Veřejné finance nejsou udržitelné

ÚHEL POHLEDU: Pod tlakem zlepšující se situace i Ministerstvo financí České republiky vylepšilo svou prognózu pro letošek: nově čeká růst ekonomiky o 3,2 procenta a příští rok o 4,2 procenta. Konkrétně letos by měl být růst HDP tažen všemi složkami domácí poptávky a nejvíc investicemi a spotřebou domácností. Příští rok by se tahounem růstu mělo stát zejména oživení soukromé spotřeby. V předchozí prognóze z dubna se počítalo pro letošek s růstem o 3,1 procenta a příští rok o 3,7 procenta. Každopádně to bude lepší výsledek než loňský výplach, kdy ekonomika propadla během koronakrize o 5,8 procenta.

Ministerstvo se zároveň nechalo slyšet, že prognóza bude sloužit jako východisko pro návrh státního rozpočtu na příští rok a rozpočtového výhledu do roku 2024. Tady je třeba připomenout, že základní parametry rozpočtu vláda už schválila na počátku června – a nebylo to příjemné čtení. Ministerstvo totiž i po koronakrizi, tedy v době růstu HDP, plánuje brutální deficity. Konkrétně na rok 2022 chystá rozpočet se schodkem 390 miliard korun. To je cesta do budoucích dluhových problémů. Současná sněmovna každopádně nestihne rozpočet do voleb schválit, a to ani v prvním čtení. Vláda vzešlá z říjnových voleb tak bude mít hned na začátek svého mandátu těžký úkol. Bude muset návrh opět schválit a předložit do parlamentu. A to bude docela mazec.

Už ve Zprávě o dlouhodobě udržitelných financích z června 2020 totiž Národní rozpočtová rada píše:

„Pokud se v nastavení důchodového systému nic zásadně nezmění, podíl výdajů na starobní důchody na HDP naroste v příštích 40 letech ze současných 7,5 % na 12 %. Příští generace, které čeká důchod, budou totiž nejen početnější, ale budou žít i déle, což se v důchodovém systému značně projeví. Demografické změny se však kromě výdajů důchodového systému propíší i do ostatních oblastí veřejných financí, nejvýrazněji pak do zdravotnictví, školství či do systému peněžitých dávek. Na vykompenzování vyšších výdajů pak nebude stačit ani ekonomický růst, který se promítne ve vyšších mzdách a následně vyšších výnosech z daní z příjmů a pojistného na sociální zabezpečení.“

A když půjdeme ještě hlouběji do minulosti, už v roce 2018 vysílala Národní rozpočtová rada žalostné SOS, když hlásala, že české veřejné finance nejsou i přes očekávaný růst ekonomiky a daňových příjmů dlouhodobě udržitelné. Už tehdy varovala, že dluh veřejných financí především kvůli stárnutí populace při současném nastavení daňové a výdajové politiky dosáhne v roce 2068 až 230 procent HDP. To je mnohem víc, než mělo Řecko, když bankrotovalo.

A co udělali politici? Sestavili důchodovou komisi, aby měli od Národní rozpočtové rady pokoj.

Už v roce 2018 Rada tvrdila, že za bezpečné považuje udržovat podíl veřejného dluhu k HDP maximálně na 40 procentech. Už tehdy také Rada tvrdila, že toto maximum by zajistilo, aby se v případě krize nebo jakéhokoliv nepříznivého vývoje neúnosně nezvyšovalo zadlužení země. To ještě o žádném covidu nikdo nic netušil.

Z nečinnosti v předchozích letech brzo sklidíme plody. K prolomení takzvané dluhové brzdy může podle tvrzení Rady z února 2021 dojít už velmi brzy: „Podle našich nových výpočtů zahrnujících i plánované navýšení letošního schodku z 320 na 500 miliard korun dosáhne Česko na úroveň dluhové brzdy již v roce 2024. Ještě na konci roku 2019 projekce ukazovaly, že by k tomu mělo dojít až v roce 2043.“

Překvapivě úředníci Ministerstva práce a sociálních věcí dávají Radě za pravdu. Spočítali, že už s nynějším modelem valorizace a bez dalších změn by se systém penzí mohl propadnout do výrazného deficitu po nástupu silné generace 70. let do důchodu. Při současném zmrazení důchodového věku na 65 letech by schodek mohl v roce 2060 činit 3,4 procenta hrubého domácího produktu (HDP). Jinými slovy, není pravdou, že Rada jen straší a vymýšlí si, aby udělala radost opozici. Podobně špatně to vidí i ministerstvo.

Varovně se vyjádřila také předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody Danuše Nerudová v prosinci 2020. Kritizovala Ministerstvo financí za to, že ministryně nechodí na jednání Komise. Tehdy prohlásila: „Kdyby tam chodila, tak by musela vědět, že pokud neuděláme důchodovou a daňovou reformu, tak kolem roku 2030 budou muset plošně klesat důchody o jedenáct procent – a to bylo spočítáno před covidem. Hrubým odhadem se v současnosti dostáváme na hranici patnácti procent.“

Podobně se v roce 2019 o systému vyjádřila i společnost Deloitte. Ta tvrdila, že současný penzijní systém je sice udržitelný, pokud se ale nic nezmění, průměrný důchod klesne hluboko pod 40 procent průměrné mzdy. V roce 2070 by průměrná penze klesla až na 25 procent průměrné mzdy.

Studie společnosti tvrdí, že pokud nedojde k zásadní změně, jsou před námi tyto alternativy: vysoký deficit důchodového systému, zvýšení důchodového pojištění na 34 procent hrubé mzdy, nebo zvýšení věku odchodu do důchodu na 69 let.

A jako poslední příklad, ve stejném tónu mluví i šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová. Ta pro Reflex řekla: „Dochází nám čas, důchodový systém nezkolabuje, ale změny si jednou prostě vynutí.“ Tak to prostě je.

Škoda, že to politici nechtějí vidět a slyšet a tváří se, že musí znovu objevit kolo, které už bylo dávno objeveno. Největší expert je v tom ministryně Jana Maláčová, která místo kola hledá rovnou perpetuum mobile.