračně nejnižší v Evropě a dál klesá. Podle statistických dat z tohoto týdne se míra nezaměstnanosti v květnu opět mírně snížila z dubnových 3,3 % na 3,2 %.

Fronty na úřadech práce jsou v této zázračné zemi věcí neznámou. Úřady práce hlásí jen 235 468 uchazečů o zaměstnání. Jejich počet byl v květnu dokonce o 8190 nižší než na konci předchozího měsíce, ve srovnání se stejným obdobím roku 2021 je nižší o 50 354 osob. Důvodem je krom jiného i to, že se rozjíždějí sezonní práce ve stavebnictví, v gastronomii, cestovním ruchu, zemědělství a zahradnictví, ale také v lesnictví, rybářství, lázeňství nebo těžbě. A tento zázračný pracovní trh evidentně zvládl pojmout i desítky tisíc přicházejících Ukrajinců. Na jedno volné pracovní místo totiž v květnu dál připadalo v průměru jen 0,7 uchazeče. Nezaměstnaných je tak méně než volných míst.

Pokud by ovšem některá jiná země světa chtěla tento „zázrak“ zopakovat, úplně moc bych jí to nedoporučovala.
To, co se na první pohled jeví jako výhra pro zaměstnance, je ve skutečnosti jenom známkou uvadající ekonomiky, která trpí chronickou a velmi špatně léčitelnou nemocí: rapidní ztrátou konkurenceschopnosti a efektivity. Co si budeme povídat; nejmenší míra nezaměstnanosti, respektive plná míra zaměstnanosti, byla v naší Československé socialistické republice, v níž nepracovat bylo trestným činem příživnictví, neb rozvracet socialismus si příživníky nenecháme, i když to není k žití, a k prosperitě už vůbec ne.
Jenomže nabídka volných pracovních míst již začíná řídnout. Těch bylo ke konci května celkem 337 331. Jejich počet byl nižší meziměsíčně (o 7019 míst) i meziročně (o 9273 míst). Důvod: firmy jsou zatraceně opatrné v dalším výhledu. Zvětšuje se tlak na růst jejich mzdových nákladů, nákladů na energie a vlastně úplně všech nákladů. I firmy již šetří.

Loni průměrná míra nezaměstnanosti dosáhla 3,8 %. Letos se bude hrát podle jiných not. Problémy průmyslu porostou – stále chybí díly, stále vstupy zdražují. Proto v nejbližší době neuvidíme velké náborové akce. Na druhé straně ale nečekáme ani skokový nárůst míry nezaměstnanosti. Na českém trhu práce v posledních letech přetrvával nedostatek kvalifikované pracovní síly. Takže firmy se budou snažit ze všech sil si udržet vyzkoušené zaměstnance. V roce 2022 by měla míra nezaměstnanosti za celý rok skončit u hladiny 3,5 %.

Je to výhra? Není.