Němci už nechtějí prožít život v klášteře, vymírající církevní řády hledají nová lákadla
CÍRKEVNÍ ŘÁDY
NOVÉ
1
Církevní řády v Německu postupně mizí a počty jejich služebníků se výrazně ztenčují. Stále méně lidí je totiž ochotných zasvětit svůj život pevnému řádu a službě v klášterech, píše německý Der Spiegel. Některé kláštery se tak snaží hledat nové cesty, jak nalákat novice alespoň na omezenou dobu a vydělat nutné peníze.
Zatímco před devadesáti lety obývalo zdi Benediktinského arciopatství v Beuronu na jihozápadě Německa 300 mnichů, dnes jich zde žije pouze 39. Průměrný věk zbylých mnichů se navíc pohybuje na hranici 68 let, nejstaršímu už je přes devadesát. Arciopat Tutilo Burger, který arciopatství vede od roku 2011, nevidí budoucnost příliš optimisticky. „Budeme tu ještě tak 30 let,“ řekl Speigelu.
Podobná situace se odehrává i v dalších klášterech. Kolem roku 1960 bylo v zemi zhruba 110 000 mnichů a jeptišek. Na přelomu tisíciletí to bylo už jen něco přes 38 tisíc, v současnosti už jen necelých 18 tisíc. Německá společnost se podle Spiegelu od duchovního způsobu života, náboženství a zejména církve odklání. To potvrzují i v červenci zveřejněná čísla Německé biskupské konference a Německé evangelické církve (EKD).
Německá Konference vyšších představených náboženských řádů (DOK), která je sdružením katolických kongregací, přišla s novou strategií, jak se pokusit zachránit církevní komunity od vymření. Ženy a muži všech věků mohou nyní využít takzvaného „dobrovolnického roku“. Mohou přijít „žít, modlit se, pracovat a učit se“ do klášterů po dobu tří až dvanácti měsíců.
Dobrovolníci se navíc k ničemu nemusí zavázat, kdykoliv se mohou rozhodnout prostory kláštera opustit. Kláštery mají podle Marie Stadlerové, která program organizuje, nabídnout lidem seznámení s životem v klášteře a jeho duchovními aspekty. Život v klášteře by měl navíc lidem nabídnout prostor k přemýšlení a jistou každodenní stabilitu. Zatím však příliš velký zájem ze strany veřejnosti není, píše Spiegel. V Rakousku, kde podobná nabídka existuje už od roku 2016, využilo možnost zatím jen 30 lidí, z nichž se pro život v klášteře rozhodli definitivně pouze dva.
Kláštery se tedy snaží využívat prázdné prostory alespoň k získání potřebných finančních prostředků. Populární a nejvýdělečnější z aktivit tak bývají nabídky ubytování v prostorách klášterů, kterých využívají lidé cestující zemí i opakovaní návštěvníci. Nejde však o způsob, jak kláštery do budoucna posílit. Posledním řešením pak bývají prodeje pozemků a klášterů, které se přestavují na kanceláře či luxusní ubytování, uzavírá Spiegel.
